Je vám dvacet, jste mladá, krásná, čím kratší sukýnka a hlubší výstřih, tím lépe… A k tomu všemu obdivné pohledy mužů. Ale jakých mužů? Převážně ženatých proutníků. :)

Takovým je i pan Drábek. Prošedivělý šedesátník s rostoucím pupkem a pleší. Ovšem co mu slouží, to je zrak. A na jaře jako by ještě zesílil.

muž

Zatímco doma nemůže pan Drábek najít bez manželčiny pomoci ani ponožky, prý je nevidí, noviny si přečte pouze za pomoci brýlí – tak venku, to je ostříž.

V zimě ho nedostane na procházku ani heverem, zato s jarním sluníčkem je venku mezi prvními. Jejich pes je tím nejvíce vyvenčovaným psem v okolí. Pan Drábka však tolik nezajímá, zda se Alvin už vyčural, nekochá se ani probouzející se jarní přírodou, zajímají ho jiné „krásy přírody“.

Lidé v ulici si už na něj zvykli. Tedy spíše ženy. Prohodí slovo s úplně každou. S pošťačkou i se studentkou, s šedesátnicí i se sedmnáctkou.
„Paní Drábková, vy se máte. Ten váš manžel je takový veselý a společenský.“
„Společenský?“
diví se paní Drábková.
„To ho máte vidět doma, zaleze k televizi a nevidí a neslyší. Ještě, že si pořídil toho psa, jinak by snad ani nevyšel na ulici.“

Ale paní Drábková ví, proč si ho pořídil. Prostřednictvím psa chodí očumovat ženské. Už když si ho brala, tak to byl proutník. Teď už toho víc namluví, než udělá. Když mu čas od času vyčte, že by mohl s těma ženskýma přestat, a ne se s každou hned zastavit,  tak jí odpoví:
„Anežko, copak ty sis nevšimla, že na jaře jsou ty ženy nějak krásnější?“
„No, to jsem si opravdu nevšimla, ale v létě začnu chodit venčit psa já. To budou krásnější zase chlapi.“

Čtěte také:

 

Reklama