Přeji všem krásný den.

Milé čtenářky, na duchy nevěřím, ale zázraky se dějí.

V červenci to bylo čtyři roky, kdy jsem prodělala velice těžkou operaci. Dva dny před operací jsem měla mozkovou mrtvici. Lékaři se samozřejmě rozhodovali, zda s operací počkat, ale zdravotní stav byl vážný, operovali.

Po operaci jsem se neprobudila, byla jsem 17 dní v kómatu. Manželovi žádnou naději lékaři nedávali, ba dokonce řekli, že by se musel stát zázrak. Museli mi udělat tracheostomii, srdce vypovídalo službu.

Stal se zázrak, žiju. Proto od té doby věřím na zázraky.

Musím ještě dodat, že jsem nikdy nevěřila, že když lidé odcházejí a vracejí se zpět do života, procházejí tunelem. Je to pravda, byla jsem v něm. Bylo to něco nádherného, zlaté slunce, samá zeleň. Leželi tam všichni moji příbuzní, co umřeli. Babička z tátovy strany mi řekla: ,,Co tady děláš, jdi domů."

To byl asi ten moment, kdy jsem se probrala. Stále to mám před očima, stále se mi to vrací a říkám si: ano, byl to zázrak.

Věrulinka


Děkujeme za zajímavý příběh.

Lidí s podobnou zkušeností je hodně. Znáte někoho takového, ženy-in? Nebo jste něco podobného samy zažily?

redakce@zena-in.cz

Reklama