Reklama

V reklamách na životní pojištění a doplňkovou výživu pro seniory to vypadá, že „mít dítě“ pro vás může být jedině přínosem. Celá rodina (pojištěná) bude bezstarostná a rozesmátá běhat v záři zapadajícího slunce pod vzrostlou vrbou v parku. A až vaše děti budou mít děti, dáte si nějaký ten koenzym Q10 a sednete spolu s vnuky na kolo a podrandíte do hor.

Vždycky u takové reklamy uroním slzu. Vím, že skutečnost by byla jiná. Manželovi by se do parku nechtělo, dědovi sice ano, ale až po obědě a pod vrbou byste neběhali, neskákali, nýbrž seděli, hlídali kola a křičeli na děti, ať nechodí tak daleko, ať nejedí ty bonbony co našly na zemi a tu lopatičku ať tomu klukovi okamžitě vrátí než bude sekec! A to jsem popsala jen nedělní odpoledne.

Jak to vypadá během života? Nejdřív chcete otěhotnět a třeba to hned nejde a vy se nervujete a máte starost. Nebo naopak otěhotnět nechcete a povede se to hned a vy se nervujete a máte starost. Pak jste těhotná, což je na moment hezký pocit. Jenže. V prvním trimestru nic necítíte, kromě ranní nevolnosti a pochybujete, zda jste skutečně těhotná. Ve druhém trimestru se mimčo začne pohybovat, takže sice víte, že jste těhotná, ale zase máte obavy, jak dopadnou všechny ty testy, kterými během tohoto trimestru procházíte. Ve třetím trimestru máte pro změnu strach, že jestli ještě kousek natečete, určitě prasknete, nebo porodíte moc brzo a jaký porod asi bude a zda dopadne dobře.

Pak se mimino narodí a vy trnete hrůzou, zda je v pořádku nebo zda v noci nepřestalo dýchat. Když běhá po bytě, obáváte se, aby nesnědlo něco špatného, aby se nespálilo, nezranilo. Jde poprvé samo ven. Co když se ztratí ? Jde do školy. Učí se dobře, spolužáci se mu smějí, nepošramotí to jeho křehkou psychiku? Učí se špatně – co z něj sakra bude? Na střední škole obavy o prospěch a pokračují a přidává se strach, že se dítě chytí špatné party nebo začne brát drogy. A pak už se koloběh začíná opakovat – ať vaše dítě nemá dítě moc brzo nebo moc pozdě a když už ho má, ať to proboha dobře dopadne. Do toho všeho se přidávají kromě všech těch obav i skutečné komplikace, kdy je malé opravdu nemocné, velké dítě opravdu nezvladatelné a jeho ruka při výběru životního partnera padla do hnoje. Říká se, že mít dítě znamená ze 70% starost a ze 30% radost. Ale také se říká, že to za těch 30% opravdu stojí. Že vám nikdo jiný než vaše dítě nedá tolik lásky, že je moc krásné, když pozorujete, jak se vyvíjí lidská osobnost a vy jí v tom můžete pomáhat a že když pak sedíte pod tou vrbou se svými dětmi a kolem vás běhají jejich děti, nechtěli byste být za nic na nikde světě jinde.