V rámci volného cyklu Čeho se bojíme jsme si již nastínili ukázky našich největších strachů a na pár příkladech ukázali, jak jde se strachem bojovat. V rozhovoru se Zdenou Katayama jsme si přiblížili metodu EFT a dnes se podíváme na přípravky tzv. „bachovky“. Znáte?

Když jsem se poprvé setkala se záhadnými „kapičkami s kytičkami“, jak je nazvala jedna moje kamarádka, pomyslela jsem si něco o šarlatánství. Jako vystudovaný chemik se řídím rozumovým „důvěřuj, ale prověřuj“ (smích), a tak jsem jejich konzumaci prozatím s díky odmítla.

  • Ovšem platí: nikdy neříkej nikdy.

A tak přišel den, kdy jsem „překročila svůj stín“, odhodila nedůvěru v cokoliv na první pohled logicky nevysvětlitelného a zkusila bachovky, konkrétně tzv. první pomoc. A nelituji...

Bachovy květové esence od A do Z (Metafora, 2012)

Kdo byl Dr. Edward Bach?

Je otcem díla Bachovy květové esence, které sestavil na základě svých zkušeností homeopata. Když čtete jeho životopis, máte chuť se tomuto muži poklonit. Přesně takový by to totiž měl být každý lékař. Jeho odhodlání pomáhat lidem ho zavedlo jako nemovitého mladíka na studia medicíny, na která si ovšem vydělával sám. Tvrdě pracoval v podniku svého otce a velmi zblízka poznával obyčejné lidi a jejich problémy. Právě i díky této části života rozkryl mnohé souvislosti mezi povahou člověka a nemocemi, které daného jedince sužují.

  • Zřejmě jako první lékař proto pak i ve své praxi začal ctít individualitu svých pacientů.

Ačkoliv miloval přírodu, v které hledal již od mládí inspiraci, a jeho práce se točila kolem zkoumání účinků rostlin, z které pak vzešly právě Bachovy květové esence, můžeme s trochou ironie (vzhledem k těm „kytičkám“) říct, že neměl na růžích ustláno.

Dlouhodobě ho trápily zdravotní problémy, kterým ovšem vzhledem k svému zápalu péče o druhé nevěnoval pozornost, a jeho první manželka mu zemřela na záškrt (v té době pracoval v nemocnici jako bakteriolog).

Jeho špatné zdraví si nakonec vyžádalo náročnou operaci. I tak se stále stejným zápalem pokračoval ve své touze po objevech mimo klasickou lékařskou vědu. A právě díky znalostem přírody postupně přicházel k novým poznatkům.

  • Ve své ordinaci také neustále zkoumal lidskou psychiku - nálady a postoje.

A se svými léčebnými metodami měl brzy velké úspěchy. To mu však nestačilo. Odstěhoval se na venkov a hledal přímo u zdroje přírodní léčebné prostředky. Jeho idea byla až prostě logická: když člověk odstraní ze svého nitra špatné postoje, přiblíží se svému vnitřnímu štěstí, které pak samo povede k uzdravení.

Jak se uzdravit

V roce 1930 napsal knížku Uzdrav se! (doporučuji, útlá knížečka je k dostání i v češtině), ve které velmi revolučním způsobem vysvětluje pravé příčiny nemocí. Ve svém přesvědčení, že v jednoduchosti je síla a je třeba nepodléhat moderní a rychle se rozvíjející chemické medicíně, šel až tak daleko, že požádal o vyřazení svého jména z rejstříků lékařů.

  • Nadále objevoval nové rostliny a připravoval z nich esence. Neúnavě také psal články do časopisů, přednášel a samozřejmě ošetřoval své pacienty.

Jeho senzitivita byla údajně tak výjimečná, že stačilo, aby si položil na jazyk konkrétní rostlinu, a dostavily se u něj symptomy, které tato rostlina „dávala“ přes své energetické vibrace.

Zní to neuvěřitelně? Ano. A stejně neuvěřitelně zní i závěr Bachovy životní dráhy, neboť když v roce 1936 považoval svou práci za dokončenou, umírá v padesáti letech údajně ve spánku.

  • Že by tu měl jen jisté poslání?

Co jsou bachovky

  • Stručně řečeno jde o roztoky, které pomáhají navrátit rovnováhu emočních a fyzických sil.
  • Úžasné je, že Bachovy květové esence se mohou používat spolu s jinými formami léčení, nemají žádné kontraindikace.
  • Pozor: Pokud se jedná o závažné nebo dlouhodobé problémy, není možné jimi nahrazovat lékařské vyšetření.
  • Bachovy esence jsou bez vedlejších účinků, mohou je užívat děti i zvířata (!)

(zdroj: www.bio-bachovky.cz)

Dodatek pod čarou

Když jsem četla životopis Dr. Edwarda Bacha, vzpomněla jsem si na příběh, který mi v dětství vyprávěla moje babička. Pocházím z lékařské rodiny a jednalo se tuším o nějakého prapradědečka, jenž působil na malém městě jako vážený lékař. Jak bylo v té době zvykem, měl svou ordinaci v domě, kde i bydlel. A protože chodba byla vlastně společná a procházely tam davy nemocných lidí, šířily se bacily jedna radost. A jelikož se ještě toho o nákaze některých nemocí asi tolik nevědělo, nebo se to spíš neumělo léčit (nebyla antibiotika), tak všemi milovaný doktor tragicky přišel o většinu svých dětí, které se od jeho pacientů nakazily v poměrně útlém věku.

Navzdory výše uvedenému tedy volám: Ať žije penicilin. A dodávám své oblíbené: všeho s rozumem..

Přečtěte si také:

Astrolog Ondřej Habr: Stále se učíme...

Reklama