to se dočtete v zajímavém příspěvku, který nám poslal čtenář s trefným nickem nebozacek. Lidským oslem v podobě úředního šimla to začíná a pokračuje smutně končícím příběhem jedné zahrádky

Škůdci na zahrádce Nic si nenalhávejme. Největším ze škůdců, a to nejen na zahrádce, byl, je a bude člověk. Protože tento, omezíme-li se nyní jen na zahradničení a zahrad ničení, je na rozdíl od ostatních škůdců živočišných schopen a ochoten sežrat tu i nesežratelné a vyplenit či podupat vše, co se mu zcizit nepodaří či je mu zhola k neužitku. O tom, co s naší zahrádkou dokáže spáchat takový lidský osel, tedy úřední šiml, dlící dejme tomu na finančním či katastrálním úřadě, jenž dokáže člověka ruinovat více než kdejaký prachsprostý zloděj, ani nemluvě.

A proti tomuto rodu škůdců v podstatě není stoprocentně účinné obrany. Možná to znáte.

Poté, co absolvujete maratonský běh po úřadech, je vám snad dopřáno obehnat si zahrádečku plotem. Plotem, jenž má ostatním dát najevo, že tu nemají co pohledávat. A je tím úroda spasena? Není. Přijdete za pár týdnů, dní či dokonce jen hodin a úroda je v trapu. A nejen úroda, nýbrž i plot samotný. Protože se komusi hodil k účelu témuž, případně tento spočinul zásluhou osob nepřizpůsobivých ve sběrně druhotných surovin a peníze za něj utržené v kasírtašce nejbližšího hospodského, kde tyto nespořádaný občan prolil hrdlem.

Takže se pozemek obežene oplocením jiného druhu. Postaví se zeď, klidně ne nepodobná té dávné berlínské. Výsledek? Kreativní spoluobčan vás v první etapě odškodní za prve způsobenou újmu tím, že do vás investuje sumu odpovídající ceně několika barev ve spreji. A vy jste majiteli tarasu, na němž se skví v lepším případě výtvarné umění neumětelovo, v případě horším pak nactiutrhačné vzkazy hanobící tu národ, tu rasu, tu přesvědčení a tu vás osobně. Nepříliš utěšující vám budiž útěcha, že tento počin nejednou nemá dlouhý život před sebou. Protože jakmile začne někdo někde v okolí stavět, zjistí, jak drahý je stavební materiál, a oč rychleji roste nedaleká stavba, o to rychleji jaksi mizí cihly ze zídky vaší. Až je tato děravou natolik, že se jí protáhne některý z parazitických poddruhů homo sapiens a začne opět plenit a plenit.

Na ochranu zbytků úrody a torza zídky si tak pořídíte psa. Nejlépe zlého, ale to je vlastně jedno. Protože dříve či později v nejlepším případě zjistíte, že postrádáte nejen další část ovoce, zeleniny a stavebního materiálu, ale i čtyřnohého přítele člověka samotného. Nelze se totiž nechat ukolébat faktem, že se v okolí nevyskytuje žádná asijská restaurace, protože i nejeden z nepřizpůsobivých našinců mívá různé chutě. A to, jak zmíněno v nejlepším případě. Protože jinak záhy zjistíte, že i takový ratlík se svou známkou, očkováním a lecčím dalším překoná nejednou vysoce hodnotu jím ochraňované vegetace, o nenasytném hafanovi typu Bohouše či maxipsa Fíka ani nemluvě. Na kolik pak mohou přijít soudní výlohy, je-li tento tvor v boji proti zlodějům úspěšným, ani nemluvě.

A tak, jste-li dostatečně kreativními, nakonec nastražíte na svých latifundiích pasti. Lhostejno zda ve formě jam na mamuta, želez na medvěda, samostřílů nebo minových polí. Tyto jsou zřejmě nejúčinnějšími a odradí kdekoho. Zato neodradí-li… Sklapne past. Přičemž se v této ocitne nejen zlotřilec, ale následně nejspíše i vy sami. Protože zřejmě málokomu v minulosti uniklo v médiích to, jak skončili před soudní stolicí jiní úspěšní lovci lidských parazitů. Bohužel…

A tak nakonec dospěje člověk k poznání, že nejlevnějším a zároveň nejúspěšnějším způsobem boje proti lidským škůdcům je záhony zrušit, zatravnit a šmytec. Nesklidí tak rovněž nic, nesklidí však ani posměch ze strany zlodějů a zlomyslníků a nečeká na něj ani pomyslná oprátka. A nakoupit plody plné vitamínů, dusičnanů, pesticidů, plísně, hniloby a jiných laskomin v obchodě je nakonec daleko levnější než sebeobrana proti vyvrhelům.

Alespoň do chvíle, než zlovolný živel zklamaný absencí zcizitelných plodin ukradne či zdemoluje prostě něco jiného.

Nevyhovuje-li pak někomu řešení ve formě rezignace, musí leda čekat. Čekat, až se problém vyřeší sám. Až se lidstvo, jak tomu leccos z našeho okolí nasvědčuje, vyhubí samo. Ovšem i zde je jedno úskalí. K čemu pak totiž bude vzkvétající zahrádka, nebudeme-li už my?

Nebozacek

Milý Nebozacku, po přečtení vašeho příspěvku se vůbec nedivím, že jste si zvolil právě takový nick. Bohužel, většině z nás mluvíte z duše. Děkuji za smutné, leč pravdivé počtení.

Text nebyl redakčně upraven

Vidíte to také tak, milé ženy-in? Nebo na vaší zahradě řádí méně škodlivá škodná, se kterou si poradíte? napíšete nám atké na dnešní téma?

Na vaše příspěvky se těším na adrese: redakce@zena-in.cz

Reklama