Reklama

Děkuji za další příspěvek na dnešní téma. Poslala nám ho čtenářka s nickem Boženečka, která se také řadí k ženám, které slunce moc nevyhledávají.

Hezký i když zamračený den. Bílá, alabastrová kůže byla výsadou a ozdobou vznešených a urozených šlechtičen, které se sluníčku vyhýbaly, jak jen mohly a na své sněhobílé pleti si velmi zakládaly. Snědá a opálená kůže byla znakem poddaných, kteří celý den na slunci pracovali.

Když jsem byla mladá, sluníčko jsem milovala a dokázala se válet na dece dlouhé hodiny. Naštěstí jsem se vždycky opalovala dobře, krásně do hněda, byla jsem jak čokoláda - no k nakousnutí (ach jo, kde jsou ty krásné zlaté časy!!!!).

S přibývajícím věkem mně ale začalo sluníčko vadit. Už jsem nevydržela pobývat na slunci dlouho, čím dál častěji jsem začala vyhledávat chladný stínek. Dnes jsem ve fázi, kdy na sluníčko vycházím jen v šátku, brýlích a jen na chvilku. Dnes by ze mě byla skvělá šlechtična - tvarohovo jogurtovo vápencově bílá pleť! Léto miluji, ale jen když je pod mrakem, a teplota nepřesáhne 20 stupňů.

Nejkrásněji je po letní bouřce, to vysedávám venku celé hodiny a opájím se zvláštní vůní vzduchu. Mám pod naším košatým stromem svoji lavičku, odkud ráda pozoruji svá vnoučata, jak si užívají sluníčka, léta a vody - pěkně z chládku a ze stínečku.

Hezký den, Boženečka

Doufám, že pod tím stromem nesedáte při té bouřce?

Máte také raději chladnější léto a slunce za mrakem, milé ženy-in? Nebo si slunce užíváte a rády se mu vystavujete? Líbí se vám snědá kůže, nebo světlá alabastrová? K jakému „opalovacímu“typu patříte? Opalujete se snadno a do hněda, nebo se spíše spálíte a zčervenáte? Napište nám o svých zkušenostech s opalováním

redakce@zena-in.cz