Reklama

Přečtěte si zamyšlení naší čtenářky a nezapomínejte poděkovat i za maličkost, někdy může být příliš pozdě a pak Vás to bude celý zbytek života mrzet a bolet, tak jako mě.

Slovíčko děkuji se dnes bohužel nepoužívá tak často, jak by mělo. Lidé si zvykli, že malé ústupky, kompromisy a jiné třeba i milé drobnosti jsou běžné a snad i povinné a není třeba děkovat. I já mezi ně patřila, život mně ale naučil, že někdy už může být na to poděkování velice pozdě.

 S mojí maminkou jsem si moc nerozuměla. Narodila jsem se krátce po jejích 18-tých narozeninách a nebyla jsem zrovna chtěné dítě. Nikdy mi neubližovala a měla mě ráda.

 Jenže jak přišla moje puberta, stávala jsem se divokou a celkem dost nezvladatelnou a mamka mi jednou, aniž by si asi uvědomila, co vlastně vypustila z úst, řekla:  že já tenkrát nešla na potrat. No a od té doby jsme si prostě přestaly rozumět a já přestala děkovat. Taky proč, ona přece je máma a je její povinností se o mě postarat.

 Když mi bylo 16, mamka onemocněla rakovinou děložního čípku. Nádor tam bohužel byl už delší dobu a operace byla k ničemu.

 Ještě rok jsme se hádaly a bojovaly spolu. Pak najednou mamka už nefungovala jako máma a na její místo jsem musela nastoupit já, protože jednomu bratrovi bylo 13 a druhému 5 let. Za rok mamka zemřela, bylo to 22. 10. 1998 a já jí už nestihla říct, jak moc ji mám ráda a že jí děkuju za všechno, co mi dala, za výchovu a lásku i za to, že to se mnou v těch telecích letech vydržela.

Od té doby nemám ráda Vánoce, protože tenkrát jsem rodiče dělala já, otec nebyl pro smutek schopný, ale někdo musel klukům maminku alespoň částečně nahradit.

 A proto dnes děkuji i za maličkosti, mojí babičce, která smrt dcery málem nepřežila, ale od té doby mi ji nahrazuje, stále děkuji za to, že nás má ráda. Moje 3 děti miluje tak, jak to umí jenom babičky.

Mému muži za těch krásných 14 let, co jsme spolu, že to se mnou vydržel, také moc děkuji.

 A moc bych chtěla říct všem lidem, kteří si tento článek přečtou, nezapomínejte poděkovat i za maličkost, někdy může být příliš pozdě a pak Vás to bude celý zbytek života mrzet a bolet, tak jako mě.

 A proto… DĚKUJI

Knizkova8.

Milá knizková8, děkuji za krásný příspěvek. Máte pravdu v tom, že člověk mnohé věci považuje za samozřejmé a uvědomí si jejich výjimečnost, až když je ztratí

Text nebyl redakčně upraven