Jen tak mimochodem, já nepiju! To ovšem zdaleka neznamená, že tomu tak bylo vždycky…Dnes je Silvestr a téma je zcela VOLNÉ! Chcete se k něčemu přiznat? Chcete národu cosi sdělit? Máte potřebu se vyjádřit či něco povyprávět …RING VOLNÝ!

l

Nikdy se mi nestalo, že bych popila a dopadlo to dobře. Je to jeden z důvodů, proč jsem na metlu lidstva zanevřela.

  • V patnácti jsem na Mikulášské besídce v deváté třídě nalila do své lepé hlavy mixelu. Následkem toho jsem po té, co mě dobrotiví spolužáci dovlekli domů, řekla své mamince mezi dveřmi „Dobrý den, kozy ven“. Dostala jsem facku. Bylo mi nepředstavitelně zle. Ne po té facce, tu si nepamatuju.
  • V sedmnácti jsem vypila patok jménem Karpatská brandy. Patrně šlo o výrobek s příměsí kyseliny z autobaterie, neb jsem se napřed zhroutila a zaklínila za piáno a poté trpěla omotána kolem toalety až do rána. Prosila jsem svou matku, ať mě zastřelí a zbaví nelidského utrpení. Neměla střelnou zbraň, a tak mě nechala trpět.
  • Ve dvaceti jsem následkem požití smrtelné dávky burčáku, což v mém případě bylo cca 5 kalíšků, odešla do bezvědomí přímo z proutěné stoličky na baru a navíc jsem se ráno probudila v noční košili v hotelovém pokoji. Vzhledem k tomu, že jsem na místě byla pouze s kolegy z PVT, šlo o záležitost velice delikátní.
  • Ve dvaadvaceti jsem po požití několika druhů lihovin odešla naštvaná z restaurace v Hodkovičkách a do Libně jsem si drze stopla nějakého pána. Měl na předním sedadle klec s velikým papouškem. Po té, co jsem myslíce jen čtvrtkou mozku ohodnotila toho opeřence slovy, „Ježišimarjá chlape, vy máte ale nádhernýho ptáka!“ a celou cestu mu žmoulala zápěstí (tomu chlapovi), mě tento pán nejen dovezl, ale trval na tom, že mě doprovodí až domů… možná si mě chtěl i vzít. To nešlo, neb jsem byla vdaná. To mi ale nezabránilo mu dát telefonní číslo domů. Volala asi dvacetkrát. Manžel byl blahem bez sebe. Zvracela jsem celou noc a půl dne.
  • Před třemi lety na Vánočním večírku Ženy-in jsem po nezralé úvaze podlehla kolegům a fernetu. Cestu domů si pamatuji matně. Jela jsem taxíkem. Vzpomínám si jen, kterak ten ubohý řidič stavěl u každého patníku, aby nemusel dezinfikovat vůz. Byl nebývale ochotný. Už jen proto, že jsem si mu vytrvale lehala na koleno. Nevím, v jaké fázi cesty jsem mu OPĚT dala telefonní číslo, ale psal mi trpělivě ještě v červenci. Umírala jsem čtyři dny.

Od té doby ani Ň.

Přeji vám krásný den a dobré jitro!

TÉMA DNE JE VOLNÉ!

Chcete něčím přispět? Máte potřebu se k něčemu vyjádřit písmem? Přepadlo vás nutkání hodit pár slov do emila? I pište, dámy a pánové, už se na to klepu.

Jo, ještě adresa: redakce@zena-in.cz

Pochopitelně, že ani dnes nezapomeneme na nějakého vypečeného borce a chcípáka, nezapomeneme ani na vypečenou soutěž, a vůbec jsem se rozhodla, že celá dnešní editace bude parádně vypečená.

Připravte se a obrňte se klidem.

NIC NEBUDE TAK, JAK JSTE ZVYKLÍ. JE PŘECE SILVESTR! :-)

 

Reklama