Tak to vezmeme od začátku.

Vlasy?
No jsou vlnité, mohly by být buď vlnitějši, nebo úplně rovné.

Oči?
Každé má jinou barvu, komplikuje to líčení a mohla bych mít delší řasy.

Pleť?
No mohla by být hezčí, ty občasné pubertální příznaky a červenání při změně počasí mě taky štvou.

Postava?
No prsa by mohla byt trošku větší a zadeček a bříško pevnější nohy delší a hubenější.

A co se mi na sobě líbí?

Vlasy?
Mají hezkou přírodní blond barvu a hezky se vlní, prakticky nepotřebují při dobrém střihu žádnou úpravu.

Oči?
Každé má jinou barvu, komplikuje to líčení, ale je to zajímavost.

Pleť?
No v pubertálních letech jsem vypadala jak po útoku atomové bomby, teď mám občas sem tam nějaký pupíneček.

Postava?
Prsa jsou sice malá, ale pevná a hezká.
Zadeček má hezký tvar, ani malý, ani velký, pevnější by být mohl, ale taková hrůza to není.
Bříško je jen maličko vystouplé a nohy se asi nelíbí jen mně, všichni ostatní mi je chválí.

Takže abychom to podtrhly a shrnuly.
Jsem se sebou v podstatě spokojená, protože jsem mohla vypadat sakra hůř, nemám ani nadváhu, ani podváhu, ani žádnou tělesnou vadu, tak co se budu nervovat.
Občas na sebe koukám do zrcadla a přemýšlím, co je to tady za příšeru.
Do svých 20 jsem trpěla komplexem méněcennosti, ale žijeme jen jednou, a i když některá z nás nevypadá zrovna jako modelka, tak se vždycky najde někdo, pro koho bude zrovna ona tou ideální ženou.

Takže se přestaňme trápit tím, jak vypadáme, a užijme si ten život, jak nejlíp to jde.

Bednaroi

Milá Bedanroi,
naprosto s vámi souhlasím a myslím, že rozumem i většina žen.
Tak proč v nás stále hlodá ten červíček pochybností a nespokojenosti?
Reklama