Bulvár

Co na to řeknou ostatní?

 
Už mám asi tak čtyři roky po maturitě a upřímně řečeno, školu jsem už od první třídy nesnášela a nebyl ani jeden den, kdy jsem se do ní těšila. A ke své smůle za mě už od malička rozhodovali rodiče ve všem, neuměla jsme říct svůj názor a mé přání jsem se vždy bála vyslovit, byla jsem dítě, které kam posadili, tam ho i našli.

Takže jsem po páté třídě nastoupila na jejich přání na gymnázium, no úspěšně jsem ho dokončila, i když to byly hrozné roky. A co dál? Vybrala jsem si vysokou, kam mě nevzali, to byla doma pohroma. Proto jsem jako černá ovce rodiny jen s maturitou odešla do našeho hlavního města. Našla jsem si docela dobrou práci a můžu říct, že se mám moc dobře. Začala jsem bydlet s přítelem - vysokoškolákem, takže noví známí jsou všichni titulovaní a starší, a i když na tom nezáleží, já jsem si připadala tak trochu hloupě.

Minulý rok jsem se přihlásila do školy, dokonce i na přípravný kurz, do školy mě vzali. Ale po třech měsících jsem zjistila, že školu (i když byla jen jednou týdně na osm hodin) nesnáším stejně jako dřív a nechci tam chodit. Po dlouhých úvahách a dnech přemýšlení, hlavně co na to řeknou OSTATNÍ? jsem tu školu přerušila, skončila a moc si oddechla. Ale taky jsem se styděla, co si o mně budou ostatní myslet, že nejsem schopná taky získat další vzdělání. No pár lidí to vědělo a všichni mi říkali to stejné, že je to škoda, že když už někde jsem, tak ať tam koukám zůstat, že jsem hloupá a že bez vysoké to nikam nedotáhnu a já jsem nevěděla, co říct.

Byla jsem jako malé dítě, které všem nahrávalo, ať si "kopnou" ještě víc. A potom jsem si náhodou přečetla jednu knížku o lidském chování. A uvědomila jsem si, že je to můj život a co s ním já udělám, je moje věc, dokud se to týká jen mě, a tohle se opravdu týkalo jen mě. Tak jsem se potom už každého, kdo takto začal vyčítat, že jsem ze školy odešla zeptala, jestli snad on v životě neudělal věc, o které si ze začátku myslel, že je dobrá a nakonec zjistil, že se mu to tak nelíbí, jak původně předpokládal. Taky jsem řekla, že to bylo moje rozhodnutí a já se nemusím nikomu zpovídat, starám se o sebe sama a nikomu neškodím.

A je to takový hřích nemít vysokou školu, když všichni okolo ji mají? Já po ni opravdu netoužím, ráda se učím nové věci a moje práce mi to umožňuje. A opravdu nemám strach, že bych se měla jednou špatně jen proto, že jsem se rozhodla podle svého.

Trinii

Myslím, že jsi se rozhodla správně. Pokud v tvém životě přijde doba, že se tvůj názor na studium změní, pak není nikdy pozdě si vybrat obor, který by tě zajímal a obohatil. Ale trápit se na škole a studovat jen proto, abys studovala a aby byli spokojení všichni kolem tebe, je podle mě nesmysl.
A každý má právo na svůj názor!!!

Přeji ti hodně štěstí i bez titulu. -:)

Zbývají mi dva nejlepší asertivní příspěvky. Sledujte hlavní stranu, jsou skvělé!

Hezký zbytek dne

   
13.04.2005 - Společnost - autor: Jindřiška Kleknerová

Komentáře:

  1. avatar
    [9] verkaH [*]

    Také si říkám, ža ať si každý říká co chce, stejně za mne můj život žít nebudou....

    superkarma: 0 08.12.2007, 17:47:11
  2. avatar
    [2] jiti [*]

    jéé moc děkuji, toto je i můj případ

    superkarma: 0 13.04.2005, 16:38:51
  3. avatar
    [1] Vivian [*]

    Trinii, skvělý přístup, a skvělé, žes to pochopila

    superkarma: 0 13.04.2005, 16:23:59

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Akce pro čtenářky: Velikonoční pečení a vaření s Globusem
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme