Mohl by vypadat jakkoli. Malý blonďák se světlou kůží ... čahoun s brýlemi a rozčepýřenými vlasy ... nebo třeba ... černovlasý opálený muž se statnou postavou a pohledem, který vás nutí sklopit oči... Mohl by mít ... pevné a pružné tělo a havraní vlasy by mu padaly na jeho široká ramena. Mohl by chodit vzpřímený a rovný, vypadat vyšší, než ve skutečnosti je... A každá žena by se mohla chtít otočit. Ale to všechno by ještě nemuselo být důležité, abyste před ním chtěly klečet...

Všechny ty články se vám mohou zdát vlastně zbytečné.

Všechny ty příběhy a povídky o BDSM. Všechny ty reálné zážitky, které vypráví někdo jiný a ze kterých bez tak nikdy neporozumíte tomu, proč jediný pohyb jeho ruky boří všechny hranice a vy s vděčností přijímáte cokoli, co přichází.

O čem je pokora? Trochu zprofanované, řekla bych ... ale přesto... Když bych znovu někdy seděla, rozkročená, ruce položené na stehnech dlaněmi vzhůru, měla skloněnou hlavu, v puse zuby tiskla bičík a bez pohnutí čekala sama v prázdném bytě (vydržet, prosím, vydržet ... nesmím se pohnout ... nesmím, není vůbec důležité, že by se pak třeba nestalo vůbec nic!) ... nebo ... když bych ... masírovala jemně ta chodidla ... co by mi zabránilo dotknout se těch chodidel rty? Co by mi bránilo sát ty slané variace kůže? Co by mi zabránilo být něžná a každým milimetrem své kůže vnímat tu poddajnost jeho těla, kterou mi velkoryse věnoval jen pro ten okamžik masáže.

Proč vlastně vnímáme pozornost toho druhého jako samozřejmost?... Kdokoli, kdo je s námi, by mohl být přeci v daný okamžik úplně s někým jiným! Tak o čem je ta pokora? Má svoboda je jen v rozhodnutí přijmout, či nepřijmout. Jiné volby nejsou. Jedině v tom se můžu rozhodnout.

Proč tedy chci ... a proč jsem chtěla zbavit se svého těla i svých myšlenek, věnovat svou sexualitu někomu, komu nikdy před tím nepatřila? Proč se chci dát jednomu ze všech těch mužů, kteří kolem mne prošli ... kteří mne oslovili...

Co musí mít a co má ten muž, abych se vzdala vlastní vůle, svého soukromí? Co musí mít muž, abych se před ním vysvlékla nejen že šatů ... ale i ze snů ... abych mu přiznala, že bych chtěla být jiná, abych mu přiznala své touhy, abych se nechala ovládnout? ... A kde jsou mé hranice? ... Chtít věnovat ne v očekávání, že něco nového přijde... Je to jeho vůle.

Nemyslím tím vůli, abych něco udělala, abych se podřídila.. Ale je to jeho vůle, ze které čerpám. To s jeho vůlí dělám věci, které jsou mu po vůli... To on mi dodává pevnou vůli (z té své), abych právě jeho vůli přijala. Pokud přijmu jeho vůli ... pokud čerpám z jeho síly, podléhám mu. Je to jeho síla, díky které se mu můžu odevzdat. Sebejistota a ochota ji poskytnout. Síla a ochota ji poskytnout. Vůle a ochota ji poskytnout. Sebezapření a ochota ho poskytnout. Radost a ochota ji poskytnout. Čas a ochota ho poskytnout... Nejsou to dostatečné důvody k vděku a pokoře?...

A proto přijímám vše, co on uzná za vhodné. Důvěra. Nic mezi tím. Oplatit mu to můžu jen mírou odevzdanosti. Ničím jiným. Všechno ostatní může mít kdykoli a kdekoli. Ty tam jsou eseje o „stopkách“...

Není to o absenci strachu. Člověk se neustále bojí ... i já (hlavně já!). Ale podmínky v odevzdanosti? Podmínky v pokoře? Není to sebeobětování. (Proč taky ... k čemu?) Mezi mou odevzdaností a sebeobětováním je rozdíl. Odevzdávám se, protože mi k tomu dal sílu a vůli. Neobětuji se, protože obětování neznamená zdaleka tolik, co odevzdanost... Obětovat se znamená ztratit. Odevzdat se znamená vzdát se vlastních potřeb, ale zároveň i chyb, a získat tak prostor a klid k přijmutí mnohého ze schopností člověka, který je a chce být mým Pánem.

A jestli ztrácím sama sebe? Bláhoví ... vážně si to myslíte? Jsem zamilovaná do těch okamžiků, kdy si nepatřím ... Není důležité, zda se budou vracet ... zítra ... za měsíc ... za pár let... Je důležité, že vůbec kdy existovaly. A jsem to pořád já ... jen se usmívám, jsem klidná a dívám se sama na sebe jako do výkladní skříně... Trochu opravená (snad ani nepřiznám, kolikrát obrácená naruby), v nových šatech (návrhář se zase vyřádil) ... oči, jako by mi maloval Renoir... Docela hezký nový model, řekla bych. Možná ... si ho koupím ... jednou ... zase zpátky... Je ostatně rezervován jen pro mne...

 

Reklama