Vztahy

Co dokáže pravnouček

Dobrý den,
takové krásné ranní pohlazení byl článek o babičce - a tím mi připomněl tu naši.
 
První vzpomínky začínají ve chvíli, kdy umíral děda po mrtvici a já, malá prvňačka se snažím babičku marně nějak rozveselit. Navazující vzpomínka už je ve znamení sestěhování ze dvou menších bytů do jednoho společného, kde měla babička svůj pokoj, ale zároveň byla obklopena ruchem čtyřčlenné rodiny.
 
Mamka nikdy nedovolila, aby nám babička dělala "hospodyni", snažila se stihnout vše, a babička si hospodařila zase pro sebe. Ale ta jistota, že doma někdo bude, když se děti vrací ze školy, o prázdninách, při nepřítomnosti rodičů - ta jistě byla velmi potřebná.
 
Pamatuji si jedinou knížku, ze které nám babička četla - a to byly Karafiátovi Broučci. A ještě drobná perlička - navždy jsem pro ni byla "Miruškou", jméno mojí mamky. Mé vlastní jí nějak nešlo do pusy. Však také kdyby mi to jméno "nevyfoukla" sestřenice, která se narodila 3 měsíce přede mnou (a dostala to jméno po svém tátovi Mirkovi), určitě bych ho měla i doopravdy!
 
Babička později začala znovu chodit i do práce, nejdříve přijala místo v prádelně u kalandru, což musela být  dřina. A později se uplatnila jako pokojská v hotelu, tam se jí mezi lidmi velmi líbilo. Byla totiž taková dobrodružná povaha!
 
Pocházela z početné rodiny. Otec zemřel na následky zranění z 1. světové války, vychovávala je nemocná maminka a slepá babička, zažili dost bídy, ale "plíšek na polívku", jak babička vyprávěla, jí hrdá maminka zahodila a nedovolila, aby jim charita pomáhala... Tak babička získávala přilepšení za úsluhy pro bohatší sousedy. Později zůstali sourozenci sami, mladší museli do domova a starší k poručníkům. Babička se tam dobře necítila, a jen co uběhla povinná doba (myslím 21 let) - šup, do života! Sama si  vybojovala svoje místo na slunci, byla kuchařkou v lepší rodině, a to již měla svoji dceru (moji mamku).
 
Vždy ráda zpívala a tancovala, hezky se strojila, a "na stará kolena" se naučila i kouřit, vychutnávat kafíčko nebo lakovat nehty. Byla hodně nemocná, často musela protrpět nějaký ten týden v nemocnici, ale nikdy se nevzdávala a jezdila pak také často do lázní, nejraději do Varů, až do 80 let! Byly to její tajné zážitky, ale nikdy se už s žádným mužem nesblížila, svého manžela totiž bezmezně milovala, i když byl po těžké nemoci invalidní a zemřel poměrně mladý - tehdy nebylo babičce ani 60, nesla to velmi těžko, ale život musel jít dál...
 
Dokud to jen trochu šlo, denně chodívala na hřbitov! Často mluvila o smrti, že už ji nebaví žít, že si obstará nějaké prášky - a tu se mi narodil Tom, první miminko v rodině! Bylo mi teprve 19 a ještě jsem studovala. Babička nastoupila v 71 do "první linie" a celé 3 roky, než šel do školky, byl Tom její láska na plný úvazek. Určitě jí prodloužil život, přes všechny ty sužující nemoci (brala denně asi 10 druhů léků) s námi byla do 88 let!
 
Několik posledních let už nebylo snadných, ale odešla pak náhle, tiše a bez trápení, které by si určitě nezasloužila. Naše babička Anička bude mít v mém srdci vždycky místo, na kterém svítí sluníčko, je tam klid, nikomu se tam neubližuje a vše plyne přirozeným tempem. Její jméno nese dál vnučka Anička (neteřinka, já měla jen kluky...).
Byla to taková idylka, pohádka... o babičce-prababičce.
tomáš

--------------------

Moc hezké! Až mi z toho vyprávění zvlhly oči. Díky.....

Na příběhy o Vašich babičkách netrpělivě čekám na našem redakčním e-mailu redakce@zena-in.cz . Pojďme si ve společnosti našich milovaných babiček udělat krásný den....

 


   
10.05.2005 - Láska a vztahy - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. avatar
    [1] Žábina [*]

    ano, měla pro co žít

    superkarma: 0 10.05.2005, 11:05:15

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme