Reklama

 

 

 

 

 

Většina z nás si asi vzpomene na hodiny sexuální výchovy na základní či střední škole. Povětšinou šlo o jednu či dvě hodiny ročně, zastřešené výchovou rodinnou nebo občanskou. A nejčastěji s námi o tématu nehovořil náš učitel či učitelka, ale nějaký ten pozvaný "odborník". Byli jsme varováni, jak nedostat AIDS, poučeni, jak se používá kondom, a nabádáni k monogamním vztahům. Načež jsme se v hodině biologie seznámili s mužským a ženským pohlavním ústrojím a s rozmnožováním. A tím sexuální výchova ve škole pro většinu z nás asi skončila.

(soutěž 3 – své)

Sexuální výchova už od mateřské školky
Projekt Mgr. Alexandry Jachanové-Doleželové z Gender Studies, o.p.s. se zaměřil právě na problematiku sexuální výchovy, kterou autorka považuje za široké téma, umožňující předcházet nejen interrupcím a nechtěným těhotenstvím či pohlavním chorobám, ale i rozvíjet zdravou sexualitu člověka, bránit pohlavnímu zneužívání, bourat genderové stereotypy a mnohé další. Sexuální výchova dětí leží samozřejmě do značné míry na bedrech rodičů. Přitom je nesmírně důležité, aby mezi dítětem a rodičem existoval vztah důvěry, aby se navzájem nestyděli. Institucionalizovaná sexuální výchova by pak měla začínat už od mateřské školky – děti si tak zvyknou na otevřenost v komunikaci a ani později nebudou mít takový problém se ptát a budou se méně stydět, případně dokáží brát sexuální výchovu vážněji, a ne jenom jako komický prvek v jinak celkem nudném vyučování.

(soutěž 7 – ale)

Informujte je ještě než začnou!
„Základem pro odpovědné chování v oblasti reprodukčních práv je dostatečná informovanost, která by měla být poskytována již v dětství. Na sexuální vzdělávání dětí je důležité se zaměřit ještě v období, kdy neprovozují sexuální styk s druhou osobou. O tématech jako neplánované rodičovství a sexuálně přenosné choroby by se děti a mládež měly dozvědět dříve, než se s nimi setkají v praxi. Třeba se pak těmto setkáním podaří zcela zabránit,“ říká Mgr. Doleželová.

Chlapci nejsou „tvorové sexuální“
V současnosti je sexuální výchově na školách stále věnováno minimum prostoru, většinou hodina ročně, a je prováděna formou přednášky cizího odborníka – přitom právě pro sexuální výchovu je důležitý určitý vztah důvěry a měl by ji tak vést učitel, kterého děti znají. Zároveň by v sexuální výchově, stejně jako v jakémkoliv jiném vyučování, neměly scházet pestré pomůcky, využití filmů, fotek či modelů a kreativní, i když citlivý přístup. Velkým nešvarem sexuální výchovy je také pronikání a utvrzování genderových stereotypů a předsudků – děti se učí, že chlapcům jde spíš o sex, zatímco dívkám o city, nebo že když budou žít v monogamním svazku, nejsou ohroženi pohlavními chorobami. „Výrok o chlapcích jako o „tvorech sexuálních“ a dívkách jako „tvorech citových“ vytváří dojem „mužské neovladatelnosti sexuálního pudu,“ čímž jsou celospolečensky ospravedlňované jejich násilné sexuální činy páchané na ženách. Je nezbytné tento stereotyp o mužské „pře-sexualizované“ psychice systematicky bořit a vychovávat chlapce k zodpovědnosti za sexuální chování. Chlapci jsou schopni zodpovědného chování do stejné míry jako dívky,“ říká Doleželová. Pokud se v sexuální výchově vůbec zmiňuje problematika sexuální orientace, tak jen jako zajímavost na okraj, nepředpokládá se, že by snad mohla být pro někoho z žáků osobní otázkou. Svazky jsou prezentovány automaticky jako heterosexuální.

(soutěž 19 – sebe)

Sexualita je součástí naší identity
K sexuální výchově patří mnohem více témat než jen pohlavní styk. Měla by se týkat také partnerského života, hetero i homosexuálního, těhotenství, porodu, ale také autosexuality, která je stále tabuizována a jejíž provozování pak může u dětí vést k pocitům viny. „Sexuální výchova formuje postoje a názory na sexualitu, sexuální identitu, vztahy a intimitu. Rozvíjí schopnosti mládeže, která pak jedná podle vlastního uvážení a cítí se ve svém rozhodování soběstačná. Mládež má na sexuální výchovu právo, a to především proto, že jí pomáhá chránit se před zneužíváním, nechtěným těhotenstvím, sexuálními nemocemi a pěstuje v nich zodpovědný a pozitivní vztah k vlastní sexualitě,“ zdůrazňuje Doleželová a cituje i doktora Uzla: „Četné výzkumy v oblasti sexuální výchovy potvrdily, že poučená mládež začíná s pohlavními styky později než nepoučená. A nejen to. Sexuální výchova má zřetelně blahodárný vliv na snížení výskytu sexuálně přenosných nemocí a nechtěných těhotenství…“

Jaké jsou Vaše zkušenosti se sexuální výchovou? Jak byste reagovala, kdyby Vaše dítě mělo sexuální výchovu už v mateřské školce? Myslíte si, že se děti mají v sexuální výchově učit, že „normální“ je monogamie a heterosexualita, nebo to považujete za předsudky, které by se měly odbourat?