První pomoc poskytnutá bezprostředně po úrazu je mnohdy rozhodující pro celý další osud (nejen) poraněného dítěte.
Proto na tuto skutečnost pamatuje i trestní zákoník, který obsahuje paragraf, podle něhož je povinen první pomoc poskytnout každý, pokud tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného.
Zvláštní kategorii pak tvoří řidiči, kteří tuto povinnost mají v zákoně uloženu jmenovitě.

Víte však, co dělat, než přijede sanita? Pokud ano, pak jsou možná následující řádky pro Vás nošením „dříví do lesa“, pokud ne, věříme, že Vám informace přijdou rozhodně vhod:

- Situace na místě úrazu bývá někdy dramatická. Proto je prvním požadavkem na toho, kdo poskytuje první pomoc, rozvaha a klid. Snažit se reagovat bez emocí a energicky organizovat. 
- Raněného zajistíme před rizikem případného dalšího poranění i před nepříznivými klimatickými podmínkami.
- Telefonicky přivoláme zdravotnickou pomoc na čísle 155, u dopravních nehod kontaktujeme i policii na čísle 158.
Telefonické přivolání musí obsahovat následující informace: kdo volá, kdy a kde se nehoda stala, stručnou charakteristiku události, počet zraněných.
Do příjezdu lékaře zraněného neopouštíme.
- Raněného je nutno uložit na bezpečné, relativně klidné místo, kde by byl chráněn i před nepříznivými klimatickými podmínkami.
Při šetrném přenášení je nutno dbát na to, aby raněný nebyl zvedán za ruce a nohy.
Měl by mít podloženou hlavu a záda. Je-li zachránce pouze jeden, je lépe zraněného táhnout v ose těla za šaty nebo za podpaží.

Dobře, teď tedy již víme, co před příjezdem sanity a lékaře.
Většinou je ale potřeba i nějaká (byť základní) první pomoc. Jak na to?

- Naší povinností je zabezpečit základní životní funkce raněného. Staráme se tedy v prvé řadě o dostatečnou plicní ventilaci a dostatečnou činnost krevního oběhu.

- Pokud má raněný zachováno vědomí a je schopen slovního kontaktu, soustředíme se na jeho uklidnění. Pokud je raněný v bezvědomí, věnujeme pozornost dýchání – zkontrolujeme, zda jsou dýchací cesty volné – tedy zda v ústní dutině není krev, zvratky, tekutina, vylomené zuby či zubní protéza…
Aby nedocházelo k zapadnutí jazyka, můžeme předsunout spodní čelist dopředu.
- Pokud raněný nedýchá, musíme zahájit umělé dýchání z úst do úst – frekvencí 12 vdechů za minutu vdechujeme do zachraňovaného vzduch ze svých plic. Po několika vdeších pak zkontrolujeme, zda je na krčních tepnách patrný puls. Jestliže puls nenahmatáme, musíme přistoupit k srdeční masáži.

Po zajištění ventilace a srdeční akce se můžeme věnovat zevnímu krvácení.
Do rány nebudeme sypat žádné zásypy a při laické pomoci můžeme upustit i od použití desinfekce. Ránu přikryjeme silnou vrstvou gázy a na ni můžeme přiložit ještě silnou vrstvu vaty. Tento kryt upevníme přiložením pevně ovinutého obinadla – dojde tak k vtlačení gázy přímo do rány a ke kompresi cév v místě poranění.
Dojde–li však k roztržení velkých cév a krev z rány rytmicky vytéká nebo stříká, je nutné mezi ránu a trup přiložit škrtidlo. (Ideální je široký pás gumy, lze použít řemen, šle, elastické obinadlo).
Pokud ale postižený krvácí v oblasti krku, podpažní jamky nebo třísel, škrtidlo se nám přiložit nepodaří. Nesmíme váhat a krvácející místo komprimujeme prsty bez ohledu na sterilitu. Z těchto oblastí totiž může raněný vykrvácet během několika minut!

O tom, že bychom poraněnému neměli podávat nic k jídlu ani k pití (jelikož se dá předpokládat, že bude v nemocnici urgentně operován), asi není třeba se podrobněji rozepisovat, stejně tak ani o tom, že zlomeniny je třeba znehybnit dlahou (i improvizovanou).

Zastavíme se dnes ještě u některých dalších zásad:
- U popálení nebo opaření místo zchladíme proudem čisté vody. Popáleniny nepotíráme ani nezasypáváme! Po ochlazení je pouze zakryjeme čistým obvazem. Z popálenin neodstraňujeme ani cizí látky (textil, asfalt atd.)
- U bodných poranění se při první pomoci nesnažíme odstranit z ran cizí tělesa, protože při odstraňování z těla by mohlo dojít k řadě závažných komplikací.
- Při zásahu elektrickým proudem přerušíme obvod (postižený se pro svalovou křeč nemůže oddělit od vodiče) a provádíme oživování až do příchodu lékaře. 
- Při otravách (pokud je postižený při vědomí) se snažíme vyvolat zvracení.

Domníváte se, že byste si poradili? Pokud ano, dá se vám gratulovat. Pokud ne, čtěte i další díl našeho seriálu – tentokrát zaměřený na domácí úrazy dětí a jejich prevenci.

Zpracováno podle publikace Rozhodni se vydané pro obecně prospěšnou společnost Podaná ruka
více: www.detstvibezurazu.cz

   

         
Reklama