Pánbůh nadělil každému podle vlastního uvážení, Kelišová“: říká farář Otík ve známé Troškově trilogii. Nakolik zvažoval své rozhodování při narození Klaudie, opravdu, ví Bůh sám. Každopádně nositelka tohoto vznešeného jména moc krásy nepobrala.

co?

Čím ho ta ošklivka zaujala?

Klaudii je dnes třicet let, je zamilovaná a šťastná. Jen okolí tak trochu nechápe. 

Jako by to její rodiče tušili, dali jí alespoň krásné a vznešené jméno, neboť, jak se říká, krásy moc nepobrala. Už na základní škole měla přezdívku „brambora“, a jak víme, děti dokážou být pěkně zlé.
Tuto přezdívku dostala podle svého velkého nosu, a když k tomu přičteme ještě silné dioptrie, málo vlasů a postavu jak hladová koza, takto vybavená by žádnou díru do světa modelingu neudělala.

Po skončení základní školy šla Klaudie na střední, ale ani tady se z ošklivého káčátka labuť nevyklubala. A byť se říká, že žádná žena není ošklivá, Klaudie opravdu byla. V pubertě se jí navíc vyrážely pupínky v takovém množství, že je nezakryla ani dvojitá vrstva make-upu.
Klaudie si byla vědoma, že je ošklivá a zejména kluci se jí pošklebují, ale přes to všechno měla přátelskou povahu a spoustu kamarádek, které si mohly být jisté, že ta jim kluka rozhodně nepřebere.

Jednou, to už bylo dlouho po střední škole a Klaudie už chodila do práce, tak potkala svoji dávnou kamarádku Jitku, se kterou si na střední škole rozuměly nejvíc. Jitka se pak ale odstěhovala, takže se přestaly tak často vídat.
„Jéé, ahoj Klaudie, jak se máš?“
„Jéé, ahoj Jitko, ale jo, jde to.“
„Pořád jsi sama?“
ptá se kamarádka.
„Pořád. Bydlím u rodičů, kdo by mě taky chtěl“: směje se Klaudie.
„No tak proč už se sebou konečně něco neuděláš? Zkus plastiku, nos ti zmenší, dioptrie se taky dají spravit, vlasy si nastřelíš, postavu zamaskuješ dobrým oblečením a uvidíš. Bože, vždyť dneska je tolik možností.“

Jenže na tohle Klaudie nebyla. Jakéhokoliv plastického nebo operativního zákroku se bála a i kdyby nakrásně chtěla, kde by na to všechno vzala? Už se smířila s tím, jak vypadá.
„A tak se aspoň stav někdy na kafé, přestěhovali jsme se zase zpátky, bydlíme teď tady nedaleko“, zve Jitka
„Jo, já se někdy stavím, pozdravuj doma“, rozloučí se Klaudie.

Kamarádky si vyměnily čísla, ale od tohoto setkání se zase nějaký čas neviděly. Až jednou zazvonil Jitce mobil, ve kterém se ozvala rozradostněná Klaudie, že má konečně přítele a ráda by ho Jitce představila.
„No to je super, tak přijďte oba k nám, můžeme pak ještě někam vyrazit“, zve je oba Jitka a v duchu si představuje, jak asi přítel takové „brambory“bude vypadat. Ale co, hlavně, že ho má ráda.

Šok nastal hned ve dveřích. Vedle Klaudie stál krásný vysoký kluk, jako vystřižený z televizních reklam.
„To je Pavel.“
Jitka se během jejich návštěvy přistihla, že sama začíná s Pavlem flirtovat.
„Prosimtě, kde jsi našla takového hezounka?“ Snažila se nuceně usmívat.
„On si našel mě“, odpověděla Klaudie překvapené kamarádce.

„To je divné“, povídá Jitka svému příteli, když odešli.
„Co na té Klaudii proboha vidí?“
A nebyla sama, kdo se nad tímto vzhledově nevyrovnaným vztahem pozastavoval.
Nikdo ze známých jim nedával více než měsíc, dva.

Dnes už jsou to dva roky, co Klaudie bydlí společně s Pavlem. Ona má stále nos jak bramboru, silné dioptrie, na hlavě dva plchy a hubená je snad ještě víc, než byla.
Pavel pořád hezounek jak ze žurnálu, který se k ní krásně chová a nikdo ho s jinou neviděl.

„Co ta ošklivka má, co ostatní nemají?“
„Čím ho proboha zaujala a na co ho dostala?“
Na tyto nabízející se otázky kolem zvídavých pohledů však ani jeden z nich neodpovídá.

Čtěte také:

Reklama