Reklama

S jakými typy lidí se setkává při cestování hromadnou dopravou čtenářka Dante Algihieri, to se dočtete v její příspěvku k dnešnímu tématu: Zážitky z hromadné dopravy.

Hned několik zážitků z hromadné dopravy zaslala k dnešnímu tématu čtenářka Dante Algihieri.


Každé ráno jezdím stejným busem do práce a vždycky tam je jeden kluk, může mu být tak 16 let. Vždycky sedí na stejném místě a vždycky má vedle sebe položenou tašku. Když přistoupí lidi, čumí kolem dokola s otevřenou hubou. Zdálo by se, že kouká, jestli nepřistoupil důchodce a nebylo by záhodno dát pryč tu tašku. Ale ne - tašku nedá pryč, dokud ho o to výslovně někdo nepožádá. Někdy je bus úplně plný a on až do svého výstupu čumí kolem s otevřenou hubou a tašku pryč nedá. Jednou přistoupily dvě ženy, starší a mladší a ta mladší říká: „Sedni si tady, taška sedět nemusí." Jsou i lidi, kteří mu na tu tašku ani nehledí a normálně si na ní sednou, on jí stíhá jen tak tak dát pryč. Mám prostě pocit, že mu jde o to, aby jeho taška seděla co nejdéle. Tak tomu dám jednou bombu, už jsem na něj úplně alergická.

Minulý týden ve čtvrtek jsem zas jela s nějakou sopranistkou. Starší babka. Projevovala se tichým zpěvem už na zastávce. Poodešla jsem od ní a pak jsem zjistila, že nastoupila do stejného busu, když jsem za sebou slyšela náběh na další árii. Zpívala něco jako Ave Maria. Nebylo mi to příjemné, tak jsem se odebrala do přední části busu - a tam byl smrdutej dědek. No, už abych byla venku!

Jinak samotné se mi staly v MHD v Praze tři trapasy. Jednou jsem byla hrozně zamyšlená a na konečné jsem nevystoupila. Řidič si mě všiml, dost hnusně na mě vykřikl: „Konečná!", já vyskočila a honem ven z tramvaje. Až později jsem si všimla, že rukavice, které jsem měla na klíně, mi při tom úprku sjely na zem a já je tam nechala.

A další trapas - zase jsem byla v tramvaji zamyšlená a najednou vidím, že u mě stojí někdo s holí. Zvednu se jak vystřelený šíp a říkám: „Pojďte si sednout". Mladý muž se po mně nechápavě podívá, pak na svého kamaráda a dotčeně říká: „To jsem tak starej?". V ruce neměl hůl, ale nějakou tyč!

A potřetí - jela jsem metrem a všimla jsem si, že po mně chlípně kouká nějakej chlap. Byl to učitel ze střední! Určitě si mě nepamatoval. Mhouřil na mě vilnýma oči, jezdil s nima odshora dolů, úplně nepokrytě.

Dante Alighieri

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 8. února 2011: Zážitky z hromadné dopravy

Téma dne je pomalu u konce. Další příspěvky již neposílejte. V 16.00 se dozvíte, která ze čtenářek získala za svůj příspěvek dárek, knížku vyloženě tematickou: Jak si zachovat chladnou hlavu autorky Barbary Beckhamové z nakladatelství MOTTO (viz obrázek níže).

jak