.

Čtenářka Anai boří mýty o Seychelách!

Cestování

Čtenářka Anai boří mýty o Seychelách!

skály

Toužíte navštívit Seychely? Čtenářce Zuzce Hainalové se to poštěstilo! Toto je druhý díl jejího cestopisného vyprávění o těchto ostrovech. První díl najdete v odkazu: Zuzka: Náš velký seychelský výlet (klikni).


Strávili jsme na třech ostrovech republiky Seychely tři nádherné únorové týdny v rámci dovolené ušité na míru specializovanou pražskou cestovní kanceláří a prolezli všechny dostupné pláže, džungle, hory, pralesy, osady, hotely i skanzeny. Takže, chcete-li, obraťte se na mě s jakýmikoliv speciálními dotazy (obecně známá fakta najdete na googlu - Wikipedia, atp.).

Anai

Nejkrásnější strov La Digue

Pokud byste měli na Seychelské ostrovy jen jeden jediný týden, doporučuju ho strávit právě tady: v pohodové atmosféře maličkého ostrova u nejfotografovanějších pláží světa. Slyšeli jsme, že zde existuje pouze 6 aut a že místo taxíků turisty do hotelů rozváží volské potahy. Těšila jsem se zbytečně - hned v přístavišti jsme zjistili, že lavina civilizace je rychlejší než turistické informace - do hotelu nás vezl hybrid malého autobusu a žebřiňáku. Pár potahů jsme později v přístavu viděli, ale jedná se spíš o atrakci, nikoliv běžný dopravní prostředek. V osobitém hotelu stylizovaném do podoby staré zaoceánské lodi nás ubytují v jednom z maličkých bungalovů v kopci s krásným výhledem na moře.

výhled

Bazén u hotelu je vysunut na skálu nad mořem, okolo kraby obsypaná skaliska, o které se tříští bouřící vlny, romantika, stejně jako maličká hotelová pláž pod ním. Sotva složíme kufry, vyrážíme cestou zpět do centra života na La Digue - malého městečka u přístavu, které na rozdíl od praslinských osad sympaticky oplývá pohodovou atmosférou téměř jihoevropského letoviska s hotely, krámky, restauracemi, školou, kostelem, fotbalových hřištěm, několika domy v koloniálním stylu a dvěma galeriemi s místním uměním. Malebný hřbitůvek trošku překvapivě lemuje příjezdovou silnici a další - se zašlými náhrobky původních osadníků - najdeme na druhé straně ostrova. Vyhledáme půjčovnu kol, protože už se nemůžeme dočkat, až se zařadíme mezi ostatní cyklisty - turisty i domorodce.

kolo

Zařízení pokoje pamatuje lepší časy, a tak si užíváme dost šílenou noc s rachtající klimoškou, naštěstí je přítel kutil a druhá noc už se dá přežít bez ucpávek. V hotelu máme polopenzi. Trošku užší nabídku malého hotelu vyváží útulná restaurace na terase vedle bazénu s živou hudbou, která amatérsky vyhrává prastaré evropské hity, v jedné poznáváme dokonce jednu českou lidovku, kterou zřejmě složil autor Cikánky či Škoda lásky. Během dne zní hotelem, stejně jako všemi restauracemi, které jsme potkali, speciální nakažlivá muzika evidentně domorodé provenience, něco mezi popíkem, rockem a africkými rytmy - zatoužíme po CD, v hotelu nám napíšou název, ale to sháníme marně. Písničky stahujeme až po usilovném pátrání po návratu na internetu. Kreolský večer při večeři (máme polopenzi) nám připomněl původní obyvatele těchto ostrovů: chci se nutně naučit vrtět zadkem jako „netopýří matka“, která kromě provozu stánku s ovocem a klece s netopýry tancuje po hotelech se skupinkou stejně korpulentních tanečnic zajímavé folklorní tanečky v kostýmech ze začátku 18. století.

