A je to za námi. Vánoce. Nakonec to nebylo tak zlé, jak jsem se obávala (ty z vás, které sledují náš magazín pravidelně již jistě vědí, že svátky vánoční nemám zrovna v oblibě). Důvod, proč považuji letošní Vánoce za vcelku vydařené, nespočívá ani v dárcích, které jsem dostala, byť jich bylo nemálo, ani v dobrém jídle, byť i toho byl dostatek. Příčinou je má malá vzpoura - já, jedinec vcelku tradicmilovný, jsem se definitivně vzepřela již léta pokulhávající tradici rodinné.

Celý problém má kořeny v dobách pro mne již skoro archaických - v časech po návratu z Ruska. V té době se u nás ujal zvyk slavit Vánoce v užším kruhu rodinném, rozšířeném o babičku, žijící v nedaleké Praze. Dokud jsme byli dítka, šlo o zvyk jistě chvályhodný a námi vítaný. My ovšem vyrostli, ale zvyk se ne a ne změnit.

Rodiče se už dávno rozvedli, a přesto jsme se rok co rok scházeli „u tatínka“ a za přítomnosti babičky - jeho matky - předstírali rodinnou pospolitost. Druhého dne jsme potom odjeli za mámou. Zkrátka jedna z morových ran dnešní doby - vysoká rozvodovost - dolehla i na nás. A nevím jak mým sourozencům, ale mně ta vánoční parodie na rodinnou atmosféru lezla čím dál tím víc na nervy.

První opustil „rodinný kruh vánoční“ bratr, a to v celku nenásilně. Odstěhoval se totiž na Nový Zéland, a tak bylo veskrze pochopitelné, že na Štědrý večer nedorazí. Nu a pak jsem se vzbouřila já. Navrhla jsem, pravda poněkud neuváženě, že bychom letošní Vánoce snad mohli oslavit společným obědem či večeří v Praze a všem těm „šaškárnám“ se stromečkem se vyhnout. Se zlou jsem potázala - byt v Praze je prý příliš malý, určitě se do něj (čtyři) nevejdeme a vůbec, Vánoce se přece odjakživa slaví u tatínka - tolik názor babičky a angažovaného otce.

Změnila jsem tedy postup. Dobrá, souhlasila jsem, přijedu. Dvacátého třetího večer. Čtyřiadvacátého k večeru opět odjedu, neb na půlnoční chci být v Praze. Nakonec se mi povedlo tuto variantu úspěšně prosadit, a jak už to tak u nás bývá, co jsem já prosadila, to mladší sestra bryskně využila. Navrhla, že na poněkud „dřívější“ večeři dorazí i její přítel a ona s ním pak odjede na pozdní večeři v jeho rodině a mě po cestě hodí do Prahy. Návrh jsem podpořila všemi deseti a tak bylo rozhodnuto - ku prospěchu věci.

Vánoce nakonec proběhly nadmíru klidně, i rodinná atmosféra se vydařila nenásilná, a především jsem konečně mohla svátky strávit s těmi, se kterými jsem chtěla - půlnoční jsme si s kamarády protáhli do časných ranních hodin, varhany, svařák i koupel ve Vltavě patří k akcím, z nichž se snad pro nás stane nová tradice a zopakujeme si je i příští rok, vlahá noc se přehoupla v nádherný slunečný den a následující vyjížďka na koních lesnatou krajinou v okolí Prahy byla nejen úžasně romantická, ale díky teplému počasí i pohodlná a jak říká jeden z mých kamarádů - věci zkrátka byly, jak měly být.

A co mi naježil Ježíšek? Spoustu dárků užitečných, několik skutečně milých, ale především lidi, s nimiž se cítím dobře - a za to mu vroucně děkuji.

Tak co Vám letos naježil" Ježíšek?
Co jste měla ke štědrovečerní večeři?
Jste přecpaná?
Pracujete už dneska, nebo máte volno?
Praktikovala jste o svátcích nějaký sport?
Povedl se Vám nějaký průšvih"?
Jaký máte stromeček?
Byla jste na půlnoční?
A vůbec, jak jste si užila Vánoce?

Pochlubte se svými dárky, pošlete fotky stromečku i večeře, zkrátka podělte se o čerstvé zážitky z Vánoc na redakce@zena-in! Nejlepší fotku i příběh odměním cenou i body do Velké vánoční soutěže!

Reklama