Když se vám podaří protlačit davem návštěvníků a neomdlít vysílením, či  vás neatakuje agorafobie, spatříte na vlastní oči unikátní, jedinečné dílo nevídaných rozměrů. Všudypřítomné napětí, kterým je vlastní prohlídka přímo prošpikována, ještě podtrhují poměrně přísná opatření, která je nutno dodržet. Kniha je uložena ve zvláštní trezorové místnosti a počet vstupujících je omezen. Tento světový knižní obr je úctyhodných 75 kg těžký a měří 90x55cm!


 

Kde se kniha vzala?

Vznikla na přelomu 12. a 13. století v benediktinském klášteře v Podlažicích. Sepsat ji měl mnich uvězněný zde za těžký hřích. Aby se vykoupil, nabídl opatovi, že za jednu noc vytvoří dílo, jaké celý svět ještě nespatřil. Opat souhlasil a nechal mu do cely dopravit všechno, co potřeboval. Mnich slib dodržel. Do rána sepsal největší knihu na světě. Knihu o 624 stranách, zdobenou množstvím nádherných maleb. Zhruba uprostřed knihy pak z vděčnosti vymaloval postavu, připomínající čerta, který mu s úkolem pomohl... tolik legenda.
 

Jsme soudní lidé

Racionální člověk těžko uvěří tomu, že lze něco takového přes noc napsat, a to ještě ručně. Vždyť podle odborníků by něco takového trvalo jednomu zručnému písaři zhruba 20let !!


A co na to současná věda?

Moc se toho, napříč světovou vědeckou obcí, neví. A z toho, co odborníci rozklíčovali, opět příliš moudří nejsou.

Faktem je, že:

  1. Kniha prokazatelně existuje.
  2. Je psána skutečně ručně – v  latině.
  3. Zahrnuje kompletně Starý i Nový zákon – zajímavé je, že nikoli za sebou, jako je tomu u Bible.
  4. Obsahuje celou Kosmovu kroniku.
  5. Dle grafologů se písmo vůbec nemění. To znamená, že člověku, který psal, nebyla ani jednou například zima, nebyl se vyčůrat a neodpočíval. Vlastně to vypadá, jako by vznikla v jednom okamžiku, či velice krátké době. Což je zase rozumově nemožné, jenže...  Všechno tomu napovídá.
  6. Kromě již zmíněného jsou zde popsána zaklínadla a magické formule, například na odehnání nemocí, invokace a podobně…
  7. V knize je vloženo několik stran nepopsaných… tedy pokud jsou nepopsané. Víme, že ve 12. století  již mohl být známý tzv. neviditelný inkoust, který se objevil až působením čpavku, či nahřátím.
  8. Její součástí je mnoho nepochopitelných maleb. Mezi jinými i postavička „domnělého" Ďábla.
  9. Stran bylo původně 632. Kdosi osm stran odstranil.      
  10. V době třicetileté války ji z Čech odvezli Švédové jako válečnou kořist.

Co jsem viděla na vlastní oči?

Viděla jsem MEGAKNIHU. Ohromující, jedinečnou, krásnou a tajemnou.

Viděla jsem také hodně latinského textu a lituji, že mu nerozumím. Při odchodu jsem viděla užaslé lidi 21. století, kteří tak jako já nevěděli, co si mají myslet...

Viděla jsem tolik diskutovanou postavu čerta, jenže strach nenahání –  působí spíše pozitivně.

Jestliže má bytost pekelná děsit tak, jak nám servíruje církev, pak tento sympatický mužík (s čepičkou?), který je v kodexu vypodobněn, není tím, čím má být.

 

K zamyšlení

Proč nebo kdo knihu napsal a jak? Koho znázorňuje postavička zakreslená uprostřed? Z jakého důvodu tam je? Co mají malby vlastně říkat? Proč někdo odstranil osm stran a co na nich asi bylo za text? Co znamenají nepopsané listy? 

Je snad určena jen tomu, kdo porozumí?

 

Závěrem

Knihu můžete zkoumat také na internetu. (Ale nad „vlastní oči“ není.)  Mnozí z vás mají o zábavu postaráno, protože je co luštit.

Všimla jsem si jedné věci – pokud postavičku „mužíčka“ uprostřed vertikálně rozdělíte například kusem papíru, zjistíte, že je duální. Jedna strana se směje a druhá je vyděšená, čehož si při celkovém pohledu nevšimnete. Chce snad autor poukázat na to, že všechno má svou druhou tvář, která může být na první pohled skrytá? Je to část hlubšího poselství ?

 

Možná se jen nedíváme na svět kolem nás tak, jak bychom měli.

Výstavu je v Praze v Klementinu, Mariánské náměstí. 

Reklama