Bulvár

Co oči nevidí aneb jak vnímáme svět

Existuje zvuk padajícího stromu, když ho nikdo neslyší? Má cihla vnitřek? Existuje to, co nikdo nevidí? Takové a podobné otázky zaměstnávají filosofy od počátku věků. My, lidé obvykle filosofií příliš nepoznamenaní, spíše uvažujeme nad tím, že padlý strom lze zužitkovat na palivové dříví na zimu a z cihly se dá postavit dům, pokud ji ovšem nějaký šílený vědec nerozbije proto, aby „objektivně“ dokázal, že vnitřek má. Filosof mu na to pak opáčí, že to, co vidí, je zase jen vnější strana kusů cihly a tudíž že cihla vnitřek nemá. A tak budou diskutovat až do té doby, než rozbijí všechny cihly, strom v lese padlý a nikým neslyšený shnije a vědec i filosof v zimě umrznou. Přes jistou nepraktičnost jsou však některé filosofické poznatky zajímavé i pro běžného člověka…

Oči a uši
Svět vnímáme smysly. Solipsisté dokonce v duchu starého přísloví ,,co oči nevidí..." tvrdí, že to, co nevnímáme, neexistuje. My sami ovšem často o tom, jak vnímáme a že vůbec vnímáme neuvažujeme. Jak je to tedy s našimi smysly? Nejdůležitějším z nich, alespoň co se množství získávaných informací týče, je zrak. Symbolika vidění se proto nejčastěji používá v přeneseném smyslu (,,no vidíš", ,,podívej" a pod.). Přitom z biologického hlediska zrakem vlastně vnímáme různobarevné skvrny, ale naučili jsme se v nich něco vidět. Procesem učení získáváme schopnost interpretovat to, co vnímáme. Nevidíme například zkreslení perspektivou. Jsme schopni doplnit na celek i předměty, z nichž vidíme jen část, s čímž má například počítač značné potíže. Vidíme vlastně na základě poznávání či podobnosti. Náš způsob vnímání na principu poznávání je také příčinou některých zrakových klamů či automatického korigování chyb v tisku. Vidíme to, co máme nebo chceme vidět. A co nevidíme, to pro nás leckdy neexistuje. Podobný princip platí i pro sluch, který je původně především všesměrovým obranným smyslem. Je ovšem také smyslem komunikace, a proto je pro rozvoj našeho myšlení mnohem důležitější, než zrak.

Dávej přece pozor!
Skutečnost vnímáme vždy selektivně. Tedy na základě vůle a předchozí zkušenosti si leckdy nevědomě vybíráme, co chceme vidět. Například zrak zaostřujeme na základě pozornosti. Snadněji se přitom soustřeďujeme, máme-li zkušenost s tím, co chceme vnímat. Oko se pak „samo“ zaostří. Podobné ,,zaostřování" probíhá i v případě četby nebo komunikace s jinými lidmi - leckdy slyšíme jen to, co chceme slyšet. I zvuky přitom slyšíme výběrově, na základě pozornosti. To co vnímáme je tedy ovlivněno zaměřením, soustředěním a pozorností. Filosofové tuto skutečnost nazývají intencí. Psychologové pak dodávají, že naše pozornost se vyvinula v prostředí odlišném a chudším na dojmy. Přemírou dojmů v moderním světě jsme proto jaksi zahlceni, naše pozornost je upoutávána reklamou, barvami, zvuky, množstvím informací z celého světa a podobně, a proto míváme větší problémy s poruchami pozornosti, ale i s vnímáním skutečnosti, než měli naši předci.

Kde nic, tu nic
Je známo, že převedení abstraktního v konkrétní usnadňuje zapamatování. Člověk nemůže jinak, než vidět právě věci. Nevnímáme ideje a abstraktní pojmy - proto ideje lépe chápeme, patří-li k nim nějaká, byť třeba velmi komplikovaná konkrétní představa. Přitom dítě ve svém vývoji prochází od chápání věcí konkrétních k abstraktním. Potřebujeme věci pojmenovávat, abychom mohli komunikovat. Tak vznikly pojmy. Náš způsob vnímání je s pojmy úzce svázán  - logos - slovo -znamená zároveň rozum i smysl. Vnímáme také vždy v souvislostech - důležité jsou pro nás vztahy mezi věcmi a jejich uspořádání, lépe si tak i zapamatováváme. Přitom stejné věci mají rozdílnou důležitost podle významu, vnímáme tedy spíše významy, než věci samy o sobě. Problém při komunikaci pak mohou způsobit různé významy stejných pojmů či věcí (tj. stejná věc má pro různé lidi různý význam - přitom automaticky předpokládáme, že náš partner v komunikaci rozumí ,,našemu" významu). Některé pojmy mají specifické významy - například pojem „nic“ používáme často pro to, co není zvláštní, výjimečné, nikoliv pro to, co skutečně neexistuje (,,to nic není...").

Pojmologie je věda
Věda potřebuje definovat a uchopit „věc samu“, člověk však má přístup jen k významům věci. Věda tak požaduje alespoň přesný a reprodukovatelný význam pojmů. Dříve se postupovalo spíše zpřesňováním starých pojmů, dnes se již vytvářejí pojmy nové. Pojmy jsou vlastně prostředkem orientace. Věda vymezuje a uspořádává pevné pojmy. Nárok na přesnost vznáší i právo a úřady. V běžné komunikaci lze o významu pojmů diskutovat, ve vědě či právu ne. Pojmy vymezujeme vyjmenováním či přesným pravidlem, stanovujícím rozsah a obsah pojmu, jeho hranice a podmínky. Vědecké pojmy se neodvolávají na osobní zkušenost. Běžné poznávání však není založeno na vědeckém popisu. Poznáváme spíše na základě přirovnání, například k člověku (antropomorfismus).

Kdo nemluví nemyslí
Jazyk je prostředkem komunikace či sdělování myšlenek, je však také soustavou gramatických pravidel. Silné zážitky a nápady jsou originálně beze slov, až zpětně je verbalizujeme. Zážitek obsahuje plno různých složek, verbalizací zřetězíme pojmy a události, a vlastně až tehdy začínají nejen ostatní ale i sám mluvčí prožitku rozumět. Myšlení potřebuje řeč, myslíme ve slovech a pojmech. Aby měl nápad nějakou hodnotu, musíme ho formulovat řečí. To neznamená nezbytně do slov, může jít i o řeč tónů, symbolů a podobně. Jazyk má pravidla, jak tvořit věty, ale věty mohou dávat smysl i když pravidla poruší. V mateřském jazyce se člověk podvědomě učí implicitní pravidla, která jsou vlastně i pravidly myšlení.

Protože vnímáme v pojmech, má i vnímání souvislost s jazykem. Základem myšlení je řeč, pro hluchoněmé je obtížnější myslet. Pravidla jazyka v sobě nesou stopy myšlení našich předků. Jazyk dělí naši skutečnost na předměty a děje a stejně funguje i myšlení. Rozlišování rodů pochází z rodiny - muž, žena a dítě (on, ona, ono). Rod je tak pozůstatkem předracionálního myšlení našich předků. Vztah věcí s okolím označujeme slovesem, to je tak důležitější, než podstatné jméno. U sloves je také důležitý rozdíl osoby, rozlišuje se tak subjektivní význam. Rozdíl jednotného a množného čísla tvoří diferenci mezi my a já. Čas slovesa vyjadřuje vztah děje k okamžiku řeči i jiným dějům. Nejstarší slovesa jsou často nepravidelná, pravidelnost a negace jsou věcí jazykové abstrakce. Sama slovní zásoba pak ohraničuje náš reálný svět, to, pro co nemáme slovo, jako by neexistovalo, dokud to nepojmenujeme. Více než "co oči nevidí" tedy platí "co člověk nepojmenuje..." .

Jak vnímáte svět Vy? A co myslíte, nemá cihla vnitřek, protože ho nikdy neuvidíme, nebo ho má, protože pro něj máme pojmenování? Používáte častěji symboliku zraku (podívej...), nebo sluchu (poslyš...)?

   
05.10.2006 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [11] sanvean [*]

    Nyotaimori: To je fakt. Taky jsem si všimla, že nepoměrně víc zajímá muže, např. jediná žena, o které se pan prof. letmo zmínil, byla Simone de Beauvoir. Taky ji u nás učí samí chlapi. No a stačí se podívat na počet reakcí pod článkem..

    superkarma: 0 06.10.2006, 18:06:58
  2. avatar
    [9] sanvean [*]

    pardon, Nietzscheho

    superkarma: 0 06.10.2006, 08:33:46
  3. avatar
    [8] sanvean [*]

    absolvovala jsem pár kursů filosofie a některé myšlenky mě zaujaly (nejvíc od Junga, Kierkegaarda a Nietzeho), ale v závěru jsem k filosofii jako takové pojala odpor. Připadá mi tak strašně...zbytečná...asi je to tím, že musím řešit praktické věci a takovéhle "přemýšlení nad nesmrtelností chrousta" mě akorát tak vyvádí z míry. Možná je to známka omezenosti, nevím, v šestnácti bych se na to asi dívala jinak.

    superkarma: 0 06.10.2006, 08:32:09
  4. avatar
    [6] átéčko [*]

    ivana.kuglerova:

    superkarma: 0 05.10.2006, 14:55:40
  5. avatar
    [5] ivana.kuglerova [*]

    átéčko: Nojo - a šumí?

    superkarma: 0 05.10.2006, 13:19:50
  6. avatar
    [4] átéčko [*]

    ..a co šumění vny, kterou nikdo neslyší?

    superkarma: 0 05.10.2006, 11:07:25

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme