Bulvár

Co děláš dnes večer? Nemám čas, letím…

Snily jste už jako malé o tom, jaké by to bylo „lítat po nebesích“? Některým z nás se toto přání splnilo. Jsou letuškami. Ano, jejich povolání rozhodně nelze považovat za nudné, ale lze ho pokládat i za povolání snů? O své zkušenosti se s námi podělila mladá dáma Martina, která k letectví přičichla již po střední škole a nyní, ve svých 27 letech, zkouší štěstí na povrchu zemském. O krásách a úskalích létání a svém rozhodnutí pověsit kariéru palubní stevardky na hřebík nám pověděla v následujícím rozhovoru.

martina

Pro začátek trocha stereotypu, prozraď nám, Martino, jak si se ke kariéře palubní stevardky dostala?
Přihlásila jsem se na výběrové řízení, jež moje tehdejší letecká společnost vyhlašovala zhruba jednou za tři roky dle potřeby. Prošla jsem všemi pěti koly výběrového řízení, dále úspěšně absolvovala následný výcvik plus všechny zkušební lety, a pak už jsem hrdě vyrazila na palubu s „křídly“ na prsou.

Bylo létání vždy tvým snem?
Popravdě ano. Nadchla jsem se pro létání už v době, když mi bylo 10 let a já poprvé letěla letadlem s rodiči do Bulharska, tehdy ještě túčkem (Tupolev TU 154). Nevěděla jsem sice, co práce letušky obnáší, ale přála jsem si, aby ten pocit z létání byl každodenní realitou, ne jen letní dovolenkovou záležitostí.

letuška

Pamatuješ si na svůj první let?
Ano, zcela jasně. Můj úplně první let v posádce byla noční linka Praha–Atény, která patřila mezi mé tzv. vyváděcí lety, kdy jsem byla v posádce „navíc“, abych si mohla prohlédnout letadlo za letu, vidět palubní servis v praxi, osahat si záchranné vybavení. Pamatuji si, že jsem tenkrát byla velmi nervózní, ale má tehdejší posádka pro mě byla velkou oporou a utvrzovala mě, že jsem si svou budoucí kariéru zvolila dobře.

Vysvětlíš nám, laikům, co vše běžnému letu v tvém případě předcházelo?
Beze všeho (smích). Běžnému letu předchází dostatečná příprava, fyzická i mentální. Pro mě bylo vždy důležité si na let dostatečně odpočinout, připravit si k němu potřebné informace, tzn. čas odletu/příletu z a do destinace nejlépe ve třech světových časech (čas v letišti odletu, čas v letišti příletu a čas UTC – Coordinated Universal Time, kdy jsou jednotlivá časová pásma definována jeho odchylkami, např. v ČR UTC + 1 (hod) v zimním období, UTC + 2 (hod) v letním období). A samozřejmě zopakování si rozmístění nouzových a záchranných prostředků, jež jsem prováděla před každým letem.

letuška

A k tomu všemu musíš nejprve absolvovat fyzicky i psychicky poměrně dosti náročný pozemní výcvik, nemýlím-li se?
Přesně tak. Než jsi „vpuštěna“ do nebes, nejprve skládáš psychologické testy a zkoušku zdravotní způsobilosti (vyšetření sluchu, zraku, činnosti srdce, přes vrozené vady a různé dysfunkce, které by omezovaly tvůj pohyb až po měření cholesterolu v krvi). Poté následuje výcvik, který trvá 6 týdnů. Též jsem byla testována ze dvou světových jazyků – anglického a německého.

Můžeš nám výcvik blíže popsat?
Jistě. Výcvik probíhá denně i o víkendech a v jeho rámci například nacvičuješ záchranu cestujících při evakuaci, kdy stále dokola sjíždíš po nafouknutých skluzech z modelu trupu letadla ve výcvikovém středisku. Když už jsem „jela“ dolů asi po patnácté, chtělo se mi vážně brečet (smích). Další součástí je též výuka odborných „předmětů“, z nichž v závěru skládáš zkoušky. Jako například: první pomoc, meteorologie, odborná angličtina, bezpečnost, základní letecká terminologie, teorie letu a taky například jak zneškodnit bombu a zpacifikovat případného teroristu (smích).

