Dobrá, jsme „úchylové“. Ale co to vlastně znamená? Jsme úplně jiní než všichni ostatní? A proč? Protože si rádi hrajeme? Víc než ostatní lidé? A co tedy ti OSTATNÍ lidi? Koukají se na nás skrz prsty? Pohrdají námi? Bojí se nás? Nebo se námi inspirují? Jsme jim šumafuk? Vždyť každý milenecký pár si v posteli rád hraje, ozvláštňuje svůj sexuální a partnerský život!

Co nevím, to mohu zjistit. A tak jsem se rozhodla pro přímou metodu - tedy se prostě ZEPTÁM. Optám se lidiček ve svém okolí, co oni říkají na lidi, kteří holdují sadomasochistickým praktikám. Svůj prvotní radostný nápad - že budu běhat po ulici, zastavovat oběti mého investigativního chtíče a nebohé chudáky týrat otázkou, cože si myslí o lidech, kteří dělají to S/M - jsem zavrhla. Přece jen - ptát se na ulici, lidé budou zaražení ... ne takto to nepůjde.

Inu, je  tu  nápad číslo dvě: obrátím se na lidi ve svém okolí. To jsem zrealizovala za pomoci moderní techniky. Zaslala jsem email cirka dvaceti osůbkám z mého okolí. Šlo jak o mé velmi dobré přátele, tak kamarády, se kterými nás pojí nějaký ten koníček, ale i o kolegy z vysoké školy. Odpověděla mi polovina tazatelů a abychom si dovedli představit, co to bylo za lidi, tak vám popíši ideálního „průměrného“ respondenta. Je mu 26 let, má dokončené vysokoškolské vzdělání, pobývá v Praze a je jak žena, tak muž. Dotazovaní lidé byly totiž ve věku od dvacetičtyř do třiceti let, převažovalo vzdělání vysokoškolské (ať již ukončené, či těsně před ukončením), většina se tohoto času pohybovala dlouhodoběji v Praze, ač většina z nich se v Praze nenarodila, ale do Prahy se přistěhovala kvůli škole či práci. Kupodivu mi odpověděl přesně stejný počet dívek, jako mužů.

Odpověď mne vlastně vůbec nepřekvapila - dalo by se to shrnout do výroku Sice mne sadomaso příliš nebere, ale nevím proč bych měl být pohoršen nad tím, že tak někdo žije? Je to jeho věc!

Moje výborná kamarádka od střední školy mi po obdržení emailu volala a úplně jsem viděla, jak si klepe na čelo, když se mne ptala : „Prosím tě, co to po mně chceš? Šmarjá, co bych si měla myslet divného? Když tě baví tomu tvému posluhovat a nechat si seřezat zadek do modra, je to tvoje věc a aspoň bejvá s tebou sranda!“ Odpovědi byly teda převážně kladně neutrální. Příjemné bylo i to, že ten tolerantní pohled projevili i lidé, kterým se S/M hnusí. Kamarád mi například napsal : „Sadomaso mi přijde nechutný a odporný, ale je mi úplně jedno, jak si to kdo se svým partnerem/partnerkou rozdává... ty seš kámoška, mám tě rád a je mi jedno, jak se uspokojuješ. Jenom bych to nechtěl vidět :-)“ Vlastně většina zastávala názor, že tyto věci jsou intimními záležitostmi toho kterého člověka a do toho jim nic není a mají na to stejný pohled jako na jakékoliv jiné milostné projevy. Tedy budou pozvedávat obočí, ať už uvidí páreček plazící se po sobě na veřejnosti jako psí víno, tak vedoucí se na obojku.

Pravda však je, že většina si asi nedovede představit, co přesně BDSM znamená - viděli v tom pouze onen fyzický, sexuální projev. Názory, které by se nějak vyjadřovaly k tomu trochu jinému vedení partnerských vztahů - tedy určení dominantní a submisivní role - jsem bohužel nezaznamenala. Na druhou stranu tuto nevědomost někteří přiznali a vzápětí dodávali otázku, která by zněla asi „Co vlastně je S/M? Je to připoutání při sexu? Různé rolové hry? Potom mi to vůbec není cizí!“

Jinými slovy - vskutku většina partnerů si svůj milostný život obohacuje o různé prvky, a to mi také hodně lidí přiznalo. Kupříkladu kolegyně z vejšky se mne optala : „Ale na druhou stranu některý věci (jako třeba hra na policistku a zločince, nebo učitele a žákyni s trochou víceméně něžných tělesných trestů) možná taky můžou být zařazeny dotýhle skupiny, a ty mi úplně proti mysli nejsou.“ Další kamarád zase přiznával, že má určité fantasie a že když vidí, že je lidé normálně realizují, je rád, že tomu tak je. Co však většina dotázaných kritizovala, byl prvek násilí. „Je tam určitý prvek nadvlády, síly, násilí, který já nemám rád, který nechci vnímat v prožitku, jakým je sex. Myslim si, že sex by měl být rovnopravný a bez tohoto prvku,“ mi napsal kamarád ze školy. Prostě pro ně není přijatelná představa týrání svého milovaného partnera. Avšak co to je? Kdy to je to týrání? I nad tím se někteří zamysleli, a asi proto mi posílali své úvahy o tom, že určité S/M prvky jim nejsou proti srsti.

Ostatně - každý jsme nějak „ujetý“, jak by se dal udělat průměrný výrok vyplývající z odpovědí. Krásně to popsal můj známý, který mi poslal emailem vlastě výtah z diskuse o tom, jak jsou lidé různě praštění, který zrovna vedl se svou partnerkou : „Myslím si tedy, že každý člověk je svým způsobem jednak jedinečný a jednak šílený - každý jsme tak trochu blázen... Ten do vláčků, ten do motýlů, jinej chová hady, další se rád miluje s každou (ým), a další má rád určitou trýzeň těla. Nemyslím si tedy, že by někdo, kdo má rád S/M praktiky, byl kdoví jaký větší šílenec než my všichni ostatní.“
Přece jen lidé, kteří jsou BDSM pozitivní, většině nepřišli nijak extrémně divní a hrozní. Můj známý to vystihl slovy: “Praktikujicí BDSM komunitu považuju za úplně normální komunitu lidí, které združuje nějaký společný zájem, nepřijde mi to o nic úchylnější, než třeba zabíjení zvířat ze sportu nebo sledovaní telenovel - vlastně přijde mi to mnohem míň zvláštní než takovéhle věci...“

Navíc mnozí přiznávali, že mají radši lidi nějak bláznivé, než nudně nijaké, neb s těma prvníma je větší zábava a málokdy zkazí zábavu. Jeden z mých nejlepších kamarádů mne potěšil lichotivým přiznáním - „Že jsi Mountbatten "úchyl" je mi velice sympatický a mám tě za to ještě radši a jsi mi ještě bližší, potřeboval bych ve svém okolí takových lidí co nejvíc...“

Nutno podotknout, že človíček, co mi napsal tento výrok, není „úchylem“, ale má k S/M kladný vztah, avšak nikoliv v oblasti sexuální, či vedení vztahů. O tom přiznává, že to by on nemohl, že to není jeho šálek čaje. Avšak všímá si jiné souvislosti, která je velice zajímavá. A to módy, stylu oblečení. Vidí v S/M oblečcích módní styl, který je jeho krevní skupinou, a určité prvky, které se sem tam objevují v módních trendech, podporuje.

Toto je přece oblast, která by čtenářkám tohoto serveru nemusela být cizí - otázka oblečení atp, ne?:-) Přece jen lakové sukýnky a kožené oblečky jsou již celkem zdomácnělé, že. Co dále hodně dotázaných zajímalo a k čemu se vyjadřovali, byla otázka toho, jak moc je těžké si najít partnera.

Jak poznamenal můj kamarád : „Je to o plnění tajných a "zakázaných" přání, po kterých sice většina z nás touží, ale mnohým lidem připadají jako tabu.“ a kolega z vejšky nadhazuje otázku, že to musí být stejně těžké někoho takového najít. Což mi vlastně i potvrdila kamarádka, která se mi při této anketě přiznala (slovy „Kurňaaaa, tož co si o takovejch úchylech mam myslet, když jsem úchyl sám.“ :-)) ). Popsala mi svůj příběh o tom, jak s jedním ex-přítelem zjistila, že si s ním velice dobře rozumí „díky rákosce“ a že jí toto chybí a snaží se k tomu nalákat své partnery. Ale bohužel zjišťuje , že ...: “Je fakt, že mi v tom asi nikdo jinej z mejch nejbližších přátel nerozumí, je fakt, že to většinu lidí dost zaskočí... a tak zkouším ty svý úchylárny na současného přítele. Docela marně. Chce to čas.

A tímto bych své poohlédnutí se po tom, co si lidé o nás myslí, zakončila. Musím se však ještě k něčemu přiznat : když jsem email s tímto anketním dotazem, ve kterém jsem i uvedla, že já jsem také úchyl, posílala, uvědomila jsem si, že vlastně nevím, kdo všechno z adresátů „TO“ o mně ví! Nikomu to necpu, avšak ani se za to nestydím. Vrány krákorají, a tak se ten a ten to může dovědět od jiného mého známého... ale najednou mi hrklo.

Co když se mýlím v domnění, že okolí je tolerantní, co když mne zavrhnou? Obzvláště u kolegů na vejšce jsem si nebyla jistá - co až začne semestr - nebudou se ode mne odtahovat? Ale ne, vše bylo tak, jak jsem předpokládala. Naštěstí!

Vlastně kolega to myslím vystihl přesně, když mi napsal : „Abych se přiznal, já jsem to nevěděl, ale trochu jsem tušil z Tvého chování, oblékání... mluvy. Nic, nic to se mnou nedělá...“ Ano s nikým to nic nedělá, maximálně by se mnou nechtěli sdílet pokoj na konferenci, jak - samozřejmě vtipně míněno - napsala kamarádka ze školy. No ale toto jsou názory lidí z mého okolí, jejich reakce na můj comming-out. Každý jsme jedinečný a máme svůj příběh... a to, jak se na „úchyly“ lidé koukají, to můžete vyjádřit asi nejlépe vy, čtenáři serveru žena-in.cz.

 

Mountbatten;                                                                        mountbatten@x-roads.cz  

              
Reklama