Ahoj redakce,
když si předčtu dnešní téma - Je někdo, kdo už se nedozví, co máte na srdcia - tak si hnedka vzpomenu na babičku a je mně smutno.

Stalo se to sice už před 5ti lety, ale bolí to pořád. V té době jsem žila v UK jako au-pair a domů jsme jezdila jednou za půl roku, ale tenhle poslední třetí rok, co jsme tam byla, jsem domů dorazila až po roce, protože v létě jsem jela s mojí rodinkou do Států na dovču na měsíc, a tím pádem jsem jela domů až na Vánoce. Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Musela jsem zůstat v UK do 24.12., neb rodiče měli firemní večírek a neměl by kdo pohlídat holky a s tím, že poletím domů přesně na Vánoce, jsem souhlasila.

Nejprve jsme měli zpoždění, na letišti bylo špatné počasí, a já dorazila do Prahy až v pět večer, tam už čekali naši od 11 dopoledne, čekal nás cesta ještě tři hod. autem. Když jsme přijeli, s mamkou jsme začaly dělat rychle večeři a táta jel pro babičku. V té době jsem to brala jako samozřejmost, že tu babička bude ještě kupu let, neb jí nebylo ani 60 let. Ale bohužel, babička byla u nás pouhých deset minut a měla infarkt, mamka jí sice hnedka dávala umělé dýchaní a sanitka přijela docela brzo, ale bohužel, týden byla v kómatu, co jsem byla doma, a pak umřela.

Sice jsme tam s tátou chodili každý den a povídali jsme si s ní a někdy jí i ukápla slza, ale byla v kómatu, a tak člověk neví, zda ho ten druhý opravdu slyší. Ani jsem jí nestačila říct, jak jsem ráda, že ji mám, a dovezla jsem jí na Vánoce zlatý řetízek s křížkem. Tak ani ten si nestačila rozdělat, aby věděla, že i když jsem nebyla doma, v srdci jí mám pořád.

No od té doby raději říkám všem vše hnedka na rovinu, i když je to nějaká připomínka, ale co kdyby se zase stalo, že už nebudu mít příležitost to říct. No a kdybych tu měla ještě napsat, co bych všechno chtěla říct tátovým sourozencům, tak by tu bylo jen prázdné místo, protože bych musela být sprostá, jak se zachovali, a že ani za babičkou nedorazili se rozloučit do nemocnice, ale jak se rozděloval majetek, tak to už tam se dostavili hnedka.
MartinaC


Je mi líto toho, jak se k babičce zachoval zbytek rodiny. Je hrozné, když se vlastní děti chovají jako supi. Kde se to v těch lidech bere? Co je k tomu vede? Nechápu to. Milá Martino, já ale věřím, že babička věděla všechno, co vědět měla.

Reklama