Můj muž je anděl. Skutečně. Nebudu se o tom tady a teď rozepisovat, protože tuším, že jsem ho už ve spoustě článků a diskuzí vychválila až do nebe, takže se nechci opakovat. Ale jen tak ve zkratce. Pomáhá mi kde může, s úklidem, s péčí o syna, s vařením a se vším, co potřebuju. Nechodí do hospody, nepije (jen svátečně), vydělává dost peněz :-), i když chodí brzy domů z práce, a je prostě TÉMĚŘ DOKONALÝ!  

Ale má jednu obrovskou neřest, která je možná o to větší, že je snad jediná. Můj muž KOUŘÍ. Nevykouří krabičku cigaret denně, spíš tak půl krabičky. Někdy snad ani to ne. Ovšem pro mě, pro nekuřačku je i to málo doslova utrpení.

Když kouří v práci, není to až takový problém. Pokud si svou poslední cigaretu nezapálí těsně před odjezdem domů, nic na něm nepoznám. Když si ale zakouří doma v garáži, je okamžitě zle.

Není pro mě horší utrpení, než když přijde zpátky do domu, kolem něj odér z právě vykouřené cigarety a ještě si "dovolí" na mě dýchnout. Fuj! A i když jsem sama (někdy v letech těsně postpubertálních) jednu dobu trochu kouřila, pravidelně se mi z nikotinového dechu zvedne žaludek.

A když se tato situace odehrává v době, kdy nemám zrovna nejlepší náladu, následuje kolotoč výčitek a pouček o škodlivém kouření, smradlavých kuřácích a rakovině plic :-)

Poslední, co mě na mužově kouření dokáže vytočit, je netečnost mého okolí. Nemůžu si na toho svého kuřáka NIKDE postěžovat. Moji rodiče, moji, jeho i naši společní přátelé se ho zastávají ("nechej mu nějakou tu neřest, nemůže být přece dokonalý") a já jsem za zlou fúrii, která chudákovi chlapovi nedopřeje ani trošku požitku.

Tak jsem si zase postěžovala. Řekněte mi, najde se někdo, kdo se postaví na mou stranu, nebo se na mou hlavu sesypou ty samé výčitky, které slyším ve svém okolí?
A nevíte, jak bych jej odnaučila kouřit :-) ?

     
Reklama