Bulvár

Čtenářka eli.emanuela: Skuhrání jako národní sport?

Pesmimistické maminky na pískovišti, lidé skuhrající na těžký život i politiku... čtenářka s přezdívkou eli. emanuela, se na svět raději dívá jako románová Pollyanna, . Budiž tak příkladem všem pesimistům a notorickým stěžovatelům...


Dobrý den,

Děkuji za pěkné téma, nad kterým poslední dobou poměrně často přemýšlím. Nejsem zcestovalá, takže nemohu posoudit, jak je to v jiných státech, ale to, co vidím kolem sebe, mě stále více utvrzuje v tom, že většina lidí si v naříkání a nadávání libuje.
Začala jsem si to poměrně silně uvědomovat v době, kdy jsem byla na mateřské a s dítětem jsem chodila na pískoviště. Každý den se tam scházely skupinky maminek a celé dopoledne nadávaly na to, jak je jejich život strašně těžký. Během chvíle dokázaly vyjmenovat neuvěřitelný seznam toho, jak příšerně se jejich potomek chová. Od těchto lamentací plynule přešly ke stěžování si na manžela, protože po kom jiném by jejich dítě mohlo mít tak strašné vlastnosti, že? Jak se zdálo, na manželech jim vadilo úplně všechno. Říkala jsem si, proč vlastně s těmi svými chlapy zůstávají, když jsou tak nesnesitelní a tolik jim ztrpčují život. Mezi maminky jsem nikdy nezapadla, protože jsem si na svého muže nechtěla stěžovat. Ano, není dokonalý, má své chyby, ale má také spoustu dobrých vlastností, a já nevidím nejmenší důvod, proč ho pomlouvat před cizími ženami.
Není to ale jen záležitost maminek z pískoviště. Většina lidí-žen v mém okolí je taková. Na všem vidí jen to špatné. Ve zprávách zaregistrují zprávu o návrhu zákona, a už mají téma k nadávání a vypočítávání všech hrůz, které nás čekají. Co na tom, že návrh je nakonec zamítnut či změněn, hlavně, že tu byla možnost si nějakou dobu pěkně od plic zanadávat.
Když si člověk vyslechne lamentace a chce poradit, zjistí, že dotyčný (dotyčná) o to ani nestojí. Jen se potřeboval vymluvit, zanadávat si na všechny nespravedlnosti, předat blbou náladu dál.
Přiznám se, že mi tento postoj vadí. Začínám být vůči takovým věčným skuhračům odolná, jedním uchem tam, druhým ven. A jak jen to jde, snažím se tyto litanie vůbec neposlouchat a utnout to v začátku. Soucit a porozumění si „schovávám“ pro své dobré kamarádky, které, když už si stýskají, tak proto, že opravdu mají problém, a chtějí ho nějak vyřešit.
V životě jsem zažila hodně zlého (např. psychické týrání biologickým otcem), a zjistila jsem, že pesimismus k ničemu nevede. Je mnohem lepší zatnout zuby a problém řešit. Život je mnohem hezčí, když se člověk umí radovat z maličkostí, když se snaží vidět na světě to pěkné. Nejsem optimista, bohužel stále tíhnu spíše k pesimismu, ale i přesto se snažím o úsměv a radostnější pohled na svět. Co na tom, že jsem ve svém okolí za exota. Každý ať si žije tak, jak mu vyhovuje. Chtějí-li skuhrat a utápět se v depresích, jejich věc. Já se ale raději budu snažit dívat se na svět jako Pollyanna.

 

Dodatek: Pollyanna je kniha (byla zfilmována) o stejnojmenné holčičce, která hraje „hru na radost“. Na všem špatném se snaží najít aspoň jednu maličkost, ze které by mohla mít radost, a díky svému nezdolnému optimismu se jí daří (zcela nevědomky) měnit škarohlídy ve spokojené lidi, kteří si dokáží odpustit dávné křivdy.

S přáním pěkného dne

eli.emanuela

Text neprošel redakční úpravou


Jaký je váš názor? Jsme opravdu tak „smutní“, upjatí a negativní, jak nás občas vidí cizinci, nebo nám křivdí? A jak vůbec vnímáte samy sebe, milé dámy? Co vaše rodina a příbuzní? Smějete se často, nebo spíš nadáváte na všechno okolo? Napište mi o tom a podělte se o své názory a postoje k českému naturelu

Své příspěvky můžete zasílat už teď na e-mail:redakce@ zena-in.cz

Autorka nejlepšího příspěvku tentokrát získá knihu Jany Abelson Tržilové VZPOMÍNKY OBYČEJNÉ ŽENY aneb Hledání toho pravého a čisticí pleťové mléko značky Nivea Visage.

 

   
30.03.2011 - Příběhy - autor: Eva Dömény

Komentáře:

  1. avatar
    [12] monkee [*]

    Eli, dík za připomenutí Pollyanny.S tím svým náhledem, že všechno zlé je pro něco dobré, mi občas lezla pěkně na nervy. Červená knihovna... Sml58Sml30 

    Natali — #9 Sml57 Sml32 Sml24

    superkarma: 0 30.03.2011, 23:56:16
  2. avatar
    [11] Suzanne [*]

    Natali — #9 To mi připomíná, když mi bylo deset a říkala jsem mámě - tam ti byla taková stará bába, no aspoň třicet jí byloSml52 No, upřímně řečeno, ten pocit si pamatuju z doby kolem pětadvaceti let, byla jsem na učitelkovském semináři a ty baby, které byly pro mě starší, byly tehdy od čtyřiceti výšSml30 Cokoli napíšu, bude špatněSml52 Ne, vážně, dělají to ženské, které přemýšlejí staře, dělají to i moje vrstevnice a výš. Ty mladší už to takhle velmi často nemají, to už je jiný kalibr, a to je dobře. Moje máma taky není "starší žena" a je jí přes šedesátSml16

    stara blazkova — #8 Sml67 Pravdu dí.

    eli.emanuela — #10 Mně se líbí slovo  SKUHRING Sml30

    superkarma: 0 30.03.2011, 23:54:33
  3. [10] eli.emanuela [*]

    Díky za vaše komentáře. Taky bych na písku přečetla půl knihovny, nemít tak živé dítě, které je nutné neustále bedlivě sledovat, jestli zas něco někomu (i sobě) neprovádí. Sml32 Taky jsem na mateřské byla nevymluvená, ale souhlasím s Torou, že se dá mluvit i o něčem jiném, než jen pořád nadávat.

    1. na komentář reaguje Suzanne — #11
    superkarma: 0 30.03.2011, 21:29:57
  4. avatar
    [9] Natali [*]

    Suzanne — #7 Od kolika bereš starší ženu?Sml52Já jen, že jsem holka v nejlepších letech, něco po padesátce.Sml32

    1. na komentář reaguje Suzanne — #11
    2. na komentář reaguje monkee — #12
    superkarma: 0 30.03.2011, 21:06:31
  5. [8] stara blazkova [*]

    Suzanne — #7 Ano, nedávno jsem četla, že jedna z nejvlivnějších amerických žen - Oprah Winfrey - pronesla: "Lidé chtějí uznání, tak jim ho dejte." Jeho ego vyroste přímou úměrou s respektem k vám. Stačí tak málo...

    1. na komentář reaguje Suzanne — #11
    superkarma: 0 30.03.2011, 20:28:38
  6. avatar
    [7] Suzanne [*]

    Natali — #6 Já tohle pozorovala u starších žen - ale prosimtě, to je ze sekáče, to mám jenom melír, to je pro mě škoda, atd. Ale už jsem to dlouho neslyšela. Ráda ženským chválím, co se mi na nic líbí - náhrdelník, blůzku, vlasy, dneska jsem pochválila jedné babě kozačky. Prostě šla kolem a já tam seděla na motorce. Úplně se rozzářila a pěkně poděkovala. Všechny ženské se usmály a poděkovaly, když jsem jim to řeklaSml22 Některé ještě pár slov přidaly, např. že to koupily tam a tam a že tam, nebo kdo to dělal či navrhovalSml67

    1. na komentář reaguje stara blazkova — #8
    2. na komentář reaguje Natali — #9
    superkarma: 0 30.03.2011, 20:21:06
  7. avatar
    [6] Natali [*]

    ToraToraTora — #4 Sml67Sml67 Bohužel je skuhrání náš národní sport, netýká se to jen maminek na pískovišti. Když člověk něco nebo někoho pochválí, tak je podezřelý. A už vůbec to nesmí být chválen partner nebo dítě. Jako kdybysme se styděli za jakýkoliv úspěch. Dobrá nálada je divná, takový jedinec vybočuje z řady. Neumíme přijmout chválu, vždycky máme pocit, že je potřeba ji odvrhnout a shodit. Je to vlastně hrozně nezdvořilé. Když nám někdo pochválí účes nebo šaty, místo abysme poděkovaly a případně vyjádřily také svou spokojenost, reagujeme: "Ale, prosím tě, vždyť to mám hrozně zubatý.", případně "Ale to je jen takový hadr ze sekáče". Docela by mne zajímalo, kde tohle vzniklo. Byly takové i naše maminky a babičky? Nespokojené, uskuhrané, falešně skromné? Snažím se to nedělat, někdy to dá ale opravdu hodně práce. Chtělo by to armádu Pollyan.Sml30

    1. na komentář reaguje Suzanne — #7
    superkarma: 0 30.03.2011, 17:02:17
  8. avatar
    [5] Kaylie [*]

    catcat — #2 A teď stihnou obojí, neboj se, pomlouvat politiku i kolemjdoucí.Sml31

    superkarma: 0 30.03.2011, 15:22:36
  9. avatar
    [4] ToraToraTora [*]

    bonda — #3 Dá se promluvit i inteligentně a optimisticky Sml54

    1. na komentář reaguje Natali — #6
    superkarma: 0 30.03.2011, 12:41:18
  10. avatar
    [3] bonda [*]

    Ale já ty skuhravky chápu. Vždyť jsou doma skoro celý den samy a nemají se s kým vykecat, ta potřeba mluvit s někým jiným je strašně silná, nejen žvatlat na mimčo.

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #4
    superkarma: 0 30.03.2011, 12:34:29
  11. avatar
    [2] catcat [*]

    Za mých mladých let, kdy jsem chodila s dcerou na pískoviště, se ještě na politiku hlasitě nadávat nesmělo. Tak ženský pomlouvaly každýho, kdo šel kolem. A to tak, že hrozně. Také jsem tam přečetla spoustu knížek...Sml24

    1. na komentář reaguje Kaylie — #5
    superkarma: 0 30.03.2011, 12:33:16
  12. avatar
    [1] ToraToraTora [*]

    Já si na pískoviště beru knihu. Jinak by mě z těch skuhralek rupla cévka v mozku Sml54

    superkarma: 0 30.03.2011, 12:15:17

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme