Milá Meryl,
 
vzhledem k mému spisovatelskému antitalentu jsem se vždy úspěšně krotila a příspěvek Vám nikdy neposlala, ač musím říct, že téma mě někdy velice lákalo, ale vždy jsem si to zakázala, až tedy na dnešek, proto omluvte kvalitu tohoto článku.
 
Tuto historku Vám musím vyprávět už jen proto, že když si na ni vzpomenu, nejdříve mi začnou cukat koutky, pak se rozřehtám jak kůň a následně mi tečou od smíchu slzy, tím pádem se každý, s kým se chci o historku podělit, dozví ztěží jen to, že jsme byli s přítelem v obchodě, pak už nejsem schopná mluvit, začínám jen hýkat a mezi salvou smíchu vydám jen nějaký nesrozumitelný slovo. Jednou jsem se chtěla o tu příhodu podělit s mamčou, ale opět přišel takový záchvat, že jsem skončila pod stolem a druhý den měla od smíchu tak rozbolavělé břicho jak po hodině v posilovně.
Tak i když tento článek budu psát třeba hodinu, protože si určitě budu muset dělat přestávky na vychechtání, doufám, že už to konečně ze sebe touto psanou formou dostanu, ovšem musíte omluvit mé kostrbaté písmo, při smíchu se špatně píše :-).
 
Možná někomu tento příběh nebude připadat vůbec směšný a bude mu připadat, že se směji cizímu neštěstí, ale já jsem se pobavila, tak doufám, že vyloudím alespoň maličký úsměv na tváři i Vám.
Lidé jsou různí a každý se rád zasměje něčemu jinému. Můj přítel někdy nedokáže pochopit, jaká blbost mě položí smíchy na kolena, na druhou stranu tý bezva historce, který on se smál nejmíň hodinu, já se jen ušklíbnu. Když na mě vychrlí stovku super vtipů, já se nejvíc směju vtipu o Pepíčkovi: "ze by to byl tygl?" Jsem asi jiná :-).
 
Takže jednoho dne jsme se s přítelem procházeli po obchodním centru, kde po obou stranách jsou obchůdky a uprostřed je sem tam stánek se šňůrkama na klíče nebo mobily apod.
 
U jednoho takovýho stánku seděl na plastový židličce pán zavalitější postavy a odpovídal zákazníkům na jejich dotazy, přičemž považoval za bezva zábavu na židličce se pohupovat. Asi každý tuší, co se mohlo stát. Už jsme byli kousek za ním, rána jak z děla, až jsem nadskočila. Židlička se na milého pána asi pěkně naprdla, povolila zadní nožičky a pán se válel ne zemi. No když jsem se otočila, naskytnul se mi úžasný pohled, pán ne zemi, židli přilíplou na zadku, a tím, že se neměl čeho chytit, máchal ručkama, okolo pobíhaly dvě dámy středních let a nevěděly si rady, jak by mu nejlépe pomohly, aby neskončily na pánovi.
 
Přítel neváhal ani minutu a běžel pánovi na pomoc, sice nevím z jakého důvodu, ale pán pomocí opovrhoval. Já si musela zalézt za stánek, abych nedělala ostudu a nechechtala se přímo před pánem.
 
No jasně, že procházka po centru nemohla pokračovat, protože já nebyla schopná udělat deset kroků za sebou. Při tomto zážitku se mi vybavilo spoustu dalších, kde figurovala židle. Např. když si můj stotřicetikilový bratranec při grilování sednul do tý samý plastový židličky. Nevím, jak se tam napresoval, ale když chtěl vstát, židli měl přilíplou na zadku a za boha nešla sundat a docela dlouho dobu (na zaposilování břišních svalů to stačilo) pochodoval po zahradě s tou krásnou ozdůbkou na zadku. No dali jsme si všichni dost práce, než jsme ho vysvobodili.
 
Na další vzpomínám už hodně dlouho. Byla jsem tenkrát ještě prcek a byla na návštěvě u babičky, která taky nebyla zrovna nějaká houžvička. Sedala si pozadu na svoje oblíbené místo, aniž by se za sebe podívala a hup, ona ta židle byla fuč.
 
No to jsem se zase nasmála po ránu. Alespoň v pátek po stresujícím týdnu budu rozdávat úsměvy na každou stranu. To je moje předsevzetí každé pondělí - budu se na všechny jen usmívat, ale vždycky mi to nějakej nabručenej trouba zkazí, ale dneska si svoji náladu a úsměv na tváři zkazit nenechám, ani zítra, ani pozítří,...  Vždyť ten smích je tak zdravý a hlavně nakažlivý, takže třeba nakazíte i ty největší bručouny.
 
Krásný vychechtaný pátek a ještě krásnější víkend přeje Kačka.
 
Milá Kačko... :o))) A pak se řekne "blbá židle", co? A kolik se s ní dá užít legrace. A mezi námi - cizí neštěstí nás většinou pobaví nejvíc... ovšem pokud je to něco tak nevinného, co popisuješ. Díky, díky...
 
A vy ostatní - pište své rozesmáté příspěvky na redakce@zena-in.cz . Je pátek, blázni maj svátek a na Žena-in.cz se prostě budeme dneska chechtat. A basta. :o)))
 
 
 
Reklama