taneček

Nadšeně se natřásám a snažím se napodobit veselé černošky asi tak svého věku, zatímco přítel s kamerou se schovává za sloupy, aby unikl nedobrovolnému zatažení na parket. Každý den usedáme na kolo a objíždíme ostrov a jeho atrakce: Hodně mě zajímalo želví porno v obrovské oboře s desítkami obřích krunýřů, která sousedí s filmovým obydlím Emanuely ze stejnojmenného filmu 70. let. Fascinují nás hejna netopýrů létajících poměrně vysoko nad palmami ještě před západem slunce.

kaloni

Skály nemají ostré výčnělky jako na Praslinu či Mahé, jako by je moře, tady zase o něco modřejší, než kdekoliv jinde, vysoustruhovalo do podoby vlnek a oblinek. Z některých pláží lze šnorchlovat hned od břehu - všude se prohánějí rybičky všech tvarů a barev...

ryba

...jiné pláže burácejí obřími vlnami...

pláž

...v nichž je nebezpečno se koupat, na některých dokonce cedule upozorňují na podvodní víry. Objevujeme stylovou restauraci u nejkrásnější pláže ostrova, kde to přes den občas „žije“, když přijede výletní bus s německými turisty. Ztrácíme se v džungli, plné palem, lián a mých pokojových rostlinek, které tady bují tak zdravě a zeleně, že až závidím.

květ

Při hledání dalších úchvatných pláží musím přežít útoky neviditelných komárů, na které nezabírá sebedůkladnější postřik evropské ani tuzemské výroby. Jeden den zvolím ohoz a la muslimka, zčásti také proto, že už se cítím až příliš opálená a je mi úplně jedno, jak vypadám, i když se zmažu v pralesním rašeliništi.

krab

Kromě pavouků jsou nejrozšířenějšími zástupci fauny krabi všech barev, tvarů a velikostí - ti mně tolik nevadí, i když do postele bych si je asi nevzala. Jsme svědky drastického rybolovu - asi hodinu přemýšlím, zda nepřestanu jíst oblíbené ryby. Narážíme na stonožku velikosti středního hada.

stonožka

Potkáváme toulavé psy - zde na rozdíl od Kuby dobře živené, kteří se snaží zřejmě evidentně zadat nějakému turistovi. Třeba se rozesadí okolo ručníku, na kterém ležíte, nebo jdou s Vámi na procházku, a když nereagujete, zase zmizí. Sbírám a fotografuju mušle, modré a červené korály a další mořské klenoty, které si nesmím odvést (stejně přísný zákaz jako v Egyptě). Troufla jsem si propašovat jen několik maličkých, které jsem prostrčila otvorem plechovky od coly. Pro příbuzné a ty, co to potřebují, vezu kamínky z ostrova Félicité.

z moře

Lodní výlet z tohoto ostrova jsem celý prošnorchlovala a odnesla si z něj zánět zvukovodu, nicméně zážitky z nesmírně harmonicky působícího podmořského světa mám na celý život. Nejkrásnější byly hrátky s velikou karetou u břehu.

kareta

Přítel je trošku pokousán a zlobí se. Nechápu: takový kousanec je přece unikátní!

Hlavní ostrov Mahé

Po 5 dnech na La Dique se opět přesouváme, tentokrát už naposled, na největší centrální ostrov. Po hodině cesty trajektem čekáme v přístavišti na přistavení rezervovaného auta. Přestože je přítel zkušený řidič, z jízdy vlevo je hodně nervózní a společnými silami (mým úkolem je kontrolovat, zda naše auto jede v tom správném pruhu) se vydáváme šnečím tempem napříč ostrovem do hotelu.