Upřímně, Martino, nastala v tvé kariéře letušky chvíle, kdy jsi se i ty skutečně bála?
Jistě, bála! A jak… (smích). Jedno léto, kdy v Evropě panovaly špatné povětrnostní podmínky, a my jsme přistávali na Sicílii, byla jsem si téměř jistá, že musíme křídlem štrejchnout o přistávací dráhu. Vše ovšem dobře dopadlo, ale byl to děsivý pocit.

letuška

A co strach o cestující, panoval ve tvém případě někdy?
Samozřejmě. Obzvláště jsem se bála o život starších a nemocných cestujících, kteří vypadali, že let kvůli přetlaku v kabině nepřežijí. Například při letu do Tel Avivu jsme podávali pasažérovi kyslík, neboť ztrácel vědomí. Podobných případů bylo více. Dle mých zkušeností většina zdravotních komplikací tkví v podcenění podmínek na palubě letadla, kdy si cestující zapomenou vzít k ruce své léky na tlak, cukrovku, před letem dostatečně nepíjí a řádně se nenají. Tím si zadělávají minimálně na omdlení.

A teď trochu odlehčíme. Máš pro nás nějakou kuriózní historku/situaci, která se ti zcela jistě během tvé kariéry stala?
Bylo jich samozřejmě vícero, teď si však živě vybavuji například příhodu, která se mi stala na lince ze Stockholmu do Prahy. Při demonstraci použití kyslíkové masky se mi před stovkou cestujících zamotala její část do drdolu. Má kolegyně v tu chvíli již přešla v hlášení k použití záchranných vest umístěných pod sedadlem, a já si stále bezmocně rozmotávala masku z vlasů. Pobavili jsme se tenkrát všichni (smích).

letuška

A co pasažéři? Máš nějaké své „národnostní oblíbence“?
(smích) Pasažéři jsou naše zlatíčka, uděláme, co jim na očích vidíme. Náš zákazník, náš pán. Upřímně jsem však nejraději létala se Skandinávci. Jsou vychovaní, slušní, mají vysokou kulturu cestování. Není zde jazyková bariéra, neboť hovoří plynně anglicky. Nejtěžší lety jsem zažívala s blízkovýchodními cestujícími, v jejichž očích jsou letušky jejich privátní služebné. Nelze však příliš generalizovat. Štval mě jak Čech, tak Žid, potěšil a pochválil jak Brňák, tak Egypťan. Mám ráda všechny lidi dobré vůle (smích).

Přemýšlela jsi někdy, jak tě tvoji cestující skutečně vnímají?
Ano, mnohokrát. Cestující tě většinou vnímá jako „servírku“ na palubě. A tak to má i být. Ale jsi zároveň i zdravotní sestrou, vychovatelkou, někdy krotitelkou dravé zvěře (zvláště na letech s italskou mládeží) a též i opravářkou (ano, občas se něco rozbije, cestující vyhodí z pantu dveře od toalety) a uklízečkou (i v případě náhlé nevolnosti, kdy nestačí počet sáčků pro tento případ určených). Při tom všem se ovšem stále usmíváš, máš dokonalý make-up a rtěnka ti ladí s odstínem laku na nehty. Samozřejmě i účes pevně drží za jakékoliv situace (smích).

letuška

Podělíš se s námi o své denní předletové emoce?
Ráda. Před každým letem jsem pociťovala drobnou nervozitu, jistou dávku napětí. Nevím, jak to přesně vysvětlit. I když jsem už lety počítala po stovkách, přece jen pracuješ v deseti a více tisících metrech nad zemí a závisí na tobě životy ostatních. Těch, kteří třeba celý rok šetří peníze, aby mohli jet na dovolenou, chceš pro ně udělat maximum, aby byli spokojeni a na let vzpomínali v dobrém.

Povolání letušky bývá spjato s obdivnými reakcemi okolí. Jak to bylo ve tvém případě?
Reakce okolí bývaly rozporuplné. Obdivné i závistivé. Moji přátelé a blízcí mi v tomto ovšem vždy fandili a byli velkou oporou. Poslouchali mé příběhy z paluby a měli trpělivost při domlouvání schůzek, patří jim za to dík. (Není zač, má milá! – pozn. redaktorky).

Jak osobně vnímáš společností poměrně vžitý názor: stevard/ka = prestižní job, při jehož výkonu mohu nejen cestovat, ale předně si užívat nestereotypního způsobu života?
Ono předně záleží na tom, u jaké letecké společnosti pracuješ, respektive do jakých méně či více vzdálených destinací posílá své cestující a s nimi i posádky, které mají možnost strávit v dané zemi pár dní, než opět poletí zpět. Mně, ačkoliv jsem zatím nelétala u nejprestižnějších světových aerolinií, se i tak podařilo pobýt pracovně například v Moskvě, Athénách, Lisabonu, Paříži, Maskatu, Dublinu, Manchesteru, Bilbau.

letuška

Všem našim vnímavým čtenářům muselo již dojít, že hovoříme v minulém čase, neboť se momentálně spíše pohybuješ po zemském povrchu, můžeš nám prozradit, co se stalo?
U letecké společnosti, pro kterou jsem létala loňský rok, jsem měla kontrakt pouze sezónně, tedy na půl roku. S koncem smlouvy skončila (prozatím) i má letecká kariéra.

