Chodila jsem na gymnázium na malém městě, které bylo zároveň spojeno se základní školou, a kromě chodeb, tělocvičen a školního hřiště jsme měli se žáky "základky" společnou i jídelnu.

Velkou, světlou, nevětranou, plnou stále remtajících kuchařek a pomocnic, které zde byly možná ještě dříve, než stály vůbec tyto školy.

Tenkrát jsme to tak nebrali a nad jejich prohřešky jen mávli puberťácky rukou.
Na knedlíky sahaly rukama, žádná z nich nenosila sepnuté vlasy (vlas v polévce nebyl žádnou výjimkou) a celkově jsme u nich neviděli rozdíl, jestli pracují v jídelně nebo na montážní lince. Všechno by se to ještě dalo přejít, jídlo bylo sice vždycky bez chuti (rozdíl v chuti nebyl žádný mezi kuřetem nebo buchtičkami se šódó), ale nikdy neměl nikdo z těchto "poživatin" žádné potíže. Jenže pak ze dne na den začali všichni marodit - děti, žáci, studenti ze všech tříd - a jelikož se jejich počet enormně zvyšoval, byla povolána hygienická kontrola.
Začaly se řídit fámy, že je to určitě z těch kuřat, co byly k obědu, nebo ze žloutkového krému na zákusku, ale kuchařky i vedení školy se dušovali, že to není možné.

Pak testy ukázaly, že u všech těchto nemocných byla prokázána salmonelóza, a brzy se zjistilo i proč.
Zásoby koření ve školní jídelně už byly značně prošlé a podle nějaké té potravinové laboratoře způsobil salmonelu obyčejný prošlý černý mletý pepř.

Když se žáci uzdravili, provoz v jídelně byl obnoven, ale namísto obvyklých front u výdejů na jídlo se tu vždy krčilo jen pár silných jedinců, kterým rodiče nezakázali tohle školní stravování.
Po této zkušenosti se jednoho dne přímo nad výdejovým okénkem objevil nápis "Co tě nezabije, to tě posílí".

Vedení školy nechalo nápis samozřejmě ihned odstranit a autora nikdy nenašlo, ale myslím si, že v té době bychom se pod něj klidně podepsali všichni.
                                                                                                           
S pozdravem všem kuchařkám ve stravovacích zařízeních
                                                                                                                                                                                   Barča



Správný způsob, jak zamezit remcání: "Co tě nezabije, to tě posílí!" Ten, kdo to psal, musel mít zvlátní smysl pro humor!

Přiotrávili vás jídle ve školní jídelně jako Barču?

Čtvrteční téma:
ŠKOLNÍ KUCHYNĚ 
Co si představíte, když se řekne školní jídelna?
Jaká byla vaše nejoblíbenější jídla?
Jaká nejodpornější?
Zanechala na vás školní kuchyně nějaké následky?
Zvedá se vám z ní dodnes žaludek?
Víte, co to bylo UHO?
Napište nám na:
redakce@zena-in.cz

Reklama