seychely

Trošku se bojím, působí totiž, že drží volant poprvé v ruce a občas jedním kolem sjíždí do pangejtu (místní silnice postrádají krajnice). Druhý den jezdí téměř dokonale a poslední den se s ním bojím na serpentinách z opačného důvodu: jezdí skoro jako domorodec a má problém dodržet povolenou nejvyšší rychlost 60 km/h. Na hotel jsme byli velmi zvědaví, neboť fungoval v době našeho ubytování teprve necelé 3 týdny. Vítá nás, stejně jako v předešlých dvou hotelech, manažerka ovocným welcome drinkem - ale je jiná, stejně jako ostatní personál, nejen fyzicky. Co se stalo s těmi zemitými Kreoly? Prostě jenom to, že to žádní Kreolové nejsou: později si potvrzujeme domněnku, že veškerý odborný personál je importován z Indie, snad proto působí všichni tak nějak nadpozemsky, příliš dokonale a profesionálně, až neosobně: kdyby mi někdo řekl, že jde o roboty, věřila bych tomu. Také velkorysé prostory hotelu, zvláštně členěné hotelové haly a několika restaurací vsazených mezi obrovskými prázdnými bazény očividně patří do jiného století - připomínající sci-fi film.

hotel

Nádherný pokoj s obrovskou koupelnou a ještě větší a luxusnější terasou než na Praslinu ovšem jako by postrádá charisma. Možná už jsme na kouzelných Seychelách přece jen příliš dlouho, možná jsme zpovykaní, netuším, také počasí nám tady přeje nejméně (na La Digue týden nepršelo vůbec) a stýská se nám po předešlém ostrově, který nám doslova přirostl k srdci, přestože ubytování bylo velmi skromné.

Stravování

papani

Vděčně ovšem přijímáme nejen luxusní ubytování, ale zejména stravování, které je tady v Euphelii nesrovnatelně gurmánštější než v předešlých hotelech, kde jsem ráno postrádala kvalitní pečivo. Zde pečou sami i celozrnné tmavé chleby a výběr je obrovský. Romantické večeře mi trošku kazí spousta miminek a batolat v hotelu - leckdy máte pocit, že večeříte v jeslích či mateřské školce, a to i tehdy, večeříte-li kolem desáté - prostě dnes je taková doba a nikdo nic neřeší - vedle dam ve večerních šatech na vysokých podpatcích se na zemi u švédského stolu „válí“ matka a krmí si ročního potomka pizzou. Slečna agentka nás nabádala, abychom se do tohoto hotelu na večeře patřičně společensky vystrojili, abychom se cítili dobře a aby nás vůbec k večeři pustili. Korpulentní Čech ve žlutých trenýrkách je však důkazem, že dnes je uvolněné už úplně všechno a všude.

hotel

Turisté jsou zde ale jakoby více na úrovni, prostě je to hotel s 5 hvězdami, žádné veselé domorodé večírky tu nepořádají a z baru, jehož kulisy a atmosféra nám přijde na letovisko trošku smutná, zní decentní bluesové tóny. Relaxační, východní filozofií říznuté lázně slouží evidentně víc k odpočinku než k zábavě.

Doktor

Ucho mě bolí čím dál víc, a tak hned první den zkoušíme hotelového lékaře. Dovezou nás vozítkem do části, kde je ubytován personál. Lékař je milý, ale to je tak všechno - moc mi neporadí, přesto zánět sám od sebe odeznívá a znovu zaútočí až po návratu v Praze. Doporučuji v podobném případě vyhledat kliniku v hlavním městě, kde zajistí profi ošetření.

Autem křížem krážem ostrovem

trhy

Hned první den vyrážíme na prohlídku hlavního města Victorie. Jedná se o nejmenší hlavní město na světě, projdeme hladce pěšky všechny pamětihodnosti, obdivujeme dřevěné želvy a další sošky a nádobky všech na velikém tržišti a plánujeme jejich nákup poslední den před odletem. Nenapadlo nás, že se jedná o sobotu a že tržiště bude zavřené. Seychelané na rozdíl např. od Kubánců či Thajců vám rozhodně nic nechtějí prodat za každou cenu a víkendová siesta je pro ně evidentně důležitější než kšeft. To je sice sympatické, ale nebýt jedné jediné paní, která otevřela svůj stánek u hlavní třídy i v sobotu, nevezeme domů žádné suvenýry ani dárky. Zbývající dny opět prolezeme všechny džungle a pláže, obdivujeme již popsanou Spice garden, kterou navštěvujeme za hustého neutuchajícího lijáku, a za zmínku stojí také zkanzen, kde si kupuju klobouk přímo od výrobkyně, která je v domečku šije na staré singrovce.

klobouk

Zajímavá je čajová plantáž, u které si můžete v „podnikovém krámku“ zakoupit lacino čaj s mnoha příchutěmi.

