Když jsme před lety s kamarádem Pepou seděli spolu na prvním stupni v lavici a na švp jsme vyhráli pěveckou soutěž se svérázným duetem Beskyde Beskyde, a jednou takhle cestou ze školy jsme spočítali, že nám bude 20 v roce 2000, připadali jsme si rázem jaksi předurčení a šli to oslavit. Koupili jsme si sáček oranžového Vitacitu a domů jsme pak přišli o 3 hodiny později, každý s pomerančovou dlaní. Bez toho jsem se letos, stejně jako už pěknou řádku let, musela obejít, ale zato mně na úsvitu roku 2007 došlo, co se rozumí tím „černo okýbača".  Tedy vlastně kdo v té písni ty ovečky zatáča. Snad za to mohl čerstvý beskydský vzduch z okýnka nad umývadlem, snad vodka s džusem (pomerančovým)... Jako okýbača, ovšem s očima pěkně rudýma, jsem si najednou připadala i já – a tak mě ten objev v zrcadle zmohl, že jsem si natáhla černou košulenku a šla se z toho vyspat. Mimochodem, taky k vám chvíle podobného hospodského osvícení přicházejí na toaletách příslušeného podniku? :-)
Třeba tam letos přijdu i na to, k čemu jsme to s Pepou vlastně byli předurčeni.
Až přijde večer domů, musím se ho na to zeptat...

Hodně štěstí všem, nejen z 1980 :-)

Lucie B.


Milá Lucie B.,
vám se asi musela pěkně zatáčať hlavinka. Nevezmete Vitacit zase na milost? Ale on už se asi nevyrábí...

Reklama