Děkujeme za první příspěvkovou vlaštovku na dnešní vetešnické téma, který nám poslala čtenářka s nickem Karinečka. Vybavujete si film Slavnosti sněženek a slavnou Hanzlíkovu vetešárnu? Tak něco podobného, ale určitě ve větším rozsahu, měla její babička.

Jako malé dítko jsem měla strašnou legraci z mé vlastní chudinky babičky, protože ona měla opravdu doma velmi kvalitní vetešnictví.

Sbírala všechno, co ostatní vyhodili, protože podle ní se to vždycky k něčemu mohlo hodit. Měla doma od všeho kousek, na chalupě se téměř nedalo hnout pro všechno to harampádí, ale nic z toho se nesmělo vyhodit. Babička stále používala to svoje oblíbené:"Co kdyby přišla válka!"

Ke smůle ostatního příbuzenstva ale babička sbírala i prošlé potraviny, takže veškeré návštěvy probíhaly tím stylem, že chudinka babička nejdříve ukázala datum spotřeby a když toto prošlo rodinnou radou, teprve potom byla pochutina nabídnuta.

Bohužel bylo potřeba to opravdu pečlivě kontrolovat, protože se občas stalo, že po náhodném požití něčeho nezkontrolovaného docházelo k neskutečným bojům o záchody a koupelny celého širokého příbuzenstva. Je pravda, že občas člověk u babičky ve skříni narazil na něco výjímečného jako množství starých promítaček, telefon zamčený řetězem v plastové dóze nebo boty vyrobené v roce 1958.

Horší situace nastala, když jsem jednou byla vyslána babičkou do spíže pro kakao. Rázem jsem se vrátila o 20 let zpátky. Objevila jsem tam dokonce dětskou kaši "Milupa", kterou jsem jídávala já coby malé mimčo. Radši jsem kolem ní prošla opodál, myslím, že kdybych ji otevřela, tak mi krabice zrovna uletí. Babiččina spíž byla rájem pro různou havěť, jen babičce se to nikdy nesmělo říct, protože by se zlobila, že tam nic zkaženého není.

Loni v létě babička ve svých 80 letech zemřela. Do té doby byla zdravá jako řípa, snad z těch starých potravin, ale co nás nejvíce překvapilo, byla sbírka věcí na chalupě, kterou jsme objevili. Počínaje miliony a miliony víček z plastových lahví, stará lahvička s jodem z roku 1979 /Kupodivu s nějakým obsahem, když byl vylit za strom, tak jsem se divila, že strom nepad/,hromady a hromady bot /na jednu nohu/ , no byl by toho jestě dlouhý seznam.

Když jsme i na chalupě probrali babiččiny potraviny, našli jsme několikery špagety z roku 1989, kakao s culíkatou holčičkou, které jsem popíjela, když jsem chodila do první třídy, rýži a kolínka prošlé 15 let /lepil už i obal/ ,dokonce jsme objevili poklad: Granko z Tuzexu. Než jsme všechno toto vyhodili, tak jsme ukázali aspoň dětem dobu před 20 lety.

Moje babička měla doma opravdu kvalitní vetešnictví, nechtěla bych, aby to u mě takhle vypadalo, ale babička prostě byla taková a k ní to patřilo.Moc ráda na ni vzpomínám.

Karinečka

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.

Milá Karinečko. Ano, i tak se dá uchopit dnešní téma. Veteš je krásná, ale nesmí vám přerůst přes hlavu, jak se to stalo vaší babičce. To se pak nedivím, že máte z každého harampádí husí kůži.

A co vy, milé ženy-in? Jakou máte vy zkušenost se starými věcmi? Máte je rády, nebo je nesnášíte? Vlastníte nějaký předmět, který chtěl někdo vyhodit a vám se hodil? Napište nám o něm.

redakce@zena-in.cz

Reklama