čajka

Fyzicky nejnáročnější byl strmý, téměř horolezecký výstup na vysokou skálu.

skála

Tam jsme asi 2 hodiny šplhali v šíleném vedru natěšeni na fantastický výhled, který se nekonal, protože hora byla celá zarostlá (nevadí, jelikož jsem ztratila zřejmě pár deka, mohu si po večeři dopřát ty skvělé dezertky, kterým jsem se obloukem dosud vyhýbala).

Klimatizace

Méně pozitivní zážitky jsme zažili s pokojovou klimatizací. V hotelu zřejmě zkoušejí nějaké ekologičtější zařízení a klimatizace se neovládá dálkovým ovladačem s příslušnou stupnicí chladu, jak jsme zvyklí, ale pouze třemi knoflíky bez udání teploty. Nejchladnější poloha = 28 (za vytrvalého deště 26) stupňů. Ve dne akorát, ale v noci mám obrovské problémy. Voláme na recepci a večer do pokoje nastupují dva nebo tři údržbáři s patrně laserovým senzorem, namíří na klimošku, pokývají hlavou, že je něco špatně, lezou na štafle, lezou na střechu vilky... A nic. Další dny je všechno stejně: ráno voláme recepci, po večeři nastupují experti, a tak den co den po večeři čekáme na „Pata a Mata“, kteří se pobatolí se starostlivými výrazy kolem klimošky, zakroutí hlavami a opět odcházejí. Zřejmě nejsme jediní, kteří si stěžují, protože jednu noc vypínají údajně kvůli opravě klimatizaci úplně. Teplota venku zde totiž ani přes noc pod cca 32 stupňů neklesá, a tak byla noc k nepřežití.

Odjezd

restaurace

Poslední dva dny jsem už unavená a posílám přítele podléhajícího s blížícím se koncem dovolené panice, že mu nějaký ten centimetr čtvereční zůstane utajen, na objezdy ostrova samotného. Chci si totiž jeden den užít u nádherného bazénu s knížkou a časopisy a zrelaxovat na dlouhou cestu domů. Tentokrát nás už čeká pouze odjezd autem na letiště, kde necháváme zavazadla v úschovně a vracíme se busem do hlavního města. Večeříme v překrásné stylové restauraci s výhledem na hlavní třídu a poté už taxíkem míříme k letadlu.

Zbořené mýty

  • „Příjemné teploty“ a slunečno: Vedro, vlhko, prostě jako v tropech a spousta deštivých dnů...
  • Co turista, to celebrita či multimilionář: Ti se zřejmě pohybovali v jiných lokalitách a hotelech.
  • Ostrovy, kde se lze jen válet na plážích: Tolik náročného pohybu jsem už neměla na dovolené hodně dlouho.

Všem váhajícím doporučuju: LEŤTE, stojí to za to vidět a zažít... :-)

Kam dál?

   
09.07.2010 - Exotika - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. [20] jithule [*]

    nádhera -pěkně zpraqcované

    superkarma: 0 26.12.2012, 12:16:21
  2. avatar
    [19] blesksoft [*]

    teda krmit želvu a netopýra Sml59

    superkarma: 0 24.12.2012, 11:14:54
  3. avatar
    [18] tajnostii [*]

    Moc hezkéSml22

    superkarma: 0 14.07.2012, 18:12:20
  4. [17] Anai [*]

    Tak jsem šikovná - povedlo se.... Sml59

    superkarma: 0 13.07.2010, 15:00:39
  5. [16] Anai [*]

    superkarma: 0 13.07.2010, 14:58:06
  6. [15] Anai [*]

    superkarma: 0 13.07.2010, 14:57:02
  7. [14] Anai [*]

    Tak to nejde, i podle přesně popsaných instrukcí.... asi protestuje PCl.... omlouvám se. Hlásí mi to, že soubor nebyl vložen na server.... tak tomu nerozumím.

    superkarma: 0 12.07.2010, 11:57:46
  8. [13] Anai [*]

    Eva_Fl — #12 Ty by mně taky nevadily. Kdybychom žili na Floridě, asi bychom jezdívali do Himalájí Sml52, to je jasné! Pokusim se vložit pomocí instrukce Jitulinky vložit fotky obřích želv:

    superkarma: 0 12.07.2010, 11:54:37
  9. avatar
    [12] Eva_CZ [*]

    Tak tam me to fakt netahne. Vedro a vlhko tady mame skoro furt, ke vsemu i ty hady, velky jak noha a dalsi a dalsi zvirenu, ze ktery mi beha mraz po zadech. Zajimave je, ze nejvic se me lidi ptaji na aligatory, na ktere koukam ze zadni terasy, bydlej od nas asi 10 metru a vadej mi ze vseho nejmin.

    1. na komentář reaguje Anai — #13
    superkarma: 0 09.07.2010, 18:13:59
  10. [11] Anai [*]

    Dante Alighieri — #10 No vidíš a je to "jen" fotka z naší maličké terásky u maličkého pokojíčka .... Sml16 Když tam je nejkrásnější všechno - osobně se mi nejvíc líbí fotka, kterou má kamarádka nazvala "brána do ráje" a dala si jí, stejně jako já, na plochu (viz předešlý článek).

    superkarma: 0 09.07.2010, 15:38:12
  11. avatar
    [10] Dante Alighieri [*]

    Druhá fotka je jak z říše mých snů, nádhera! Sml29

    1. na komentář reaguje Anai — #11
    superkarma: 0 09.07.2010, 12:28:17
  12. [9] Anai [*]

    OlgaMarie — #4 Jo a ještě se nám fakt povedlo reklamovat: odpustili nám útratu za pití - bohužel jsme měli jen jednu lahvičku vína obden, pivo a nealko, otázka je, kdybychom denně konzumovali v baru za naprosto nekřesťanské sumy (alkohol v hospodách extrémně drahý všude tam), jestli by to udělali...

    superkarma: 0 09.07.2010, 10:00:34
  13. [8] Anai [*]

    kareta — #5 Banány tam rostou jen maličké, ne ty velké a volně jsem je na rozdíl od Kuby nikdy neviděla.

    superkarma: 0 09.07.2010, 09:59:04
  14. [7] Anai [*]

    OlgaMarie — #4 Šlo o naprosto jinou technologii klimatizace. Jasně, že byla inzerována, šlo o 5* hotel! Byl v záběhu, tak byl asi o dvě třetiny levnější, než ostatní 5* hotely, tedy jedinečná nabídka. Vše tam bylo takové ekologické, tedy i tohle. Možná, že to byl pokus, třeba tam zavedly už normální. Tahle nešla nastavit, měla tři polohy knoflíku a to bylo vše! V noci prostě 28... :-( a tam ji mít musíš, i v noci je přes 30 venku, vím to, sedávala jsem, když jsem nemohla spát, ve 4 ráno na terase....

    superkarma: 0 09.07.2010, 09:58:33
  15. [6] Anai [*]

