Bulvár

Co mi vadilo? Schůzování!

Tak jsem tady se svou troškou do mlýna. Cítím skoro jako povinnost dnes přispět, protože kdo už by měl psát než pravověrní pamětníci? :)
Já se přiznám, že patřím k těm, kteří si tlak oné doby nijak neuvědomovali. Jako rodina jsme nikdy nebyli materiálně založení, takže mi vůbec nevadilo, že nejezdím k moři, ale s našima pod stan na Sečskou přehradu nebo pobývat v pronajaté komůrce venkovské chalupy někde v našich horách. Nemyslím, že bych tím byla poznamenaná a trpěla komplexem méněcennosti. Je pravda, že mi vadil nedostatek parády, ale bohatě jsem si to vynahrazovala prolézáním antikvariátů a knihkupectví, knížek v té době bylo zaplaťpánbůh dost, kvalitních a za směšnou cenu. Obligátní námitky, že ve čtvrtek bývaly před knihkupectvími fronty, sice uznávám, ale jen do jisté míry, protože se stávalo většinou jen na únikovou literaturu typu detektivka, a o ty jsem zájem neměla. Takže dětství i značná část dospělosti mi uběhla v době, kdy byla sice dost zúžená nabídka všeho, ale já jsem se přesto necítila nijak omezována.

A co mi vadilo? To můžu říct okamžitě: všeobecné schůzování! To pro mě byla vyložená muka. Jsem typ, který má rád všechno rychle vyřízené, miluju situace, kdy všecko klapne a já si můžu jenom odfajfkovávat splněné úkoly. Jenomže - podnikové a jiné schůze sloužily ke všemu možnému, jenom ne k tomu, aby se něco posunulo dopředu. Nadzvedávaly mě nekonečné bláboly, fráze, hlasování, zápisy. Proto jsem to vždycky protrpěla a s očima na hodinkách odhadovala, kdy už to trápení skončí. Formality nemám ráda dodnes, užila jsem si jich vrchovatě. Schůzovalo se na všech úrovních i pracovištích.
V jednom zaměstnání jsem byla zvolena úsekovým důvěrníkem - to se prostě nedalo odmítnout, politika v tom nebyla a já se domnívala, že konečně můžu být užitečná, že půjde o konkrétní práci. Ó, jak jsem se mýlila! Měli jsme pravidelné schůzky, na kterých se vždy na začátku četla nějaká politická aktualita, to bylo povinné, dávalo se to i do zápisu (a nesměli jsme se u toho smát, což bylo obzvláště pro mě moc těžké). Moje chvíle přicházívala až na konec našeho sezení, nahlásily se mi všelijaké závady, já to zapsala a byl i termín, do kdy má dojít k nápravě. A tady byl kámen úrazu: předešlá pracovnice to brala velmi formálně, takže stále stejné závady se pod různými záminkami přesouvaly ze schůze na schůzi a řešily se jen na papíře. Ale já, rebel od narození, jsem tedy bedlivě ostřížím zrakem sledovala termín, a když bylo zřejmé, že se závadou nikdo nic nedělá - ač byla určena odpovědná osoba -  šla jsem za ní a otravovala, i několikrát za týden.

Jojo, byla jsem hodně naivní a paličatá - doba sice žádala aktivitu a iniciativu, ale jestli jste ji skutečně projevili, dostali jste pěkně za vyučenou. Samozřejmě že vám nikdo do očí neřekl: „Dej s tím pokoj, zbláznila ses - copak nevíš, jak to doopravdy je?" Takže závada sice (patrně se skřípěním zubů a svoláváním kleteb na mou hlavu) odstraněna byla, přišlo to i do zápisu, ale našel se způsob, jak zas otrávit život mně. Výsledkem byla po čase výpověď z mé strany - a to bylo v oné době snadnější rozhodování, protože o dobré pracovníky měli zkrátka zájem jinde. Tvrdé palice to mají těžké v každém režimu, ale něco dobrého na tom přece jenom je. Nemám si co vyčítat, prospěchářka jsem nebyla nikdy, takže jsem nemusela hujerovsky podlézat ani nikam, do žádné strany, nalézat. Má to obrovskou výhodu, protože jsem nemusela být loajální! :)

Gerda


Díky za pěknou vzpomínku na jednu z nejtypičtějších stránek života v „socialistickém ráji". Ale ruku na srdce, myslíte, že už se dneska nikde takhle neschůzuje? Já myslím, že se leckde jen změnil slovník a z ideologických frází se staly manažerské kecy.
Ovšem u nás v Ženě-in jsou porady rychlé, operativní a občas proložené značně černým humorem (obzvlášť ze strany Richarda :-)))

   
12.04.2007 - Společnost - autor: Eva Jedelská

Komentáře:

  1. [24] tornado-lou [*]

    V.Nováková: pred revoluci nas nikdo neodposlouchaval? ja mam teda jine informace

    superkarma: 0 12.04.2007, 16:46:26
  2. avatar
    [23] femme [*]

    ovšem na co jsem si teď vzpomněla jako dítě jsem zpívala v Kühnově sboru a když se to dozvěděli na základce, tak mě automaticky včlenili do skupinky dětí, které chodily zpívat, a to většinou rusky, vietnamským představitelům v době vietnamsko-amerického konfliktu máma mě vždycky tajně vypravila, aby o tom otčím nevěděl, jinak by ho ranila mrtvice

    superkarma: 0 12.04.2007, 15:11:42
  3. avatar
    [22] femme [*]

    Bellana: tak takovýhle masírování jsem fakt nezažila naštěstí

    superkarma: 0 12.04.2007, 15:07:21
  4. avatar
    [21] tomáš [*]

    My jsme taky mívali párkrát do roka schůze "povinné pro všechny" - po pracovní době, tak do 18-19 hodin (brrr).Ba byly i chlebíčky,ale ty to nevytrhly...A taky jsme měli "předávání Rudého praporu" ve Slovanském domě...jojo.Ale nejhorší byly "dílenské výbory" - bohužel PŘED pracovní dobou, což se školkou a jeslemi nešlo dobře dohromady. Zpožděný příchod byl sledován opovržlivým zrakem šéfů...

    superkarma: 0 12.04.2007, 14:47:51
  5. [20] a.... [*]

    Vzpomínám si, jak jsem byla na VŠ vyzvána, abych se zúčastnila schůze SSM. Tam jsem byla přede všemi veřejně pokárána, že na žádné schůže nechodím.Tenkrát jsem projevila obrovský údiv nad tím, že ta účast na schůzích je myšlena VÁŽNĚ a odvětila jsem, že jsem něco takového vůbec netušila a nejsem na to zvyklá.

    superkarma: 0 12.04.2007, 13:24:59
  6. [19] Bellana [*]

    femme: Mě tam taky nikdo netahal, prostě před závod přijel autobus, nastoupili jsme do něho a byli odvezeni na místo konání. Omluvenky se nepřijímaly, presence byla prováděna pečlivě. Tam jsme se dozvěděli, jak dobře se nám žije a mohli jsme se rozejít. A když se kolega nevykecával, tak to bylo před koncem normální pracovní doby, takže jsme mohli na nákupy bez dětí.
    Ale jinak jsem ve svém prvním zaměstnání byla spokojená, tyhle legrace mi náladu nekazily. Člověk se naučí žít kdekoliv.

    superkarma: 0 12.04.2007, 12:40:10
  7. avatar
    [18] femme [*]

    Bellana: takže nehrozí, že bych byla o generaci mladší tos měla asi smůlu, za totality jsem byla ve třech podnicích a v žádném mě, coby nekomunistu, netahal nikdo na veřejné stranické schůze

    superkarma: 0 12.04.2007, 12:22:51
  8. [17] Bellana [*]

    femme: Nee, ještě pár let ne . No, možná to potěšení z veřejných stranických schůzí bylo dopřáváno jen v našem podniku. Nebylo to zrovna téma, o kterém by člověk konverzoval s přáteli, když se s nimi sešel.

    superkarma: 0 12.04.2007, 12:19:03
  9. avatar
    [16] femme [*]

    Bellana: že by ti bylo přes 70 let??

    superkarma: 0 12.04.2007, 12:10:40
  10. [14] Bellana [*]

    femme: Určitě máš to štěstí, že jsi o generaci mladší, a tak nám to potěšení můžeš jen závidět .
    Ale k dnešním schůzím - v jedné firmě, pro kterou jsem pracovala, se vždy v lednu pořádal kick-of meeting. Dostalo mě, když jsme museli povstat a zatleskat si za výsledky předchozího roku a když jsme měli halekat jupííí. (Fakt, vlastníkem byli Američani )

    superkarma: 0 12.04.2007, 11:16:57
  11. avatar
    [13] femme [*]

    Bellana: nebyla

    superkarma: 0 12.04.2007, 10:59:22
  12. avatar
    [12] femme [*]

    Bellana: v životě jsem na žádný veřejný stranický schůzi

    superkarma: 0 12.04.2007, 10:59:00
  13. avatar
    [11] femme [*]

    gerda: ve čtvrtek se stávaly fronty nejen na, podle tebe, únikovou literaturu

    superkarma: 0 12.04.2007, 10:57:14
  14. avatar
    [10] Beruška1 [*]

    Bellana: Tak tlusté upocené funkcionáře jsem nezažila, u nás v podniku bylo hodně mladých lidí a byla to opravdu dobrá zábava.

    superkarma: 0 12.04.2007, 10:39:57
  15. [9] Bellana [*]

    Obzvlášť skvělé byly veřejné stranické schůze . Z těch nešlo prchnout, občerstvení se nepodávalo. Na našich navíc jeden kolega ze strany lidové měl vždycky potřebu zvěstovat nám pohled jejich strany na věci veřejné. Mívali jsme chuť ho zabít. Komunisti by si to odbyli za hodinu, s ním se to protáhlo na dvě až tři.

    superkarma: 0 12.04.2007, 10:28:23
  16. avatar
    [8] Gabi [*]

    Obecně mohu říct, že se schůzuje stále, firemně i stranicky, stejně jako fungují podnikové večírky. A záleží velice na "duchu firmy", zda a jak moc je co povinné a kontrolované. Ale husiček, které si myslí, že vyhrají, když se opijí s generálním ředitelem nebo na sebe nechá sáhnout, je pořád dost

    superkarma: 0 12.04.2007, 10:27:53
  17. avatar
    [7] gerda [*]

    Sirikit: my jsme mívali schůze ve velkém sále, takže jsme se snažili všichni nasedat až do zadních řad, abychom si tam mohli číst knižku nebo luštit křížovku. Bylo tragikomické vidět organizátory schůze, jak nás přísně volají, abychom okamžitě přesedly dopředu! Byli jsme tam různého věku, ale v tom momentě z nás byly školní dětičky

    superkarma: 0 12.04.2007, 10:09:41
  18. avatar
    [6] Sirikit [*]

    Beruška1: Kde jsi holka pracovala? Takové schůze bych brala taky. To tehdy schůze ROH se konaly u nás zásadně po pracovní době, od 15 hodin a trvaly tak hodinu až hodinu a půl. Pro nás zaměstnané maminy to byla katastrofa, jednak kvůli školce či jeslím a hlavně kvůli nákupům, to už jsem psala. A když některá z nás na tu schůzi nešla, tak slyšela od vedoucího "Následky si soudružko přičti sama". Samozřejmě při nejbližší úpravě platu přidáno nedostala.

    superkarma: 0 12.04.2007, 10:02:13
  19. avatar
    [5] Kadla [*]

    Schůze jsem nesnášela a nesnáším podnes. A na uslintané funkcionáře si moc dobře vzpomínám. Jednou mě jeden, co se na vánoční besídce ožral, lákal do pelíšku a když jsem odmítla, vyhrožoval, že mi to "pracovně" pěkně osladí. Fuj!

    superkarma: 0 12.04.2007, 09:58:37
  20. [4] Bellana [*]

    Beruška1: Taky si to pamatuji a děkuji, nechci. Kecy, se kterými nesouhlasili ani řečníci, po obědě se všichni opili a hnusní tlustí upocení funkcionáři oslintávali mladé holky, ne každé se podařilo včas prchnout, která se ozvala, měla na dlouho po prémiích.

    superkarma: 0 12.04.2007, 09:52:43
  21. avatar
    [3] V.Nováková [*]

    Beruška1: svatá pravda....souhlasím s Tebou, navíc já se mněla dobře,nikdo nás nestíhal, neodposlouchával, neprsekvoval, nebylo proč !!! doma bylo všechno....i banány a mandarinky (sice s frontama) no, a ? A máma ještě ušetřila ! A co mi dnes z té doby nejvíc chybí ? RODIČE !

    superkarma: 0 12.04.2007, 09:51:10
  22. avatar
    [2] gerda [*]

    Beruška1: hele, to si nemyslím, že by nebyla zábava. Třeba firemní vánoční večírky...

    superkarma: 0 12.04.2007, 09:48:59
  23. avatar
    [1] Beruška1 [*]

    Jo, dneska to není schůze ROH, ale manažerské školení, jinak se nic nezměnilo. A pak, já výroční schůze ROH měla ráda, ten den byla schůze tak o 10 hodin, nešlo se do práce, sice si tam hodinu někdo něco povídal, ale pak byl oběd, káva, zákusek, pití, tanec, večeře, prostě zábava. Dneska tohle nikdo nezná, každý jde tvrdě za kariérou, chybí ta prostá lidská zábava.

    superkarma: 0 12.04.2007, 09:45:40

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme