Jak jsem dnes zjistil, vybojovala naše hokejová reprezentace bronz. Osobně takové úspěchy nijak neprožívám a zajímalo by mě, jak je prožíváte vy, milé čtenářky...
O víkendu naše hokejová reprezentace získala bronzovou medaili na Mistrovství světa. Porazili jsme domácí Finsko, jak jsem se dočetl dnes ve zprávách na internetu. Úspěch mě těší, ale že bych se z toho opuntíčkoval a musel jít opít, to zase ne.
Náš největší redakční nadšenec do sportu Radek Kříž celou českou účast na mistrovství okomentoval slovy:“Napiš tam, že tým bez trenéra vybojoval bronz - to je úspěch.“
Zajímalo by mě, jak prožíváte úspěch našich reprezentantů vy, milé čtenářky? Rozdělil bych přístup k výsledkům do čtyř skupin...
- 1. skupina: Totální nadšení
Členové této skupiny navštěvují veřejná promítání a po výhře jdou projevovat své štěstí hlučně do ulic. Po prohře obdobně projevují své zklamání.
- 2. skupina: Soukromé nadšení
Členové této skupiny prožívají všechny zápasy doma a oči mají přilepené na obrazovky - projevy jejich nadšení či zklamání však pocítí jen rodina, případně sousedi.
- 3. skupina: Neřešení
Zvěst o úspěchu je zamrzí, zvěst o výhře potěší, ale že by museli sledovat každý přenos, to zase ne. Občas si najdou výsledky na internetu a vygooglí pěkné momenty, na které je někdo upozorní.
- 4. skupina: Ignorace
Lidi z této skupiny úspěchy našich národních sportovců nezajímají, neřeší je, považují je za zbytečné.
Do které skupiny patříte? A do které váš partner?
Nový komentář
Komentáře
Líbí se mi řešení átéčka.
Ale teď vážně. Když jsem byla malá, naše celá rodina patřila do jedničky.
Teď bych se zařadila do 3-4.
4.skupiny....ještě že ne cenové,to by taky mohl Bohuš zařvat :"Ty světová skupino!"
1 - 2,teď jsme byli 2.,a byla jsem pěkně na nervy a táta před kolapsem,děti byly na náměstí a pak šly zapít bronz.kromě dcerky,ta se učí na zkoušku,tak musela tiše trpět u telky
Já jsem tip co si užívá soukromého nadšení!
2 až 3. Někdy holt není nálada, jsou důležitější věci než hokej atd.
Jsem 4. skupina. Jakákoli sportovní utkání včetně olympiády jsou mi buřt. Nesleduji, neřeším, maximálně se podivím, co na nějakém honění se za balónem vzbuzuje takové emoce. Sportovci mi přijdou jako naprosto zbyteční lidé a nechápu, za co jsou tak královsky placení. Chápu, že někoho baví zahrát si hokej (mě tedy ne), ale dívat se na to - dyť je to strašná nuda!
Záleží na tom, co se hraje, a kdo s kým.
Pohybuju se střídavě mezi skupinami 2 a 3, a je samozřejmě i hokej, který nelze zařadit jinam než do skupiny 4, a případně pevně zavřít oči, aby člověku neutrpělo estetické cítění. 
Byly doby, kdy mě to zajímalo o cosi víc, ale do stadia č.1 jsem nedorostla nikdy. 
Řvát na náměstí jak stádo opic, to už je trošku moc. 
Tak asi 2.
Patříme do skupiny č.2
Vždycky jsem byla spíš 2, ale letos jsem nějak nestíhala ... takže 3
U nás jsem já 3 a manžel 2
tak já jsem jasná dvojka, manžel trojka
já jsem něco mezi 2 a 3. Na utkání koukám jen když už jde o medaile:-)
Oba s manželem jsme 3. I když možná pro manžu tam chybí: sleduje většinou s kamarády v hospodě,ale ihned po zápase je doma.
tak jednička, ale ne až tak úplná
já jsem skupina 4,manžel a syn 3.
já 3 a manžel 2
chybí možnost 5: sere mě sport v televizi
já se řadím do skupiny mezi 3 - 4
občas se na hokej i zadívám, ale to jen proto, že si to pustí taťka jinak mi to je jedno 
Já jsem soukromý nadšenec :-) Už někdy od 5 let při MS fandím a kdysi jsem si vyrobila malou českou vlaječku a mávala jsem jí vždycky, když jsme dali gól. Dnes už by mě něco takového nenapadlo, ale stejně to hodně prožívám. A hodně u toho nadávám:-)
Přítel sport obecně vůbec nemusí (pokud nejde o gaučink:-)), ale tentokrát jsem ho prý nakazila a koukal se se mnou:-) Snad ho přemluvím, abych se někdy zajeli podívat na stadion, už jsem tam nebyla několik let...