    Jitulinka — #3 V tom únoru bylo pořád asi kolem 33, jen když propršel celý den, tak to kleslo na asi 28. Vlhkost prostě jako v tropech. Ale já jsem zvyklá už od Thajska zřejmě, tam je vlhost ještě vyšší, stejně jako na Kubě, aspoň to říkali. Déšť nám nevadil, protože je při něm pořád hodně teplo - jak jsem psala, asi 4 dny propršely celé, totálně bez deště bylo asi 13 dnů, ale obloha je většinou spíše zatačená, azuro asi z těch 23 dnů tak 5...? Zrovna na LaDigue bylo velké štěstí na počasí.... Pavouci nejsou v hotelových zahradách (nevím, jak na privátech a v levnějších, ale asi taky vzácně - na netu psal jen jeden Němec o "jurském parku" v pokoji, ale ten zrovna naše agentka nenabízela), jsou jen v sítích, vysoko nebo dál, v keřích, stromech, na těch elektr. drátech, ale zvykneš si, fakt, já mám fobii i na atrapy a zvládla jsem to. OlgaMarie — #4 Hadi tam nejsou, jen stonožky. NEVÍ NĚKDO, JAK SEM VLOŽIT OBRÁZEK? RÁDA BYCH TY ŽELVY...

    superkarma: 0 09.07.2010, 09:56:10
  16. avatar
    [5] kareta [*]

    měla jsem spolužáka ze Seychel, učurávali jsme smíchy, když povídal- "...a jdeme do lesa, na banány..."Sml30

    1. na komentář reaguje Anai — #8
    superkarma: 0 09.07.2010, 09:14:54
  17. avatar
    [4] OlgaMarie [*]

    Anai, klimatizovaný pokoj byl inzerován v nabídce? Reklamovaly jste nedodržení inzerovaného? Možná je pro místní ona noční teplota pokládána za dostatečnou...Třeba Pat a Mat opravdu nechápali, co vlastně chcete.Sml80

    1. na komentář reaguje Anai — #6
    2. na komentář reaguje Anai — #7
    3. na komentář reaguje Anai — #9
    superkarma: 0 09.07.2010, 09:08:47
  18. avatar
    [3] Tulinka [*]

    Anai — #2 Jak je to s teplotou?Je tam celoročně stejná a období dešťů-který měsíc tam minimálně proprší Sml80

    A co se týče vlhka,musí být hodně únavný.Na poslední dovolený jsem se už po ránu budila s těžkýma nohama,právě kvůli vlhku,který tam panovalo.

    Nerada bych se potkala s hadem,nebo pavoukem Sml6 brrrr

    1. na komentář reaguje Anai — #6
    superkarma: 0 09.07.2010, 08:44:43
  19. [2] Anai [*]

    Jitulinka — #1 Kuba (min. rok jsem to tady popisovala) je sice zajímavá a poučná (zvláště pro ty, co volí komunisty, což asi nejsi Sml57), ale na Seychelách zrelaxuješ rozhodně víc. Pohoda domorodců se přenáší i na Tebe, zatímco na Kubě je to zřejmě naopak, já jsem na to dost citlivá. Další "proti" je diskutabilní podpora komunistického režimu, ale až to tam padne, tak to tam bude nebezpečné, soudí turisté. Dlouhý let je zvláště pro mě velký problém, ale představ si, že přítel touží po Polynésii, skoro doufám, že na to nebude mít peníze, protože to je přes 30 hodin čistého letu, tady "jen" třetina, stačí juknout na globus. Jinak fotky se trošku popletly: obrázek pokoje patří k Praslinu, to je ten s "duší" a bohužel tu chybí obrázek maličkého kaloně s flaškou a taky toho želvího porna, ale to prý už je někde na you tube na netu....

    1. na komentář reaguje Jitulinka — #3
    superkarma: 0 09.07.2010, 08:30:49
  20. avatar
    [1] Tulinka [*]

    Takové místa nás taky s manželem lákají.Jen mě odrazuje dlouhý let Sml15

    Co bysme aspoň jednou za život chtěli vidět je Kuba Sml29

    Anai moc hezký.Mám taky v sobě cestovatelského ducha,jen si ještě nějaký ten pátek počkám,než nám odrostou děti,zatím si nemůžu dovolit,je na 3týdny opustit Sml30

    1. na komentář reaguje Anai — #2
    superkarma: 0 09.07.2010, 07:55:54

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme