Reklama


Chtěla bych se zeptat, milé ženy-in, jestli mezi vámi existuje ta, která je naprosto spokojená sama se sebou, která by na sobě za nic na světě nic neměnila, která ani na vteřinu nepomyslela na plastiku a která se nikdy ani koutkem oka neohlédla po jiné ženě se závistí, že má delší nohy, menší zadek, prsa výš a hustší vlasy.

Já vím, teď namítnete, že na tom není nic špatného, podívat se na krásnou ženu… ale necítíte přece jenom vůči ní malilinkou zášť? Tak ne, jenom jsem to zkusila (už přece vím z minulého tématu, že nikomu nic nezávidíte).
Tak dobře, zůstaneme každá u sebe.

Často si uvědomujeme především své nedostatky a na svoji postavu se díváme spíše kriticky. Smutně pozorujeme, jak na našem těle hlodá zub času, jak vrásek přibývá, vlasy šediví, prsa povadají, břicho se poulí a zadek klesá. Teď už jenom čekat na návaly horka, nespavost, bušení srdce a ještě větší uvadání, až po absolutní ztrátu ženské přitažlivosti a propad do apatie. Nebo ne? Přeháním?

Obdivuji Květu Fialovou, která si našla ve stárnutí zalíbení. Ať už je to z její strany dobře hraná komedie nebo pravda, její postoj je hodný následování. Koneckonců, být v sedmdesáti krásná jako paní Fialová, také si nestěžuji. Nebo naopak, není  krásná právě proto, že má sama sebe ráda? Že z ní vyzařuje pohoda a smíření sama se sebou?

Já už jsem se také smířila. Co jsem mohla ovlivnit, jsem snad ovlivnila, co jsem změnit nemohla, nechala jsem koňovi.

Udělala jsem si v redakci malou soukromou anketu a zeptala se svých kolegyň, co se jim na sobě nejvíc líbí, co mají rády a na co jsou pyšné.
A měla jsem štěstí, první, na kterou jsem narazila, řekla, že je spokojená s tím, co má. Od hlavy k patě. No vida, mám to v baráku a volám do éteru. Takže zářný příklad.
Druhá má ráda svoje oči (ano jsou opravdu temné jak studny s hořkou čokoládou), ruce a zadek. Prima.
Třetí cudně sklopila zrak a jmenovala pouze oči, i když na ulici se za ní určitě otočí nejeden muž.
A čtvrtá?
Kromě očí a vlasů blahořečila svému tělu, že netloustne. Takže také celková spokojenost.
Jsem ráda, že pracuji v kolektivu sebevědomých žen.
Že by to moje smíření s tím také souviselo?

Říká se, že každé zboží má svého kupce. A tohle moudro platí i o těle.
Kdyby po světě chodili lidé jako klony, byla by to nuda, nebylo by se na co dívat. Stačí si uvědomit tohle a na první místo dát svůj pocit.
Budete-li mít svoje tělo ráda, budou ho mít rádi i ostatní.

A co vy, milé ženy-in?

Co se vám na sobě líbí?
Co na vás obdivují jiní?
Ve kterém období jste si připadaly nejkrásnější?
Jak se na vás podepsalo těhotenství?
Co byste na sobě chtěly změnit?
Šly byste na plastiku?
Bojíte se stárnutí?

Napište mi o tom, třeba pošlete i fotografie a já vás odměním dárkem.