Reklama

24. 6. 2002
Dnešní den byl dnem „D“. Měli jsme koupené letenky, průvodce, mapu a takovou hromadu léků, že jsme si připadali jak pojízdná lékárna. Kromě toho jsme si vzali spoustu nezbytných věcí jako ponorný vařič, spacák, ešus a samozřejmě půlku chleba a instantní polévky od Vitany do začátku. Zbytečností jsme zabalili také docela dost, ale nakonec jsme veškeré vybavení batohu jakž takž stejně zužitkovali. Výjimkou snad zůstává zámek na kolo, který nám bohužel k ničemu nebyl, neb jsme ho později neprotáhli žádnou z petlic na dveřích hotelu (ale zato jsme si koupili krásný indonéský visací zámek).

Tak přesně tímto odstavečkem začínají mé zápisky z tříměsíční cesty po Asii. Myslím, že to vyjadřuje vše. K tomu tři trička, sukně, kalhoty a na nohy sandály. Toť vše. Jak už asi ženy-in vědí, strašně rádi cestujeme, a to kdykoliv a kamkoliv. Vezmeme batoh na záda… a do batohu přihodíme spoustu věcí. Když to všechno taháte na vlastních ramenou, setsakramentsky si rozmýšlíte, co s sebou. Přiznám se, že mám uložený v PC takový standardní seznam věcí, které nesmíme zapomenout, a průběžně odškrtávám a po bytě kupím hromádky. Zato můj muž balí stylem „Co nemám, nepotřebuji“.

Když jsme před dvěma lety jeli do polských hor, měli jsme z bytu odjíždět v osm hodin večer a má drahá polovička přiběhla z práce v sedm a hned, co že je k večeři. Vůbec ho nezajímalo, že moje hromádky věcí zmizely v batohu… Ale stihli jsme všechno a kupodivu nic nezapomněli. Na druhou stranu, když mu nepřipomenu, že „tuhle“ hromádku (jmenovitě a s patřičným gestem) má sbalit, prostě ho to nenapadne, a tak jsme jednou na víkend na Šumavu odjeli bez jídla, bez ešusů, lžic a nože. Naštěstí kamarádi zapůjčili vše potřebné, a tak jsme hlady nezemřeli.

Naopak náš kamarád byl loni na Ukrajině v horách pořádně vybavený. To, že měl tatranky v plastových mističkách, aby se nerozmlátily, dobře. Ale to, že na konci túry vytáhnul z kapsy batohu skleničku (!) plnou jaru i s houbičkou… to jsme tedy koukali. Další kamarádi s sebou zásadně vozí do hor několik litrů mléka (v Roháčích byla bouřka, a tak jsme si v praxi ověřili, že se při bouřce mléko opravdu srazí) a jogurty (takový jogurt ve spacáku je opravdu lahůdka…).

A další z přátel zase nevozí vůbec nic, na týden do hor vyrazí pouze se spacákem, pytlíkem těstovin (k snídani, obědu i večeři) a čtyřmi páry ponožek na střídačku (do pohorek se berou dvoje ponožky na sebe). A jednou mikinou. To přece stačí, ne? Ono pršet nebude…
Já se bez obalu přiznávám, že toho mám v batohu raději víc, pro všechny případy. Hlavně jídlo, neb můj muž je stále hladový. Bez chleba Šumavy a náhradních instantních nudlových polévek prostě nikam nejedu!

paviocko


Dobrý den!

Díky za příspěvek, jen to potvrzuje moje vnímání toho, že ženy a muži balí odlišně. :) Co nemám, to nepotřebuji, je skvělé, když se nejedná o pas. :) Ale po EU nepotřebujete ani ten, když máte občanku. :)

Napište nám, jak odjíždíte vy! Redakce@zena-in.cz!