to kdyby tušili návštěvníci Národního divadla. Bylo to mnohem zajímavější, než holá zadnice, ale já vám to teď neprozradím. Přečtěte si raději příběh, který nám a dnešní téma poslala čtenářka s nickem enka1

Moji rodiče, někdy ke konci 50tých let minulého století, jeli od zaměstnavatele mého otce na představení do Národního divadla s prohlídkou Prahy.
Celý kolektiv se znal, byla to i dobrá parta, a tak když po pár kilometrech uviděli na kraji silnice vzrostlou třešeň s nádhernými plody, poprosili řidiče autobusu o zastavení a natrhali si každý, co hrdlo ráčí. Třešně byly velice chutné, ale zřejmě bylo na jejich konzumaci příliš brzké ráno, řidič musel stavět ještě několikrát ze zcela jiného důvodu. Ano, vnitřnosti se začly bouřit.

Moje mamka, při jedné z nucených zastavení, dosedla jen taktak, ale šmouha na spodním prádle zůstala. Ještěže se škarpy u silnice udržovaly a bylo kde se omýt a prádlo proprat. Jenže oblečte se do mokrého v půli cesty do Prahy. Aby mamka jela naostro pro ni nebylo myslitelné, co kdyby foukl větřík, a tak nastal čenž s taťkou. Půjčil mamce trencle, kalhotám vítr nevadí.

Je to, i když rodiče už nežijí, oblíbená historka - kdyby tak návštěvníci ND tušili, co se skrývá pod svátečními šaty....
Ale nejhůř na tom byl taťka. Měl oblek přešitý, tenkrát byla docela bída, z vojenského mundůru z tzv kopřiváků - kdo pamatujete, víte.

Chudák, byl opravdu naostro, celé představení prostál u kraje řady a smutně občas koukl na své prázné místo.

enka1

Milá enko1. i když vašeho tatínka upřímně lituji, musím uznat, že to byl parádní příběh. Přímo dva v jednom na dnešní téma

Text nebyl redakčně upraven

Reklama