Miluji kvalitní knihy o vaření, zdravém životním stylu a uklízení. Zřejmě proto, že v žádné z těch jmenovaných věcí extra nevynikám a s každým dalším titulem, jenž mi projde domovem, podléhám uspokojivému pocitu, že mě to posune zase o kousek dál. A tak mi samozřejmě nemohla uniknout kniha japonské autorky o zázračném úklidu.

woman

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Odolávala jsem dlouho. Podobných knih mám doma asi pět, což už samo o sobě vypovídá o tom, že se jimi neřídím.

  • Základní poučka uklizené domácnosti totiž zní: žádné zbytečné hromadění věcí.

Když jsem však slyšela už asi od třetí ženy v mém okolí chvalozpěv na metodu Japonky, jež se údajně oborem uklízení domácnosti vážně zabývá už od svých patnácti (!) let, knihu jsem si zakoupila.

V Japonsku jsem nikdy nebyla, ale takto si nějak představuji ten jejich typický japonský minimalismus: žádné obrázky ani fotografie - vše popsáno jasně a stručně. A opravdu velmi motivačně, že vás v první chvíli napadne vstát po půlnoci z postele a začít „šúrovať“.

Jenže hned se dočítáte, že přesně tohle by byla chyba. Autorka po nás totiž chce, abychom „uklidili jednou a pořádně“, a to po náročném dni mezi půlnocí a ránem rozhodně nedám.

Takže čtu pokojně dál. Pokyny zní jasně:

  • Usilujte o dokonalost!
  • Neměňte metodu tak, aby vyhovovala vaší osobnosti.

A sakra. Problém za problémem. Zaprvé se mi líbí názor, jenž zastává populární farář Zbigniew Czendlik, že dokonalé věci jsou nudné. A za druhé nemohu dělat něco, aniž by to vyhovovalo mé osobnosti.

  • Je to jasné, uklizeno, jak to občas závistivě vídám na některých návštěvách, u nás nebude nikdy.

Ale dávám tomu ještě šanci.

Neukazujte to rodině“, zní další povel a v podstatě nás nabádá k tomu, abychom bez ohledu na ostatní razily jako bohyně domácnosti svou cestu. A mně se hned vybavuje, jak se bývalý kolega neustále hádal s manželkou, protože mu vyhazovala tajně jeho obnošené věci. Tak takhle to taky nechci, zvlášť když se nemohu ztotožnit s informací, že „co nepotřebujete vy, nepotřebuje ani vaše rodina“. Opravdu manžel nepotřebuje svou sbírku známek z dětství, když ji nepotřebuji já? A co ten jeho suspenzor? Já se bez něj klidně obejdu. Hm, takto se nehnu z místa.

Co tam máme dál? „Každý den si vyprázdněte tašku“. Ano, tak tohle by moje kabelka, která postupem času váží snad metrák, skutečně potřebovala, ale je to pro mě reálné? Dočítám se, že bychom to měly mít nastaveno jako autorka knihy, která po příchodu domů jako první věc, co udělá, dodržuje rituál vyprázdnění tašky a ještě další podobné činnosti. A činí ji to velmi šťastnou.

Jen si nedovedu představit, jak se matka od dvou malých dětí, která vejde s nákupem po celodenní šichtě do dveří, začne zabývat v první řadě vlastní kabelkou? Ale budiž. Och ano, o pár stránek dál se dovídáme, že autorka knihy žije sama. Už nás asi nepřekvapuje, že má spoustu času na uklízení a že u ní může platit, že když uklidíte jednou pořádně, nebudete se muset úklidu už věnovat skoro nikdy...

Ale abych nebyla nespravedlivá. V knize jsem našla řadu skvělých rad, které mi mohou vylepšit život a které možná i při své rozevláté střelecké povaze dokážu do všedních hektických dní aplikovat. Vřele vám ji doporučuji k přečtení, jistě si tam to své také najdete.

Přečtěte si také:

Reklama