Vztahy

Co může rodič udělat s šikanou I.

Co můžete udělat sami?
V první řadě si zaveďte deníček. Nemusíte tam psát nic světoborného, ale neuškodí mít zapsáno, kdy, kde a kdo vašemu dítěti něco udělal, kdy se dítě vrátilo ze školy s podlitinami nebo bez peněz. Vyhnete se potom trapnému a ponižujícímu vzpomínání typu: "... a ty peníze mu vzali ve čtvrtek, ne ve středu, no já nevím, rozhodně to bylo minulý týden…” Takovéto nejisté povídání nepůsobí nijak přesvědčivě. Lidé, stojící proti vám, jsou pevně přesvědčeni, že nemáte pravdu a vaše nejistota je v tom jen utvrdí. Pokud budete muset s dítětem do poradny, na psychiatrii nebo na policii, může to být důležitý podklad. Získáte tím i jakýsi přehled, s kým je nejvíc konfliktů. Může to být i početnější skupinka!

Nakontaktujte další rodiče ze třídy. Určitě někoho z nich znáte, zkuste mu zavolat, domluvit se, zeptat se na to, jestli dítě doma nehlásilo nějaké rvačky nebo posmívání ve třídě. Je-li to slušný člověk, určitě vám vyjde vstříc. Kontaktovat rodiče agresora má smysl, jestliže je znáte jako slušné lidi a jste si jistí, že se dokážete udržet a o celé věci mluvit s klidem a přehledem. Je-li ale ve třídě agresorů víc, těžko to bude mít nějaký výsledek, tím spíš, že původce šikany nemusí být vůbec zřejmý - děti jsou celkem zdatní manipulanti a ve třídě může působit nějaká “šedá eminence”. Pak váš telefonát agresory varuje a dá jim do rukou další argumenty pro pokračování šikany.

Co můžete udělat ve škole? Pokud jste se školou na dané téma ještě nejednali, je dobře tam zajít. Jednat byste měli v první řadě s třídní učitelkou nebo učitelem. Nepřistupujte na to, že se sejdete s rodiči agresorů - konstatování  “vaše dítě prý šikanuje ostatní” spolehlivě nastartuje jejich obrannou reakci a vy se nebudete stačit divit, co všechno se na vás sesype. Dalšími osobami, vhodnými pro jednání ve škole jsou výchovná poradkyně a ředitel školy. Třídní učitelku však neobcházejte, pokud nemáte jasný a jednoznačný signál, že není schopná nebo ochotná situaci řešit! Jakékoliv hodnocení dětí je totiž v první řadě na ní. Na tato jednání se dobře připravte, ale nepočítejte s tím, že by vám vaše dítě řeklo všechno. Během jednání se určitě dozvíte některé nové skutečnosti a možná budete mít pocit, že vás vaše vlastní dítě neuznává a není ochotno se vám svěřit. Není to pravda! Nedílnou součástí šikany je ponižování. Pokud o něm oběť mluví, ztrácí i poslední zbytky sebeúcty.

Na jednání přizvěte další osobu, nejlépe psychologa z poradny nebo klidně i souseda. Nechoďte jednat sami, není-li vyhnutí, běžte jako rodiče oba současně, jinak se dozvíte každý něco jiného. Z jednání s vedením školy můžete požadovat zápis, který podepíší přítomné osoby. Pokud jde o stížnost, je to vlastně jediný doklad o tom, zda a jak se vaše stížnost vyřešila. Pozor na to, jak je vedeno vyšetřování vaší stížnosti! Vždycky trvejte na jednání s dospělou osobou, která měla v té chvíli nad dětmi dozor a pokud to lze, ověřte si její verzi událostí u jiného rodiče nebo dítěte. Častým argumentem je totiž tvrzení, že učitelka “stála skoro u nich”. Vzpomeňte si na příklad Vojty z našeho příběhu: dvě učitelky stály “hned u dětí” a přesto neviděly, co se stalo. Jak je to možné? Dobu útoku si určuje agresor sám, takže nejbližší autorita nevidí nikdy útok, vždycky vidí až reakci na něj. Přitom je blízkost učitelky pro agresora výhodná, protože pokud se oběť začne bránit, je po ruce někdo, kdo ji “usměrní”. Nebezpečné je i svědectví “jiného dítěte”, pokud je to kamarád agresora - viz Honza.

Co můžete udělat mimo školu? Jestliže se situace ve škole nelepší, určitě vyhledejte buď pedagogicko-psychlogickou poradnu nebo se informujte o jiné možnosti - zejména o Středisku výchovné péče, klinickém psychologovi nebo sociologovi. Na internetu najdete stránky Sdružení rodičů proti šikaně, kde vám pravděpodobně poradí konkrétního člověka ve vašem okolí. S ním potom konzultujte další kroky, zejména socioterapii dítěte.

A na závěr zkusíme charakterizovat oběť a agresora:

Oběť je dítě, které se jakýmkoliv způsobem odlišuje od ostatních. Bývá nejisté, bez kamarádů a mnohdy mívá nadměrně ochranitelskou matku. Jako odlišnost stačí málo, například přechod z jiné třídy nebo na jinou školu, nejistota vyvolaná rozpory v rodině nebo nemoc, která není na první pohled viditelná. K šikaně může vést například i rozdělení tříd v ročníku na jazykovou a normální.

Agresor může být nápadný, rvavý typ, ale často to bývá žák, který je velice oblíbený jak u dětí, tak u učitelů. Jeho chování je považováno za “roztomilé legrácky”, jeho výpady za “občasný úlet”. Nejhorší je skrytý typ, který manipuluje s ostatními a k vlastnímu týrání oběti navádí jiné. V každém případě je to ale jedinec s narušeným sebevědomím, který se domáhá pozornosti ostatních - a to za každou cenu a velmi nebezpečnými prostředky.

 

                 
   
18.06.2003 - Láska a vztahy - autor: Herta

Komentáře:

  1. avatar
    [15] erKa [*]

    Allie: takovou princeznu má moje ve školce ......

    superkarma: 0 18.06.2008, 11:52:13
  2. avatar
    [14] Dimsy [*]

    Můj syn byl velmi malý,téměř nejmenší ze třídy.Už od tří let chodil ven mezi děti.Kolikrát přiběhl,že mu někdo něco provedl a "mami,jdi mu něco říct." Srdce mě krvácelo,ale poslala jsem ho zpátky,že nemůžu,že když tam půjdu,budou se mu smát a ubližovat mu ještě víc,že se musí bránit sám.Zákon sídliště!A bránil se a ubránil se.Dnes ví,že mu nikdo nesmí ubližovat,ale aby to tak bylo,musí se vždycky bránit sám.

    superkarma: 0 18.06.2008, 08:42:24
  3. avatar
    [13] Ťapina [*]

    Meryl: Naprosto skvělé řešení. Škola problémy takhle řešit nemůže, ale rodič ještě myslím jo.

    superkarma: 0 17.11.2003, 19:06:15
  4. avatar
    [10] Veruška [*]

    pajda: za skvělý článek, ale jinak je mi z toho do

    superkarma: 0 18.06.2003, 12:34:45
  5. avatar
    [9] pajda [*]

    Meryl: někdy je to nejlepší...bohužel uvnitř školy tohle řešení zvolit nejde a díky všem za pochvaly...

    superkarma: 0 18.06.2003, 12:15:16
  6. avatar
    [8] *daisy* [*]

    Meryl: asi jsi mela stesti, dneska ti harantici umeji krasne mavat pred nosem svyma pravama (ale ze upiraji prava druhym s radosti prehlizeji ) Fakt i ucitele jsou chudaci, ja bych to nemohla delat

    superkarma: 0 18.06.2003, 12:12:18
  7. avatar
    [6] Lhasa [*]

    Díky, pajdi

    superkarma: 0 18.06.2003, 11:15:18
  8. avatar
    [3] *daisy* [*]

    pajda: proto sem chodim poucit se z toho, co se prihodilo jinym, abych si vedela vic rady, kdyby se to jednou prihodilo mym zatim neexistujicim detem I kdyz bych byla fakt moc rada, kdybych to nepotrebovala a vsechno bylo ok Nejen pro moje ditka

    superkarma: 0 18.06.2003, 09:23:58
  9. avatar
    [2] pajda [*]

    *daisy*: myslím, že není možné se jen děsit - je nutné vzít rozum do hrsti a postavit se tomu...a za svoje děti bojovat: vyžadovat zlepšení podmínek ve školách, vyžadovat menší a specializované třídy a v neposlední řadě vědět, co s tím, když už se něco stane.

    superkarma: 0 18.06.2003, 09:13:30
  10. avatar
    [1] *daisy* [*]

    Fakt se desim toho, co vsechno muze deti potkat, deti jsou fakt krute, i kdyz my je tomu zdarne ucime

    superkarma: 0 18.06.2003, 09:10:10

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme