Kupujete-li ojetý vůz a nemáte-li nikoho, kdo by s vámi šel na prohlídku vybraného auta, máme pro vás několik tipů, co byste rozhodně neměla při nákupu opomenout. Jsou věci, které si můžete zkontrolovat sama...

car

Máme pro vás několik tipů, jak si zkontrolovat ojetý vůz, aniž byste na místo volala mechanika. Samozřejmě, že zavolat si k nákupu odborníka, je vždy nejlepší, ale když tuto možnost nemáte a nechce se vám platit drahé služby, při kterých za pět zkontrolovaných aut zaplatíte deset, patnáct tisíc a dozvíte se, že do vozu nejméně dalších patnáct tisíc po nákupu budete muset investovat, můžete základní prohlídku auta učinit i samy. Jak na to?

Rada první: Zjistěte si o konkrétním vyhlédnutém modelu co nejvíce

Dnes na internetu najdete mnoho uživatelských recenzí a fóra k jednotlivým značkám, ve kterých se dozvíte, zda vámi vyhlédnutý vůz nemá nějaké závažné výrobní nedostatky. Samozřejmě, že starší vůz bude mít vždy nějaký problém. Zjistíte tak, jak se konkrétní problém projevuje a jak ho zkontrolovat.

Rada druhá: Za studena

car

Když přijdete do bazaru, nechte si nejprve otevřít kapotu a vytáhněte olejovou měrku - u benzínových motorů by neměl být olej černý a neměl by být příliš cítit palivem, u dieslových motorů mírně černý být může.

Po té odšroubujte víčko na motoru a podívejte se, zda na něm nejsou bílé usazeniny - to by nevěstilo nic dobrého.

Další víčko, které odšroubujte, je u chladicí kapaliny - na hladině by neměly být olejové skvrny.

Rada třetí: Start

Nechte si auto nastartovat a sledujte při tom dvě věci.

  • Jaké zvuky při startování vydává a za jak dlouho se zvuky uklidní do „normálu“ - starší auta startují hlučněji, ale po chvíli by se měl chod motoru zklidnit a být plynulý.
  • Jak vypadají zplodiny, které jdou z výfuku. Jsou-li černé, je to rozhodně špatně. Nejlepší jsou samozřejmě bezbarvé, ale u starších vozů mohou jít z výfuku i zplodiny bílé. Většinou to naznačí závažný problém, pokud tedy nejdou z výfuku neustále.

Rada čtvrtá: Za jízdy

Nyní vyrazte na zkušební jízdu. Měly byste vyzkoušet všechny rychlosti, a jak se při nich auto chová, zda je řazení plynulé a nikde nedrhne. Všímejte si také, zda spojka není příliš tuhá a nezabírá příliš vysoko - to by mohlo značit její opotřebení, které je fatální ve chvíli, kdy spojka tak zvaně prokluzuje, tedy přidáváte plyn, autu vylétnou otáčky, ale nezrychlí, respektive zrychlí až po chvilce.

Přejeďte nějakou terénní nerovnost (třeba příčný práh), a nastražte uši - u kol by nemělo nic rachtat.

Zajeďte na vhodné místo a vyzkoušejte, zda auto nekvílí, když jezdíte dokola v plném raidu na jednu a na druhou stranu.

Některá těžší auta (zejména dieslová) mohou být línější - tedy neakcelerují tak rychle, jak jste třeba zvyklá, to ale není závada.

Vyzkoušejte také brzdy. Zkuste je při nějaké rozumné rychlosti zadupnout a pak to ještě jednou zopakujte. Chová-li se auto stejně, měly by být brzdy v pořádku.Samozřejmě by se při brzdění nemělo ozývat rachtání - výměna brzdných destiček není drahá, ale výměna kotoučů už něco stojí...

Rada pátá: Po jízdě ještě nevypínejte motor

Když se vrátíte do bazaru, nechte auto běžet, požádejte o rukavice nebo hadr a ještě jednou oddělejte víčko na motoru. Dávejte si při tom pozor - z motoru by neměly odlétat kapičky oleje. Pokud se tak děje, opět to neříká o motoru moc dobré věci.

Auto by se také nemělo při zkušební jízdě „uvařit“, tedy vytéct z něj vroucí chladící kapaliny expanzní nadobou pryč.

Pokud auto „prdí“, je pravděpodobně někde děravý výfuk, což nemá na funkci auta moc vliv, ale je to drobně obtěžující.

Závěrem k financím

Takto zkontrolované auto by nemělo mít žádnou funkční bolest. Neznamená to ale, že do něj nebudete muset investovat. Obecně se soudí, že cena ojetiny jsou cca dvě třetiny jejích pořizovacích nákladů. U starších vozů se také při převodu platí ekologická daň, a to v různých cenových hladinách od 3.000 korun nahoru.

Čtěte také...

Reklama