Také patříte mezi ty, které si tuto ponižující větu párkrát vyslechly? Nebo mezi ty, které ji naopak vyslovily? Styďte se, dříve nebo později budete mezi brejlovce patřit také. Tedy alespoň mezi ten druh, kterým délka rukou nestačí, aby si přečetly knihu nebo noviny. To je můj případ. Ale já jsem si ze svého stařeckého handicapu udělala přednost a beru brýle jako módní doplněk. Na rozdíl od své dospívající dcery. Nemohu ji přesvědčit, že zajímavé obroučky dokážou s obličejem zázraky. „Přece nebudu nosit brejle a rovnátka,“ ohrazuje se a já ji nechávám být. Možná se právě bojí oné věty, a tak to nemá cenu lámat přes koleno. Časem na to přijde sama. Třeba až jí sundají rovnátka… Teď to řeší čočkami.

A přitom je dnes takový výběr! To není jako za starých časů, kdy jste sehnala těžké plasťáky na pokladnu a byla ráda, že vidíte. Dnešní optika je pro mě jako pro jiné třeba parfumerie nebo butik. Když tam vlezu, nevím, kdy mám přestat. A ještě tyhle a co tamty, jé a ty jsem si ještě nezkoušela. Horší než s hadrama.
Mám ráda extravagantní typy obrouček. Žádná decentnost ani klasika, to je nuda, musí mě něčím upoutat, rozzářit, musí mít prostě šmrnc. Líbí se mi třeba brýle, co nosí Dana Morávková. Myslím, že jí i výrazně pomohly v roli.
Tak takové bych také brala, ale na rozdíl od herečky nemám sponzora. A tak chodím mlsně kolem prodejen s brýlovými obrubami a počítám. Nakonec se vždycky najde něco potřebnějšího a neodkladnějšího, třeba nový výfuk do auta, a musím si nechat zajít chuť. Ale já si počkám, protože jak se říká, nejsem tak bohatá… znáte to. A u brýlí to platí dvojnásob.
A co vy, milé ženy-in?

 

 



Nosíte brýle?
Na čtení, na dálku?
Podle čeho je vybíráte?
Máte jenom jedny, nebo je střídáte podle příležitosti?
Kolik jste ochotna za ně zaplatit?

Reklama