Když muž bije ženu nebo neplatí na děti, je jasné, že jde o nezdravý vztah a je nutné z něho rázně utéct, případně zasáhnout jinak. Jsou však případy, které na první pohled vypadají spíše úsměvně, ale ve svém jádru pro jejich aktéry mohou být časem stejně neúnosné jako ty předchozí.

Stejně tak to měla Dominika (27), která se některým situacím ze svého manželského života při vyprávění sice ještě směje, aby odlehčila svoje trápení a zdůraznila komičnost některých událostí, které by si z fleku zasloužily své místo v nějaké hodně špatné černé komedii, ale z jejího chování je jasné, že už takto nemůže dál.

husband

  • A začalo to přitom tak nevinně, někdo by dokonce řekl, že přímo romanticky…

S Karlem jsem se seznámila krátce po maturitě. Byl nesmělý a nenaléhal na mě, tím mě asi okouzlil. Stejně jako tím, že mi pravidelně každý měsíc nosil ke dni našeho seznámení kytici růží,“ vypráví o začátcích svého vztahu Dominika, na kterou prý zapůsobilo i to, že ji ihned představil doma a začal o ní mluvit jako o své nevěstě. „Zatímco ostatní holky nemohly najít toho pravého, já jsem najednou měla svého prince,“ usměje se trochu hořce žena, která přiznává, že ji asi trochu jeho počínání mělo varovat, ale hned dodává zásadní poznatek: „Ale co víte o životě v osmnácti, že?

  • Romantická pohádka pokračovala bez sebemenšího mráčku několik měsíců. Dominika nastoupila do práce a téměř každý večer trávila se svým přítelem, který ji vždy doprovodil až domů.

Čas si našla ale i na své kamarádky a zájmy, když Karel sem tam odjížděl na svůj oblíbený golf, takže vše skutečně vypadalo ideálně.

Po roce a půl Dominika zjistila, že je těhotná a Karel by štěstím bez sebe a hned plánoval onu svatbu, o které vlastně mluvil od prvního dne. Právě na ní se ovšem objevil ten první pomyslný mráček – Karel si totiž nepřál, aby Dominika na svatbu pozvala své přátele, on prý své také zvát nebude. Udělají si malou příjemnou oslavu svého dne v úzkém kruhu rodinném.

  • Nejdřív byla nevěsta trochu zklamaná, ale nakonec svoji rozmrzelost zahnala a dál se dívala na svůj život optimisticky.

Další události byly celkem bezproblémové. Dominika porodila zdravého kluka, z kterého byl její manžel nadšený. A šťastná rodinka si užívala společných dní – procházky, výlety, dovolené.

Když byly synovi tři roky, Dominika začala uvažovat, že nastoupí na částečný úvazek do práce a také by se začala opět ráda více stýkat se známými a rodinou, protože celou dobu byla vlastně jen se synem a manželem.Jsi moje žena, tak budeš doma,“ rozhodl ovšem Karel, který jí následně vysvětlil, že se neženil proto, aby byl po příchodu z práce doma sám.

Tehdy si začala Dominika uvědomovat, že ve vztahu cítí strašnou nesvobodu. Pokud bylo vše podle manželova přání, prožívala ráj na zemi. Když se však její názor nebo konání malinko lišily od toho, co si přál její partner, ukázal svou dosud zapíranou podobu. „Dlouhé diskuse, v kterých mě jako obratný řečník vždy převálcoval a ve finále jsem díky jeho logickým a morálně správným argumentům vypadala jako ta špatná, která si neváží manželství, já, mě naprosto vyčerpávaly a vyčerpávají,“ přiznává Dominika, podle jejíž slov tento stav stále pokračuje a vyhrocuje se v nevídané absurdnosti.

Když se věnuji našemu synovi, prý se cítí odstrčený, stejně tak když jedu jednou za půl roku na pár dní navštívit své rodiče, nebo když si - nedej bože - vyjdu jednou za měsíc s kamarádkou na dvě tři hoďky večer sednout do kavárny,“ vyjmenovává některé manželovy výčitky Dominika, která je má na denním pořádku, protože k nim mnohdy stačí jen to, že se večer cítí unavená a chce si lehnout dřív než její muž, nebo když se věnuje ručním pracem, na které je celkem šikovná a ráda by je časem i prodávala.

  • Na vše má odpověď: Jsi moje žena a veškerý čas máš trávit se mnou.

Po zásadních slovních střetech pak Dominice dlouho a láskyplně vysvětluje, jak ji miluje, jaký je to romantik a že ona mu jeho představu o ideálním manželství stále ničí.  Většinou ji vezme na nějaký skutečně romantický výlet, ale po něm se vše vrátí do normálních kolejí, kdy Dominika nesmí na krok z domu. A když tak učiní, snesou se na její hlavu výčitky s vysvětlením, že žena má svého muže všude následovat a být jen s ním.

Občas si vzpomenu na film Vesničko má středisková, kde se Libuška Šafránková musela chodit k rybníku koukat, jak se její manžel potápí, tak přesně tak si připadám každý den,“ snaží se s humorem uzavřít vyprávění mladá žena. Ale člověku se nějak smát nechce…

A co si o tom myslíte vy, milé čtenářky? Proč myslíte, že se tak její manžel chová?

Přečtěte si také:

Žiji se špindírou!

Manžel měl žít v minulém století!

Načapala jsem svého přítele v choulostivé situaci

Reklama