Každý z nás to mnohokrát zažil. Usadil se v ordinaci, zaťal zaškrcenou ruku v pěst, zacvičil s ní a... mírné bodnutí – a krev pro laboratorní rozbor teče do zkumavky.

Odběr krve je jedno z prvních vyšetření, které lékaři při podezření z nemoci provádějí. tato kapalná tkáň je totiž velmi cenným zpravodajem o zdravotním stavu našeho organizmu.

Zhruba polovinu tvoří krevní buňky a polovinu plazma. Ta je složena v devadesáti procentech z vody, sedm procent tvoří bílkoviny, další pak minerální látky, aminokyseliny, tuky, cukry a jiné – pro tělo důležité látky.

Pokud lékař doporučí, aby se provedl takzvaný malý krevní obraz, znamená to, že nechal zkontrolovat červené i bílé krvinky a krevní destičky. mají-li totiž tyto krevní buňky dokonale plnit své úkoly, musí jich být daný poměr. Je-li v krvi víc jednoho druhu buněk, může to být důležitá informace, že něco v těle nefunguje, nebo že probíhá nemoc.

♦ Zásobování i obrana
Červené krvinky (erytrocyty) obsahují mimo jiné červené barvivo – hemoglobin, jehož hlavní funkcí je rozvod kyslíku. Příliš málo erytrocytů a hemoglobinu signalizuje chudokrevnost (anémii). U nás je především kvůli složení stravy nejčastější příčinou nedostatek železa.

Nadprůměrné hodnoty červených krvinek zase potvrzují polyglobulii neboli snížený přísun kyslíku. Příčinou může být krevní onemocnění nebo plicní či srdeční choroba.

Bílé krvinky (leukocyty) mají za úkol bojovat proti infekčním mikroorganizmům pronikajícím do těla zvenčí. Nejčastější příčinou vysokých hodnot jsou záněty. Následuje onemocnění kostní dřeně – například leukémie, srdeční infarkt, otravy a stresy.

Nízké hodnoty leukocytů bývají způsobeny virovými onemocněními (chřipkou, spalničkami, zarděnkami), chemoterapií nebo ozařováním při léčbě rakoviny či užíváním některých léků.

Kdyby se krev nesrážela, mohli bychom při sebemenším poranění vykrvácet.
Krevní destičky (trombocyty) se přichytí k okraji rány a cévu utěsní. takže čím méně se trombocytů v krvi nachází, tím větší je riziko vykrvácení.

♦ Nejcennější tekutina
Právem se o krvi mluví jako o nejcennější tekutině. Nelze ji totiž jen tak nahradit. Dělení krve na skupiny A, B, AB a 0 je všeobecně známé. Ale hematologové rozlišují i řadu podskupin podle povrchových znaků červených krvinek. Právě proti nim – nejsou-li krvi vlastní – si totiž organizmus utváří protilátky.

Poznejte, kdo jste

• Skupina A Tito lidé se dobře adaptují. Změny stravy i prostředí jim nedělají problémy.
   Jejich imunitní systém však není dokonalý. Ke zdravotním rizikům patří onemocnění 
   srdce, rakovina a cukrovka.

• Skupina B Vlastníci této krve mávají naopak silný imunitní
   systém, pevné nervy a snadno se vyrovnávají s jakýmikoliv
   změnami. Často však trpí cukrovkou, chronickým únavovým
   syndromem, kožními nemocemi nebo roztroušenou sklerózou.

• Skupina AB Majitelé této skupiny jsou odolní, zároveň však mají
   velmi citlivý trávicí trakt. Obávat se mohou především srdečních
   chorob, rakoviny a anémie.

• Skupina 0  Krev s tímto označením značí silného člověka s přirozenou ochranou proti
   infekcím a s účinným metabolizmem. Hrozí mu jen poruchy srážlivosti krve, štítné žlázy,
   alergie a artritida.


Obrana organizmu před cizí krví se může navenek projevit teplotami, třesavkou a zvracením. A tak se současná medicína snaží využívat co nejvíc autotransfuze či předem odebrané vlastní krve. U chronicky nemocných pacientů, kterým musí lékaři měnit krev za zdravou, nebo při akutních úrazech jsou však tyto metody samozřejmě nepoužitelné. Proto vědci neustále hledají tekutinu, která by dokázala krev nahradit.

♦ Zázraky se nedějí
„Nalezení kvalitní umělé krve by bylo žádoucí i kvůli zvyšujícím se nákladům na její testování,“ říká MUDr. Rudolf Hoffmann ze Sdružení ambulantních endokrinologů. „Objevují se stále nové viry, které je třeba u darované krve vyloučit. Už dlouho testujeme krev nejen na hepatitidu A, B a C nebo na AIDS, ale i na lymskou borreliózu a na infekci nemoci šílených krav (BSE). Nemůžeme si dovolit někomu podat krev nakaženou neznámým virem.“

Bohužel, dokonalou zázračnou tekutinu, která by mohla nahradit krev, věda zatím neobjevila. Jako krátkodobé řešení v krizové situaci ovšem lékaři používají roztoky (fyziologické nebo koloidní, případně plazma nebo albuminum). Ty sice nepřenášejí kyslík, ale dokáží udržet potřebný objem cirkulující krevní tekutiny.

„Zraněný člověk třeba při autonehodě může ztratit během chvíle třeba i litr a půl krve. Bez pomoci by se mu snížil tlak a dostal by se do šoku,“ uvádí příklad doktor Hoffmann. „Podá-li se mu ovšem vhodný infuzní roztok, nemusí k tomu dojít. Krev dostane pacient až po stabilizaci a po odborném chirurgickém ošetření v nemocnici.“

Často lze ztrátu krve vyřešit i podáváním železa. Organizmus si sám vyrobí červené krvinky, takže anémie vzniklá úrazem se obejde úplně bez transfuze.

♦ Krev „do foroty“
Velmi účelný a praktický je podle Hoffmanna postup zvaný izovolumická hemodiluce (izo = stejný, volum = objem, diluce = ředění). Před operací se pacientovi odebere jeden a půl litru krve. Ta se v transfuzních vacích uloží do lednice, zatímco pacient dostane stejné množství fyziologického roztoku.

Složitá operace je pak o něco méně nebezpečná, protože díky zmíněnému naředění neztrácí pacient při krvácení tolik červených krvinek. Vlastní krev mu lékaři vrátí po skončení chirurgického zákroku. Životodárná krev tak není zbytečně prolitá a šance na uzdravení se tak zvětšují.

Reklama