Reklama

Čtenářka Iva K. má za sebou velmi bolestivý zážitek z císařského řezu. Ale poslala nám i úvahu nad filmem Lidice. S jejím závěrem se jistě ztotožníte. Děkuji Ivo K. za váš příspěvek. Někdy je potřeba se zastavit, zamyslet a podívat se na to, co děláme a o co se snažíme z nadhledu. Pak se naše problémy ukážou v jiném světle a jdou jednoduše vyřešit.

Přeji krásný den.

Je mnoho  bolestí. Od té tělesné, která se dá přežít až po tu duševní. Která dokáže potrápit člověka stejně a někdy mnohem víc. Chtěla bych napsat o bolesti při porodu. Byla šílená,  ale přežila jsem a dnes po půl  roce po porodu jsem už téměř vyléčená.

Rodila jsem dvakrát  přirozeně,  ale v třetí době porodní mi byl vždy udělán císař. Porodní bolesti jsou strašné. Měla jsem je bez mála devět hodin. Epidurál pak byla pro mě úžasná úleva a bolest okamžitě zmizela. Ale ten šok po císaři si nedokáže představit nikdo, kdo to nezažije. Nemohla jsem se posadit, vstát, otočit se a i kojení byl pro mne problém. 

Ze začátku jsem byla omámená opiáty a tři dny jen prospala. Pak už mne nutily sestřičky vstát a jít na záchod, do sprchy a hlavně posadit se. Při prvním porodu mě prostě sestra chytla za ruku a prudce zatáhla, že jsem si myslela, že tu bolest nevydržím a omdlím. Po druhém porodu si se mnou hrála sestra téměř půl hodiny, než se dílo podařilo a poprvé jsem si sedla.

Pak už je celý den jen podřízený bolesti. Sešitou deseticentimetrovou díru na podbřišku odlepí a začnou mě hned tahat stehy, lem kalhotek a celá rána při pokusu se postavit. Strašné, strašné a už nikdy víc.  Chodila jsem ze začátku skoro v předklonu, s rukou na břiše a pomalu, že by mě i želva předběhla.

O nic lepší to nebylo doma. Minimálně jeden měsíc mě jizva  bolela, než konečně pořádně srostla a vytáhly se stehy. Už poprvé jsem si říkala po této zkušenosti -  nikdy víc, a po druhé to samé. Dnes by mi další těhotenství stejně žádný doktor nedoporučil. Na rizikovém bych byla od začátku až do konce už kvůli věku.  

Nedávno dávali v televizi film Lidice. Celou tu historii jsem znala, ale po shlédnutí toho snímku, mě bolelo srdíčko ještě víc a  brečela jsem jako želva. Protože vím, jak moc dokáže mít máma ráda svoje děti, nedokážu si představit je dobrovolně svěřit nacistům a naprosto netušit kde jsou, kdo se o ně stará a na to nejhorší ani  nemyslet. Mluvím o té scéně na statku, kde byly děti matkám odebrány a všechny tušily, že je vidí naposled.

Myslím, že by si každá tu bolest po císaři se mnou vyměnila, jen aby nemusela cítit bolest ze ztráty dítěte. Ten strach o sebe, o nejbližší a své dítě musel být tak silný, že by se člověk i zbláznil. Takovou bolest bych opravdu nechtěla zažít. 

Donutil jste mě Radku se zamyslet nad životem a děkovat Bohu, že není válka, že jsem zdravá a z císaře jsem se už vyléčila a mám dvě zdravé děti. Co víc si člověk může přát.

Mějte se milé Ž-ínky krásně
Iva K.       
Text nebyl redakčně upraven


Dnešní téma dne je:

Jak jsem se vypořádala s bolestí?

  • Kdy jste cítila největší bolest?
  • Kdy jste poznala největší bolest?
  • Jak jste se s bolestí vypořádala?
  • Co vám na ní zabírá?
  • Co bolí nejvíce?
  • Pomohla jste někomu od bolesti?
  • Dělá vám bolest dobře?

Vaše příspěvky posílejte na redakční mail:

redakce@zena-in.cz

Jednu z vás, která přispěje k tématu dne a pobaví, donutí mne k zamyšlení, rozpláče, prostě zaujme moji pozornost odměním sedacím balónem, který zbaví vaše záda bolesti. Jeho cena je 500 Kč.

mic