Ráno se probudím ve své ebenové posteli s nebesy.
Ještě jednou se rozkošnicky protáhnu v hedvábně saténových poduškách a vyjdu na terasu s výhledem na moře.
Slastně přivřu oči a nechám se opájet omamnou vůní slané vody a květin.
Zahradník je právě stříhá do vázy.
Po koupeli sejdu po schodech do jídelny, lehce posnídám a vyjedu si na koni.
Báječně si tak pročistím hlavu a popřemýšlím o odpoledním programu. Mám jet na golf nebo s přáteli na jachtu?
Asi pojedu na nákupy, večer jdu přece na party, tak musím oslnit.
“Tak doooost, to se nedá poslouchat,“ přervaly jsme surově její kýčovitou představu o luxusu.

Zase jsme se po dlouhé době sešly a přišla řeč na luxus.

Každá jsme úplně jinde. Pro jednu to je kabelka od Vuittona, pro holku na mateřské chvilka pro sebe.
Někdo si pod pojmem luxus představuje doživotní rentu, Rolls-Royce se šoférem a vilu na pobřeží.
Pro někoho je luxusem volný čas.
Já jsem si naposledy vychutnala luxus na týdenní dovolené na Kanárech.
Až jsem se trochu styděla a trápila  otázkou: “Není to pro mě zbytečný luxus? Vdaná ženská, matka dvou dětí a jede si sama uprostřed zimních plískanic válet šunky k moři? Co si tu beze mne počnou?“

Ptám se kolegyň v redakci, co je luxusem pro ně.
Obracím se na Miru. Pohlédne na mě svýma hnědosmutnýma očima a odpoví jedním slovem: “Zdraví.“
Zamrazí mě.
Pro hyperaktivní Natálii je luxusem „spánok“. Obyčajný spánok.
Nedivím se.
A pro nejmladší křehkou Ivetu zas bezkonfliktní příbuzenstvo. Zarazí mě to.
A Markéta?
“Světlo v bytě a slunce.“

Slunce je luxusem pro nás všechny už hezkých pár měsíců. Na tom se snad shodneme všechny a všichni. Dopřeji si ten luxus a troufnu si promluvit za veškerou populaci, zvířenu a květenu v těchto zeměpisných končinách.


A co je luxusem pro vás, milé ženy-in?
Je to zlatá kreditní karta?
Norkový kožich, dovolená na Maledivách?
Nebo jsou to zcela prozaické věci?
Jaký luxus byste si chtěla dopřát? Nebo jaký jste si dopřála?
Nestyďte se za svá i odvážná přání a svěřte se nám.

Reklama