Jak jsem dnes zjistil, vybojovala naše hokejová reprezentace bronz. Osobně takové úspěchy nijak neprožívám a zajímalo by mě, jak je prožíváte vy, milé čtenářky...

O víkendu naše hokejová reprezentace získala bronzovou medaili na Mistrovství světa. Porazili jsme domácí Finsko, jak jsem se dočetl dnes ve zprávách na internetu. Úspěch mě těší, ale že bych se z toho opuntíčkoval a musel jít opít, to zase ne.

Náš největší redakční nadšenec do sportu Radek Kříž celou českou účast na mistrovství okomentoval slovy:“Napiš tam, že tým bez trenéra vybojoval bronz - to je úspěch.“

Zajímalo by mě, jak prožíváte úspěch našich reprezentantů vy, milé čtenářky? Rozdělil bych přístup k výsledkům do čtyř skupin...

  • 1. skupina: Totální nadšení

Členové této skupiny navštěvují veřejná promítání a po výhře jdou projevovat své štěstí hlučně do ulic. Po prohře obdobně projevují své zklamání.

  • 2. skupina: Soukromé nadšení

Členové této skupiny prožívají všechny zápasy doma a oči mají přilepené na obrazovky - projevy jejich nadšení či zklamání však pocítí jen rodina, případně sousedi.

  • 3. skupina: Neřešení

Zvěst o úspěchu je zamrzí, zvěst o výhře potěší, ale že by museli sledovat každý přenos, to zase ne. Občas si najdou výsledky na internetu a vygooglí pěkné momenty, na které je někdo upozorní.

  • 4. skupina: Ignorace

Lidi z této skupiny úspěchy našich národních sportovců nezajímají, neřeší je, považují je za zbytečné.

Do které skupiny patříte? A do které váš partner?

Reklama