Jak si se s tím vyrovnala?
Každý, kdo se někdy pohyboval v letecké dopravě, při každé příležitosti zvedá hlavu vzhůru k obloze, pozoruje letadla a pro sebe určuje, kam asi letí. Já jsem létání a letadla milovala už jako malá a troufám si říci, že je to má doživotní vášeň. Povolání letušky mi jen „dalo“, nenalezla jsem nic, co by mi „vzalo“. Naučila jsem se zvládat stresové situace s přehledem, nebrat si věci příliš osobně, dívat se na problémy s nadhledem (a z výšky 37 000 feetů). Stále je pro mne těžké vyrovnat se s rutinní pracovní dobou 9:00–17:00, chybí mi „pocit křídel“ a života sbaleného do kabinového zavazadla.

letuška

Uvažuješ, že se k létání opět profesně vrátíš?
Jasně, ale nechám to osudu (smích).

Jaký je to pro tebe tedy pocit mít křídla (byť plechová)?
Ten nejkrásnější na světě! Nesnesitelná lehkost bytí. Svoboda.

Na závěr trošku indiskrétní otázka: Máš dnes večer čas?
Čas? Na tebe vždycky! (šibalský smích).

letuška

Děkuji za rozhovor.

Čtěte také:

   
02.04.2014 - Společnost - autor: Veronika Pavlíková

Komentáře:

  1. [10] Verunka Linhartová [*]

    danca79 — #1Travel Service ma jak červené nehty tak červené rtěnky

    superkarma: 0 14.08.2015, 20:56:23
  2. avatar
    [9] wich [*]

    Buczeq: ono to vypada jako uzasna prace, ale ty holky z tech zemi znaji vetsinou jen letiste a hotel a vecne resi pasmovou nemoc, takze to, co navenek vypada jako super prace, ma i svou tvrdou dan.

    superkarma: 0 02.04.2014, 18:03:01
  3. [8] holedajan [*]

    To musí být super pořád lítat :) Navíc, když se u toho podíváte do různých zemí

    superkarma: 0 02.04.2014, 17:27:16
  4. avatar
    [7] wich [*]

    Danca79: soulad rtenek vzdycky vidam na letech Turkish A. Moc hezke hokky jedna vedle druhe. Bida je Travel servis, s tema bych ale neletela z bezpecnostnich duvodu, je to hnus ty jejich vergly.

    superkarma: 0 02.04.2014, 16:28:38
  5. [6] halflive [*]

    podle uniformy je to ČSA a pak Travel Service,,no je to vlastně taková barmanka ve vzduchuSml16

    superkarma: 0 02.04.2014, 13:26:32
  6. avatar
    [5] kobližka [*]

    lenkin — #4 Myslím,že většině lidí tady je úplně jedno,kde se učíš cizí jazyk,takže tady neinzeruj!

    superkarma: 4 02.04.2014, 10:22:19
  7. [4] lenkin [*]

    To musí být opravdu skvělá práce. Boužel s mou znalostí jazyků by to asi nešlo. Teprve jsem začala chodit na kurzy angličtiny o němčině raději ani nemluvím.

    1. na komentář reaguje kobližka — #5
    superkarma: 0 02.04.2014, 09:14:52
  8. avatar
    [3] evelyn [*]

    Jsem cetla dva pribehy letusek, co pracovaly u aerolinek Spojenych Emiratu, jeste po nekolika letech pri vzpominkach a rozhovoru o tom byly na psychiatra.

    superkarma: 0 02.04.2014, 08:54:46
  9. avatar
    [2] gerda [*]

    Upřímně, nechápu, co kdo na téhle práci vidí úžasného, opravdu je to holka pro všechno, jen v luxusní podobě. Navíc v práci nemůže prásknout dveřmi a odejít středem.Sml30

    superkarma: 4 02.04.2014, 05:47:26
  10. avatar
    [1] danca79 [*]

    Skoda ze nerekli kde slecna pracuje, vetsina aerolinek nalakovane nehty (krom francouzske manikury) nedovoluje, tak zminka o souladu rtenky a nehtu me pobavila ;)

    1. na komentář reaguje Verunka Linhartová — #10
    superkarma: 1 02.04.2014, 02:46:33

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme