Bulvár

Co má společného Zora Jandová s Edith Piaf?

Herečka Zora Jandová je známá nejen pro svůj herecký talent a pěvecký, ale například i díky svému nadšení pro východní kulturu. V rozhovoru se dozvíte nejen, co má společného s Edith Piaf, ale například jak se dostala k Tchaj Ti...

zora

Herečka Zora Jandová se dostala k hraní ještě za studií na gymnáziu, svůj talent pak rozvíjela na DAMU, kterou absolvovala v roce 1982. Od té doby se stala nedílnou součástí české kultury, ztvárnila mnoho filmových, televizních i divadelních rolí. Stála na prknech tak slavných scén, jakými je divadlo SeMaFor či Národní divadlo.

V osmatřiceti letech jí změnilo život setkání s východním meditativním cvičením Tchaj Ti. Hraní se ale věnuje i nadále, v poslední době například v úspěšné hře o šansoniérce Edith Piaf - Smrt v růžovém.

Vy teď hrajete v představení Smrt v růžovém slavnou šansoniérku Edith Piaf. Jaký je váš vztah k Edith Piaf?
Letitý. Když se dala maminka dohromady s mým druhým tatínkem, to mi bylo asi deset let, tak jsem u něj poslouchala vinylové desky. Měl tam Mahalii Jackson, různou klasiku, Otvírání studánek... to jsem všechno běžně poslouchala na dobrou noc. A mezi tím měl i v ´64 u nás vydanou desku Edith Piaf , kde byly francouzské i české texty, které přebásnili Pavel a Petr Kopta, nebo třeba K. M. Wallo, lidé, kteří měli obrovsky poetický jazyk. Přebásnili texty do češtiny dokonce i tak, že se některé daly bez problémů zpívat. Tak jako se děti dnes učí ze zájmu anglicky, tak já jsem se učila francouzštinu - na Edith Piaf.

Tedy jste si Piafku oblíbila už jako malá?
Vznikla poměrně silná láska, protože mně se vždycky líbily velké hlasy. Odmalička jsme s maminkou poslouchaly večer rozhlas, kde dávali pořad Na pěknú notečku. V něm zpívala Jarmila Šuláková, která mimochodem zpívá doteď, je to neuvěřitelná ženská, která už má pravnoučata a stále zpívá nejen lidovky, ale i s bigbeatovou kapelou. Líbila se mi Věra Špinarová, Barbara Streisandová... prostě všechny ty velké hlasy. U některých byla nevýhoda (teď nemluvím o těch, které jsem jmenovala), že zazpívaly všechno, ale jakoby se tam neprodrala duše, což právě u Edith Piaf také nehrozilo. I když jsem jí nerozuměla slovo od slova, tak jsem věděla, že tam jsou přesně ty emoce, ten smutek a radost, které jsem potom našla v českých textech.

Kdy jste se poprvé naučila nějakou písničku od Edith Piaf?
Později, když jsme ve škole odebírali francouzské časopisy, jsem si v jednom z nich všimla písničky od Edith Piaf - byl tam zapsaná v notách a samozřejmě jen francouzsky. Jmenovala se V neznámém městě. Tu písničku jsem se naučila a zpívala ji takovým způsobem, jak jsem si představovala, že by ji mohla ta Piafka zpívat. Od těch jedenácti, dvanácti let mě provázela celý můj život. Perlila jsem díky ní na mejdanech; nehrála jsem na kytaru, ale na piáno, které ale nikam nedotáhnete. Mohla jsem tedy zaujmout jen acapellovým zpěvem, tedy bez doprovodu. Zpívala jsem právě tuhle věc. Tak zvláštně po svém jsem si ji upravila, jsou v ní velké emoce... a tak jsem s ní měla dost úspěch. Potom mě díky téhle písničce přijali i na DAMU. Doslechla jsem se totiž, že když je někdo před komisí pedagogů příliš krátce, tak o něj nemají zájem. Stačila jsem říct jen kousek monologu a oni mě přerušili. Byla jsem z toho špatná a říkala si: „No, oni mě nechtějí..." ale chtěla jsem bojovat, tak povídám: „Ale ten monolog končí písničkou."
„My vám děkujeme."
„Chtěla bych vám ji zazpívat..."
„My vám děkujeme."
Jenže já jsem si myslela, že čím déle tam vydržím, tím budu mít větší šanci. Tak jsem vysloveně prosila: „Ale já vám ji musím nutně zazpívat."
Nakonec mi to dovolili a později, když už jsem byla přijatá, jsem se dozvěděla, že jsem pro ně byla jednoznačná už po těch pár větách a bála se úplně zbytečně. Tou písničkou jsem ale potvrdila jejich očekávání. Ovšem velice rychle jsem si svým lajdáctvím nabytou pověst z přijímaček pokazila, což ovšem patřilo k veselému studentskému životu.

Takže vás Edith provází vlastně celý život...
Vlastně ano. Když jsem musela proti své vůli odejít z angažmá v Národním divadle, byla jsem postavena před nutnost nějak se živit, tak jsem si postavila koncertní program, ve kterém jsem měla nejen tuto píseň, ale další dva šansony od Edith Piaf. Těch postupně přibývalo, takže v současné době mám od ní na repertoáru asi dvanáct věcí, které mě skutečně provází celý život.

A to všechno jste zúročila v divadelní hře Smrt v růžovém...
Hru jsem musela přeložit ze slovenštiny, což zase nebyl takový problém, neb jsem federální zrozenec, slovensky umím. Horší to bylo s texty písní, Edith Piaf zpívá, „jak jí zobák narost." Zpívám je částečně ve francouzštině, částečně v češtině, a až tak daleko vyústila moje láska, že jsem si udělala vlastní překlady. K nespisovnému jazyku hry se nehodily spisovné, i když velice krásné české texty již zmíněných překladatelů.

Kam si můžete právě zajít na Zoru Jandovou?

Smrt v růžovém hraje divadlo Akropolis v  Kubelíkově ulici v Praze na Žižkově. Zora také účinkuje v divadle Na Fidlovačce v muzikálu Jeptišky.

Jak vypadají vaše Vánoce?
Řešíme teď, jestli mladší dceru stále tahat za nos, zda Ježíšek existuje, či ne. Ona chodí na náboženství, takže s Ježíšem to má jasně rozdané, ale Ježíšek, to je něco jiného. Vždycky jsme to dělali tak, že sousedi lezli oknem a plížili se domem. Dokonce si jednou přivedli muslimského kamaráda, kterému to přišlo hrozně legrační - dělal Ježíška, muslim, nemuslim. Tak teď nevíme, co s tím, aby to v dětské dušičce stále zanechalo nějaké tajemství... jenže když jí to neřekneme do nějakých patnácti, tak už bude mít v šestnácti docela problém (smích).

Už něco alespoň tuší?
Už ani nevím, v kolika letech jsme to řekli té starší, ale nějak se s tím vypořádala. Tady u té mladší je to trochu jinak, ale myslím si, že to nějak zvládneme - nebude to problém. Vlastně nemám s Vánoci žádný problém, poslední dobou jsem ve velkém klidu, loni jsem měla hektické období, protože jsem dělala státnice a měla dvě premiéry, ale o adventu se to nějak zklidnilo. Teď to mám podobné, čeká mě sice pár vystoupení, ale to je jenom radost. Nikdy to nepřeháním s úklidem, napekla jsem i nějaké cukroví, absolvujeme pár besídek a zabalím několik dárků. Rozhodli jsme se s kamarády, kteří mají podobnou potřebu, že se letos nebudeme moc družit ve velkém počtu, ale sejdeme se jen třeba v šesti lidech, aby byl čas si v klidu s každým popovídat.
Nejtěžší úkol, který mě čeká, je (protože to byla jedna ze tří položek na vánočním psaníčku Ježíškovi) dát nás všechny dohromady a zorganizovat cestu na dva dny hory. To mě teda nesmírně nebaví, ale naštěstí máme kamaráda, který má byt, z nějž je vidět na sjezdovku, kde bude jezdit Esterka a já budu koukat z okna a číst si.

Jak jste se k Tchaj Ti dostala? To není úplně běžný sport, nebo nebýval, když jste ho začínala cvičit...
Někdy ve svých šestatřiceti jsem točila jakýsi film, ve kterém byla ukázka Tchaj Ti, a mně se to ohromně z vnějšího pohledu líbilo. Jenže já tehdy ještě nebyla ochotná jezdit přes celou Prahu učit se ho. Dva roky po té jsem zase točila něco o Tchaj Ti, byla to jiná režisérka a ta chtěla, abych se naučila kus sestavy, abych ten pořad mohla zodpovědně moderovat. Jak jsem systematická, tak jsem se chtěla naučit celou sestavu. Než jsem se ji naučila, tak mě Tchaj Ti absolutně pohltilo. Bylo to v den mých třicátých osmých narozenin, kdy se mi hodně změnil život, bylo to vlastně takové nové narození.

Když chce člověk dělat Tchaj Ti pořádně, musí mu věnovat hodně času. Bylo těžké, vydržet u tak náročného sportu, při vašem náročném povolání?
Tenkrát jsme se stěhovali do domu mimo Prahu. Protože jsem se bála, že se stěhováním do menšího města a nové školy bude mít tehdy osmiletá naše starší dcera Viki problém, omezila jsem pracovní aktivity. Ona ale problém neměla a mně najednou zůstala spousta času. Měla jsem půlrok a pak ještě půlrok po prázdninách, takže vlastně rok času, který jsem mohla Tchaj Ti věnovat. Od rána do večera jsem byla schopná i deset hodin cvičit. Teď zpětně vidím, že to byl úplný nesmysl - o těle jsem nevěděla vůbec nic a zrasovala jsem si klouby a všechno možné, měla špatnou životosprávu... Když je člověk v takovém zápřahu, cvičí jako vrcholový sportovec, ale jinak se tak nechová, tak to tělo odskáče.

Ale díky tomu nasazení jste měla i úspěchy, ne?
To je pravda. Po dvou měsících cvičení jsem byla pátá na republice, za rok už sedmnáctá na světě - jako první běloška, resp. Neasiatka. Ty úspěchy mě hodně podnítily. Mohla jsem i začít učit své žáky. Postupem času jsem se setkala s mnoha učiteli a od každého jsem si vždycky něco vzala. I když to byl třeba jen negativní příklad, protože ne vždy to setkání bylo úplně pohodové. Celé to vyústilo v mé studium tělovýchovy. Díky Tchaj Ti jsem se dostala i k různým technikám léčitelství, k reiki, což je trochu podobná metoda práce s energií, k Silvově metodě, ke kineziologii... jsou to různé terapie, při kterých využívám i své znalosti psychologie, ze které mám státnice. To všechno vyústilo k systému, ve kterém teď vedu své lekce. Takže to, co teď učím, už není jen Tchaj Ti, ale učím i automasáže nebo různé relaxačně meditační techniky. Vystudovala jsem i Institut čínské medicíny - tradiční masáže tui-na.. Všechno, co jsem se svým studiem naučila, teď předávám svým žákům a snažím se, aby překročili svého učitele, upozorňuji je na úskalí a ráda bych, aby si našli svoji vlastní cestu.
Pořádám i kurzy meditací, na kterých učím lidi, jak si uklidit sami v sobě. Protože když si uklidíme sami v sobě, budeme daleko harmoničtější, vyrovnanější a také příjemnější k okolí.
Bude se nám líp žít.

   
23.12.2010 - Rozhovory - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. avatar
    [4] SNÍŽEK [*]

    Zora je velmi všestranná žena,obdivuji ji.Sml59

    superkarma: 0 23.12.2010, 16:09:55
  2. [3] schnaxy [*]

    Pardón, šmrnc

    superkarma: 0 23.12.2010, 08:12:09
  3. [2] schnaxy [*]

    Mi příjde,že se změnila trochu v obličeji.Měla šmrc.Sml25Sml25Sml25

    superkarma: 0 23.12.2010, 08:10:19
  4. [1] murat [*]

    Jandová jako Piaf...Dědeček zpívá Brela Sml68 někdy už je to skoro drzost Sml24

    superkarma: 0 23.12.2010, 08:02:23

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme