Reklama

„Dáte si cukroví? Dejte si! Šťastné a veselé!“
Dala jsem si. Uprostřed náměstíčka Na Kampě pod Karlovým mostem stály dva vánoční stromky a skupina lidí v čepicích a rukavicích si připravovala noty a hudební nástroje. Pan dirigent Libor Sládek si nechal od dvou sličných zpěvaček upravit motýlka, pozvedl ruce... a Prahou zazněly první tóny České mše vánoční od Jana Jakuba Ryby. Bylo 23. června, kolem deváté hodiny večerní.

„To je... ta hudba je mi... nějak povědomá,“ kroutila hlavou anglicky mluvící turistka.
„To je vánoční mše.“
„Vy tady teď máte Vánoce?“
„No... vlastně jo.“

„Scházíme se tady už tradičně,“ řekl mi jeden ze zpěváků. „Není to žádný stálý sbor. Pan dirigent, mimochodem držitel Zlatého Ámose 2000 – celorepublikové ceny pro nejoblíbenějšího učitele - učí hudbu na Gymnáziu Jaroslava Heyrovského, vede několik pěveckých sborů a angažuje se v řadě dalších projektů. No a hudebníci a zpěváci jsou doslova každý pes, jiná ves. Kdo přijde, ten prostě zpívá nebo hraje. Chcete si taky zazpívat?“

Ubránila jsem se. Nedopadlo by to zřejmě nejlépe, protože uměním pěveckým nevládnu a o notách, které mi byly nabídnuty, netuším už vůbec nic. Ale jinak se pěvecký sbor brzy rozrostl o řadu dalších dobrovolníků. Rozdávaly se party, každý se postavil podle svého hlasového rozsahu – nejvíc bylo altů, naopak basů se vyloženě nedostávalo – a mohlo se začít.

Aby byla atmosféra Vánoc skutečně úplná, zapálily se svíčky a prskavky a jeden odvážlivec si dokonce zalyžoval na schodech z Karlova mostu. Na rozdíl od let minulých lyže tento experiment přežily. Diváků a posluchačů přibývalo, jedni kroutili hlavami, druzí se zasněně usmívali a vzpomínali. A hudba a zpěv se nesly večerní Prahou v dokonalé harmonii.

„Sejdeme se tady za půl roku, 23. prosince v 15:00,“ rozloučil se s námi pan dirigent. 

 

Byla jste někdy na podobné recesistické akci? Na jaké? Máte tenhle druh akcí ráda, nebo Vám nic neříkají? Zpívala jste někdy v nějakém sboru? Jaký je Váš vztah ke zpěvu?