Je pravda, že vůně vypovídá o člověku mnohé. Jsou lidé, kterým okolí nestojí za tolik úcty a ohledu, aby je neobtěžovali vlastním nelibým tělesným pachem. Jsem zastánkyní toho, že člověk by měl vonět, ať žena nebo muž. Vyjadřuje tím svoji osobnost, a to dává i signály a podněty pro okolí: Pokud  přijde do práce kolegyně, která již ráno, před začátkem směny, páchne potem, je těžké být milá a vstřícná.
 
Také je zajímavé, jak nesnadno se to dotyčné osobě říká. Stejně jako má každý člověk svoji osobní vůni, mají tuto vůni i domovy. Dcera, když se vrací po delší nepřítomnosti domů, mi říká, že když otevře dveře bytu, ucítí vůni, která jí okamžitě potvrdí, že je konečně doma. Osobně mám zkušenost, že jakmile cítím intenzivně vůně, dostaví se brzy bolest hlavy. Je to taková předzvěst, která mi značně komplikuje život. Protože jak intenzivně vnímám libé vůně, se stejnou intenzitou vnímám i pachy. Pak je utrpení pohybovat se v  blízkosti člověka, který svým osobním postojem k dodržování hygieny dává okatě najevo své pohrdání okolím.
Jarka

Když vám někdo nevoní, to je vážně problém. Pokud je to jen" nedostatkem hygieny, dá se to sice relativně snadno odstranit, ale řekněte kolegyni, se kterou budete trávit osm hodin denně možná ještě celé roky: Promiň, Maruško, ale nemohla by ses občas vykoupat nebo aspoň použít nějaký deodorant?" Jako ještě tak nejpřijatelnější řešení se mi jeví věnovat oné osobě nějaký ten sprejík třeba k narozeninám. Snad se dovtípí...

Ještě mnohem horší ale je, když vám je nepříjemný tělesný pach druhého. Přes to prostě nejede vlak, nic s tím nenaděláte ani vy, ani ten dotyčný.

Reklama