Konflikty a nedorozumění existují ve všech sociálních skupinách, ve všech povoláních a školách a ve všech věkových kategoriích. Od mateřské školy až po domov důchodců se člověk nevyhne tomu, aby se dostával do konfliktů se svým okolím.
Tyto konflikty mají nejrůznější příčiny.
Některé z těchto příčin spočívají v prostém objektivním střetu zájmů vyplývajícím z nárokování si základního životního prostoru.
Většina je ovšem výslednicí emocionálních pohnutek.

Je zřejmé, že nejméně konfliktů bude mít jedinec na vrcholu společenské pyramidy a že těchto konfliktů bude přibývat směrem dolů po sociometrickém žebříčku.
Běžné konflikty a nedorozumění, ať jsou již jakkoliv nepříjemné, neznamenají ještě ovšem šikanování a mobbing.
O šikanování můžeme mluvit teprve tehdy, jedná-li se o systematickou, opakovanou a dlouhodobou činnost, systematické a opakované pronásledování a týrání oběti, kdy role agresorů i oběti jsou pevně rozdělené a kdy toto šikanování přestává být reakcí na nějaký skutečný či domnělý prohřešek oběti, ale samo o sobě se stává cílem.

O šikanování na vojně, na školách, učilištích a internátech se již delší dobu mluví. Málo se ale ví a mluví o mobbingu, což je specifická odrůda šikanování mezi dospělými lidmi, zvláště v kancelářských a jiných než dělnických povoláních.
Je zřejmé, že se projevy a metody šikanování budou lišit podle toho, v jakém prostředí se odehrávají.
Na vojně se šikanuje jinak, než se šikanuje například v účtárně velké nadnárodní společnosti.
Nicméně, existují zde nepřehlédnutelné styčné plochy.

Fáze mobbingového procesu

Mobbing nepadá z čistého nebe v plném rozsahu. Má své spouštěcí momenty a vývojové fáze.
Rovněž metody a strategie mobbingu se mění v čase v závislosti na stadiu, do nějž se celý proces dostal. Na počátku mobbingu stojí nejčastěji konflikt. K tomuto konfliktu dochází zpravidla na základě nedorozumění a informačních šumů.
Opravdu jen málokdo si přeje konflikt cílevědomě vyvolat.
Tento konflikt zanechává v účastnících negativní osobní pocity vůči protějšku, a pro vznik následných konfliktů a posléze i mobbingu je vše připraveno.
Nicméně, konflikt nemusí být jedinou příčinou vzniku mobbingu.

Může se stát, že na pracoviště nastoupí nový pracovník a od počátku se setkává s mrazivým a nepřátelským přijetím. Konflikty pak přijdou jako důsledek tohoto od prvopočátku negativního vztahu.
Jaké jsou tedy fáze mobbingového procesu?

První fází jsou ojedinělé konflikty. Tyto konflikty ovšem nejsou těmi bouřkami, které vyčistí vzduch, ale naopak, stále zhoršují a zahušťují atmosféru. V takto připravené atmosféře dochází ke druhé fázi: pracovník se stává terčem útoků svých kolegů. Tyto útoky jsou zpočátku ojedinělé, ale postupem doby nabývají na systematičnosti a promyšlenosti.
Jaká může být podoba těchto útoků, si ukážeme později.
V tomto období rapidně klesá sebedůvěra oběti, její pracovní výkonnost, psychický stav se zhoršuje a rovněž se počíná zhoršovat i zdravotní stav oběti.
Postižený člověk si neodpočine ani o víkendu – vidina počátku nového týdne a nového kola týrání působí jako duši svírající obruč. Výkonnost postiženého pracovníka prudce klesá a neustálé psychické napětí z něj učiní opravdu problémovou osobnost
Následuje třetí fáze – případ se stává oficiálním. Pracovník má neustálé konflikty, neustálé psychické napětí se promítne negativně i do jeho či jejího zdravotního stavu. Zvyšuje se tedy i nemocnost postiženého pracovníka. Logicky se prudce zhoršuje i pracovní výkonnost oběti pracující v podmínkách neustálého psychického vypětí.
Oběť pod tlakem opravdu začíná hromadit chyby, což je pro její nepřátelské okolí důkaz o její „problémovosti“ a rovněž i důkazem toho, že ji její okolí posuzuje „objektivně“.
Dochází tak ke klasické záměně příčiny a následku.
V této fázi se do problému zapojují i nadřízení.
Časté neschopnosti a zhoršení pracovní výkonnosti postiženého pracovníka staví vedení před nutnost nějak takový případ řešit.

Zdánlivě, na první pohled, se zdá být vše jasné – problém je v osobnosti, kázni, píli a motivaci postiženého pracovníka.
To, že byl do svého neutěšeného stavu doslova vehnán, málokoho zajímá a zejména málokoho napadne.
Následuje obvyklý kolotoč - pohovory s vedoucím, ultimáta, sliby. A samotní nadřízení, kteří se do té doby snažili zachovávat od případu odstup, se obrátí proti oběti.
Ve čtvrté fázi následuje oficiální vyloučení z kolektivu. (Neoficiálně, ale o to pádněji, byl pracovník z kolektivu vyloučen již dříve).
Pracovník je překládán z oddělení do oddělení, omezují se jeho či její kompetence, je stále kontrolován a vše se připravuje na jeho či její odchod.
Příště si povíme něco o metodách a strategiích mobbingu.

        
Reklama