Reklama

dead

Nastává doba chalupaření, výletů i letních veselic a s tím spojených častějších jízd autem. Na silnici vás může potkat všelicos, například střet se zvířetem.

Lepší je do zvířete narazit, než se mu vyhýbat... Aspoň tohle tvrdí odborníci po simulovaných zkouškách, kdy auta v laboratořích narážela do zvířecích figurín.

Nejprve auto najelo do skupiny zvířat v rychlosti 80 km/h. Škody na autě byly velké, ale k ohrožení lidí na životech nedošlo. Poté instruktoři zvolili manévr, při kterém se zvířeti snažili vyhnout. Dostali se tím ale sami do nebezpečí srážky s protijedoucím vozidlem. Navíc takový ostrý manévr může auto dostat do smyku.

Prevence

Nejlepší je, když auto ubrzdíte ještě před nárazem, ale to se vždy povést nemusí. Sledujte proto značky, které na zvýšený výskyt zvěře upozorňují, a maximálně zpomalte jízdu. Pokud to není naprosto nevyhnutelné, v noci vypněte dálková světla, která zvířata děsí a oslňují. Nedržte se přímo u krajnice, kde zvířata občas postávají. Jste-li na silnici sami a proti vám žádné auto nejede, rozhodně se ale snažte zvířeti vyhnout a zbytečně do něj nenarážet.

Zabila jsem koloucha

Můj vlastní příběh veselý není. Se zvířetem jsem se na silnici střetla několikrát, ale vždy to bylo v noci, kdy jsem na cestě byla sama, a podařilo se mi stočit volant, takže jsme zvíře, já i auto vyvázli bez úhony.

Jednou se to však nepodařilo a já jsem zabila malého kolouška. Už je to mnoho let, ale stále mi ho je moc líto. Jela jsem na chalupě v Jižních Čechách v noci z návštěvy u kamarádky. Dálková světla zářila a z mého auta vlastně byla obrovská světelná koule. A pod tuhle kouli se vrhla srna se svým mládětem. Vběhla pod kola zcela nečekaně z meze u silnice a oslněná dálkovými reflektory zůstala stát jako přimražená. Strhla jsem volant na stranu, a v tom jsem ucítila dutý náraz. Srna to však nebyla, ta odběhla do lesa na druhé straně silnice. Zastavila jsem, vystoupila z auta a šla se podívat. Pod koly mi ležel mrtvý kolouch. Byl malý asi jako dalmatin a stál za svou mámou, která vyplašeně zírala na řítící se stroj. Jí se utéct podařilo, kolouškovi už ne. Odtáhla jsem brečíc zvíře na mez a nechala ho tam. Nevěděla jsem, co s ním dělat. Proto jsem to nyní zjišťovala v Českomoravské myslivecké jednotě.

Jak jednat po nehodě?

Kontaktovat policii, která by měla znát spojení na uživatele honitby. Ten má pak za povinnost mrtvé zvíře odklidit. V případě, že nechcete volat policii, stačí vytočit číslo na Českého mysliveckého svazu toho kraje, kde vám poradí, co dál.

Jestli vás napadne vystrojit zvěřinové hody, po právní stránce se dopouštíte krádeže a pytláctví, protože i mrtvé zvíře je majetkem myslivců. Navíc riskujete nákazu parazity (vysoká zvěř), tularémií, brucelózou (zajíci) či trichinelózou (divoká prasata), kterými lesní zvířata občas trpí.

Statistika

Statistiky pojišťoven už ukazují, že střetů se zvířaty je nejvíce v říjnu po sklizních na poli. Kritické jsou také ranní hodiny, kdy se nad vozovkou drží mlha. Centra dopravního výzkumu uvádějí, že pod koly aut zahyne až devět tisíc kusů zvěře ročně. Skutečný počet střetů ale nezná nikdo, protože ne každý svůj karambol nahlásí.

Už jste někdy srazili zvíře?