Bulvár

Co sám nechceš, nečiň jiným


Konfucius
(čínsky Kchung-fu-c', tj. "Mistr z rodu Kchung"),  též Kongfuz, Kchung Čchiou, Kong Qui), latinsky Konfucius.

Konfucius je zakladatelem první filozofické školy v Číně a patrně nejvlivnější ze všech filozofů, kteří kdy žili. Jeho učení doposud zásadně ovlivňuje život ve východoasijských zemích – především v Číně, Japonsku a Koreji. Narodil se asi r. 551 ve státě Lu v Číně (dnes šantungská provincie). Pocházel ze starého šlechtického rodu Kchung, který přetrval dodnes, a počet Konfuciových potomků jde již do desetitisíců.

Už v mládí svůj dům použil jako školu, kde pak žáky, kteří se kolem něj velmi brzo shromáždili, vyučoval dějinám, básnictví a formám slušného chování - během deseti let jeho školou prošly na tři tisíce mladých mužů. Brzy se stal slavným a dostal několik nabídek pracovat ve státní správě Lu. Byl ctižádostivý, ale odmítal. Chtěl pro stát pracovat jedině tehdy, pokud se podmínky práce budou slučovat s jeho mravními zásadami. Říkal: "Netrapme se tím, že nemáme žádný úřad, nýbrž starejme se, abychom byli schopni jej zastávat. Netrapme se tím, že nejsme slavní, nýbrž snažme se, abychom byli hodni slávy." 
 
Až v padesáti vstoupil do úřadu ministra spravedlnosti. Vypráví se, že už při nástupu se zločinci rozprchávali a lid začal žít podle Konfucia – mravně a slušně. V té době prý ve státě Lu zavládl pořádek, klid a nastala doba rozkvětu. Ovšem to se nelíbilo vládci státu sousednímu, který se uchýlil k léčce. Kníže státu Lu od něj obdržel darem mladé zpěvačky, tanečnice a stádo koní. Kníže neodolal a užíval si radovánek. Konfucius zklamán odstoupil z úřadu a 13 let putoval po Číně. Po třináctiletém putování byl s úctou povolán zpět do vlasti, kde se v posledních letech svého života věnoval shromažďování a vydávání dochovaných písemných památek a sepsal kroniku své země. Veřejný úřad již nikdy nepřijal.

Konfuciovo písemné dílo je shrnuto do tzv. devíti klasických knih (jsou to knihy ťing, tj. knihy kanonické) - autorem prvních čtyř je sám Konfucius, pátá je jeho dílem zčásti, zbylé čtyři jsou pak dílem jeho žáků a následovníků.
Filozoficky nejvýznamnějším dílem je I-ťing, „Kniha proměn, která je patrně nejstarším zachovaným dokumentem filozofického myšlení vůbec. Podle tradice je jejím autorem císař, který žil a vládl téměř tři tisíce let před naším letopočtem. Konfucius ji znovu vydal a napsal k ní vlastní komentář.

Jádrem knihy je osm tzv. trigramů, což jsou znaky složené ze tří vodorovných plných nebo přerušovaných čar. Každý trigram označuje určitou přírodní sílu a zároveň symbolizuje určitý element lidského života (původních osm trigramů symbolizuje sílu, rozkoš, slávu, energii, pronikání, nebezpečí, ustání a poddajnost). Jejich vzájemnou kombinací se počet těchto znaků zvětšuje. Plné čáry znaků představují světlý prvek - světlo, pohyb, život (jang), přerušované čáry představují temný prvek - klid, hmotu (jin). Číňané tuto zvláštní knihu používají i k výkladu budoucnosti a považují ji za základ nejhlubší pravdy, která se však ukáže jen tomu, kdo se vžil do světa těchto symbolů a naučil se rozumět jejich vnitřnímu smyslu.


Základním rysem Konfuciovy filozofie je příklon k člověku a k praktickému životu
(ostatně tento rys je charakteristický pro veškerou čínskou filozofii) - proto nenalézáme u Konfucia žádný ucelený a propracovaný systém logiky, etiky či metafyziky: na prvním místě u Konfucia jako myslitele stojí vždy blaho lidu - jeho nauka je v podstatě souborem zásad chování a mravních zásad člověka, přičemž jedinec není u Konfucia izolovaným individuem, nýbrž je vždy nahlížen jako součást společnosti. Neučil své žáky všeobecným zákonům myšlení, ale snažil se je přivést k samostatnému a správnému myšlení. K tradovanému čínskému náboženství, spojené s uctíváním Nebes, se stavěl kladně. Žáky nabádal, aby dodržovali rituální předpisy, ale není jisté, zda to činil z náboženského přesvědčení nebo z úcty k tradici.
                                                
Ideálem konfuciánského myšlení je zralý, člověka a světa znalý mudrc, který ve všem zachovává pravou míru. Urozeného člověka vyznačuje neustálá sebevýchova, mravní vážnost ve všem konání a jednání, upřímnost v jednání s bližními. Postavením ani hmotnými statky nepohrdá, ale je vždy ochoten se jich vzdát v zájmu svých mravních principů. Dobro oplácí dobrem a zlu čelí spravedlností. Vnější a vnitřní stránka charakteru člověka musí být v rovnováze. Říká: "U koho obsah převažuje nad formou, ten je neotesaný. U koho převažuje forma nad obsahem, ten je písař. Urozený je ten, u koho jsou forma a obsah v rovnováze."

Konfuciův názor na lidské chování lze shrnout pravidlem lidského chování u nejrůznějších národů: "Co sám necheš, nečiň jiným!" Pro život jednotlivce a celé společnosti Konfucius žádá poctivost, vážnost, příkladné chování vládců a zachovávání tradičních závazků. Tomuto neustálému zdůrazňování mravních principů lze porozumět, pokud si připomeneme, že Konfuciovu působení předcházela doba uvolňování mravnosti, zanedbání tradičních vazeb a volnomyšlenkářství.

K tomu, aby v lidských hlavách a srdcích zavládl řád, je podle Konfucia nutné, aby se věci nazývaly pravými a prostými jmény. Pro mír, blahobyt a poctivost je nejvíce zhoubné zmatení pojmů. Když Konfuciovi byl položena otázka, jaké opatření ve státě by učinil, kdyby k tomu měl moc, odpověděl: "Zajisté nápravu pojmů!"

Za rozhodující hodnotu pro zachování a upevnění státu Konfucius považoval výchovu, zlepšení a rozšíření veřejné výuky, která by byla přístupná všem. Více než pouhé vědění zdůrazňoval Konfucius význam zdokonalování uměleckého cítění a výchovy ke slušnosti a mravnosti. O mravnosti soudil, že přinejmenším formuje zevní charakter proti nebezpečným výstřelkům: "Kdo si myslí, že je tato hráz zbytečná, může si být jist, že bude trpět škodami, které způsobí vody, jež se touto hrází provalí."

Konfucius umírá, poté, co si podle tradice svoji smrt sám předpoví, někdy v roce 479 před naším letopočtem. Se životem se rozloučil zklamán tím, že žádný z vládců nedbá jeho učení a nechce uskutečňovat jeho zásady. Netušil, jaký trvalý úspěch získají jeho myšlenky.

Konfuciův význam pro čínské myšlení je obrovský - po jeho smrti je jeho následovníky (z nichž vynikají především Meng-c' a Sün-c') vypracován ucelený eticko-filozofický systém (konfucianismus), jenž se pak ve 2. století př. n. l. stává za vlády císaře Chan Wu-tiho státní doktrínou, jejímž tvůrcem je filozof Tung Čung-šu. - čínskou společnost pak konfucianismus (později ve formě tzv. neokonfucianismu, rozpracovaného v díle filosofa Ču Siho) zásadním způsobem ovlivňuje až do roku 1911, do pádu císařství.

Použité zdroje:

H. J. Störig: Malé dějiny filozofie
A. Könst - Východní nauky 
Smith, H.: Světová náboženství
Fairbank, J. F.: Dějiny Číny


 

 



   
01.03.2006 - Společnost - autor: Míra Šindrbalová

Komentáře:

  1. avatar
    [8] dalma [*]

    Stydím. Chybička se vloudila. Copak ty si nikdy neudělala chybu?

    superkarma: 0 02.03.2006, 09:29:20
  2. avatar
    [6] dalma [*]

    I-ťing, "Kniha proměn" je bezva, ale je to psáno moc složitě, hodně fylozoficky. Mnohem srozumitelnější pro normálního člověka je Šen Šu. Vřele doporučuji knížku "Šen Šu. Sestra I-ťingu." od H.S.Kappsteina. Je skvělá.

    superkarma: 0 01.03.2006, 12:09:10
  3. avatar
    [5] arjev [*]

    Suzanne: já vím a je mi

    superkarma: 0 01.03.2006, 09:45:53
  4. avatar
    [4] Suzanne [*]

    arjev: ti si zakládají bohužel vlastní směry

    superkarma: 0 01.03.2006, 09:08:12
  5. [3] bonito [*]

    co by říkal našim politikům a vládcům Konfucius dnes....

    superkarma: 0 01.03.2006, 08:58:59
  6. avatar
    [2] arjev [*]

    Velká škoda,že se Konfuciovy školy nedrží naši politici.

    superkarma: 0 01.03.2006, 08:57:51

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme