Pracujeme s ním zřejmě téměř každý den. Ať už na počítači či v mobilu čteme denní zprávy, pročítáme bulvár, hledáme, kdy nám jede nejbližší spoj. Nicméně ani tato praxe z nás nevytvořila dokonalé internetové bytosti. Používáme často emailové adresy, které jsme si vytvořili v prvotní euforii před lety. Jejich názvy nám mohly tehdy v pravěku internetu připadat úsměvné a frajerské, zvlášť když jsme je používali jen pro komunikaci s několika kamarády, když jsme si přeposílali lechtivé vtípky. Ale teď si kvůli nim zaděláváme na celkem velký problém. Proto pozor. Mrkněte, pod jakým jménem vstupujete do velkého internetového světa. A poctivě si odpovězte na otázku, zda pod tou „vizitkou“ chcete vystupovat i dál.
Řekni mi, zrcadlo, kdo je na světě nejhloupější
Naprosto výjimečnou a nepřehlédnutelnou kapitolou je v této oblasti zasílání životopisu. Pokud hledáme novou práci, dáme si na vlastní image asi celkem záležet. Přemýšlíme, co si oblékneme na pohovor, zda nějak neupravit pět let starý účes. Vyzvídáme často u kamarádek, mnohdy si necháme životopis dokonce vypracovat od skutečného odborníka v oboru. Nad motivačním dopisem strávíme několik drahocenných hodin. A pak to v dychtivém očekávání odešleme z adresy, která se jmenuje například chrochtadlo@neznam.cz. Jako vážně? To se vám opravdu tak nelíbí vaše normální jméno? Zapomeňte teď na svou inteligenci a břitký smysl pro humor a s použitím selského rozumu popřemýšlejte nad tím, co si o vás asi pomyslí váš nový možný zaměstnavatel? Založit si solidní adresu, která by obsahovala vaše jméno a příjmení, zabere několik sekund. A právě na nich mnohdy stojí váš osud. To by pan Andersen nevymyslel…
Jak by měla vypadat vaše emailová adresa?
Je to prosté, Watsone, řekl by světoznámý detektiv. Nejlepší a nejserióznější vizitkou je vaše jméno. Pokud máte hodně jmenovců a vaše vysněná adresa je již obsazena, buďte kreativní. Ale ne příliš. Různé pomlčky a číslice pomohou, ale nesmí být zbytečně zavádějící. Méně je vždy více!
Komentuj, ale zůstaň člověkem
Další výraznou stopu, ač si to třeba nemyslíte, zanecháváte prostřednictvím různých komentářů. Ano, ano, píšeme je většinou jako by anonymně, ale věřte, že kdo chce, najde si vás. Inu, internet je už takový. Počítejme s tím. A neplýtvejme zbytečně hrubými výrazy a nadávkami. Není to stejně pěkné.
No a pak je tu samozřejmě Facebook, fenomén poslední doby. A ano, i když se vám to zdá nereálné, i tam lze dohledat vaše komentáře. Takže slušně a s rozumem, prosím…
Upozornění: Tento článek byl vypracován na základě skutečných zkušeností s reálnými postavami. Jména byla pozměněna, nicméně podobnost použitých slov není čistě náhodná. Denně přicházím do kontaktu s řadou velmi osobních emailů a rozum mi nebere, co vše jsme si schopni do naší „vizitky“, na které záleží náš další život, zakomponovat.
Přečtěte si také:
- Děti nechtěně uvězněné v největší síti světa
- Vztahy on-line aneb faux pas na Facebooku
- Prokletí řetězových zpráv aneb Pošli to dál stokrát, nebo ti naroste druhý nos
Nový komentář
Komentáře
chrochtadlo
Zajímavé
Inu tak. A proto zásadně svoje skutečné jméno nedávám nikde, kde nemusím, zejména pak ne do e-mailové adresy. Takovou se jménem mám pouze jedinou, pro účely oficiální komunikace, a pro úřady mám datovou schránku. Jinak se velice snažím vyhýbat stránkám, kde na člověka prvně ze všeho vybafnou s požadavkem zaregistrování se a poskytnutí údajů. Pokud už někdy skutečně musím, tak jim nedávám souhlas s použitím údajů a zpětně žádám o vymazání z adresářů (nejrůznější e-shopy). Samozřejmě že i to je rizikové, a nikdy člověk neví, kde co vyplave. Bohužel. A kdyby se někomu chtělo, tak si mě najde, pochopitelně. Ale nikdo mě nedostane na facebook, twitter, instagram a jiné platformy tohoto druhu, stačí, že jsem kdysi učinila tu nerozvážnost a zaregistrovala se tady. Ano, zhusta člověk velmi lituje kroků, které kdysi učinil, ale ne vždy je to proto, že tu ostudu dělá on, nýbrž často proto, že dal důvěru těm, co si ji nezasloužili.
Naštěstí používám profesionální e-mail
A nevešel by se odstaveček o kreativním pravopisu profesionálních redaktorů?

Vulgarity se nám vloudily všude, kam se dá. Od hlavy státu počínaje přes bulvár a jeho diskuze, mezi generacemi, v rodinách. Pokud to těm "živočichům" nevadí, budou se v tom vyžívat, i kdyby četli desítky článků. Nikdo s tím nic neudělá.
Naprosto článek sympatizující s mým názorem.........především slušné vyjadřování a absolutně nikoho svými výroky neurážet at jsou vnitřní myšlenky jakékoliv
Urážky svědčí jen o hlouposti myšlení každé osoby.