Kdyby se měl člověk řídit příručkami pro cestovatele (neřku-li doporučením hygienických stanic), požitek z koupání by si nejspíš úplně odepřel. Zdá se, že jde o vysoce rizikovou činnost, při které vám hrozí, že se: a) utopíte, b) stanete obětí zákeřných cizopasníků, kteří se usídlí ve vašich vnitřních orgánech a postupně vás sežerou zaživa, c) osypete mimořádně odpornou vyrážkou. Mezi námi – ti doktoři mají pravdu. To všechno se vážně může stát. Proč by se to ale mělo nutně stát právě vám??

 

Nejbezpečnější je bazén - ale trochu bez poezie.
Jedno z nemnoha rizik, které tu hrozí (pokud neuvažujeme o tom, že  uklouznete na mokrých dlaždicích a zlomíte si nohu), je zánět očních spojivek, vyvolaný Chlamydií trachomatis. Častěji se přenáší pohlavním stykem - u mužů vyvolává zánět močové trubice, u žen zánět děložního čípku - při koupání to ale nehrozí. Nákazu umožňuje špatná chlorace bazénní vody, jako běžní návštěvníci ji ale stejně neodhalíme. Jedinou spolehlivou ochranou je nepotápět se.

K virovým nákazám, které si můžeme z bazénu odnést, patří především bradavice. Kožní plísně způsobují nejčastěji kvasinky Candida albicans nebo trichofycie. Plísňová onemocnění nohou mohou mít různé formy: projevují se svěděním a pálením, šupinatými ekzémy, zarudnutím nebo puchýřky, zežloutnutím nehtů, jejich lámáním nebo uvolněním z lůžka. Léčení je zdlouhavé a obtížné; určitě je jednodušší nechodit po dlaždicích naboso a obout si raději koupací pantofle.

 

Kontrolované koupaliště je také v pohodě.
Po celou sezonu jsou přírodní koupaliště pravidelně sledována hygieniky; pokud by shledali kvalitu vody po chemické nebo mikrobiologické stránce nevyhovující, mají právo objekt okamžitě uzavřít. Koupání je zde tedy relativně bezpečné. Nelze ale zcela vyloučit náhodnou orální nákazu nemocemi, které se běžně přenášejí jídlem či pitím, jako je např. bacilární úplavice (dyzenterie) nebo akutní průjmové onemocnění (původce Escherichia coli). Bezpečnost je zde přímo úměrná sebekázni a civilizovanosti ostatních návštěvníků (důsledné používání WC). V každém případě je lepší vyhnout se polykání vody.

Poctivý český rybník
Nechcete se mačkat na kousku trávy se stovkami dalších lidí a ještě k tomu platit vstupné? Před koupáním v osamělém rybníku nebo lesním jezírku se nejdříve podívejte, jestli jeho hladinu (třeba jen někde) nepokrývají sinice. Vrstvu lze „rozehnat“ nebo se jí vyhnout, koupání v takové vodě přesto může způsobit vyrážku, zarudlé oči a rýmu; u alergiků se mohou vyskytnout kožní problémy a záněty spojivek. Po náhodném polknutí se mohou objevit žaludeční a střevní potíže.
Pociťujete-li po vykoupání silné svědění kůže a po přibližně 10 hodinách se vám na kůži objevila spousta pupínků, byla jste pravděpodobně napadena motoličkami (Trichobillharzia). Larvy těchto cizopasníků pronikají do těla neporušenou kůží. Množí se v těle sladkovodních plžů; larvy pak pronikají do definitivního hostitele, v tomto případě vodního ptáka, v jehož těle dospívají. Vyskytne-li se poblíž nepravý hostitel – člověk – napadnou místa nekrytá plavkami. V lidské kůži pak způsobí podráždění a posléze zahynou.
Tzv. cerkáriová dermatitida (cerkárie = poslední larvální stádium motoličky) po několika dnech sama odezní, nepatří ale k nejpříjemnějším zážitkům. Intenzivní svědění lze tlumit mastmi obsahujícími antihistaminika nebo kortikoidy. Doporučuje se vyhýbat se stojatým vodám, kde se vyskytují plži. Larvy odpuzuje i kůže natřená repelentem nebo opalovacím krémem.

Reklama